Co jsou to poruchy příjmu potravy

1. Charakteristika poruch příjmu potravy (PPP)

Cíl kapitoly:	Uvědomění si výše nebezpečnosti PPP a důležitost včasného zásahu.
Obsah kapitoly:	Poruchy příjmu potravy s dopady na tělesné i psychické zdraví.
Klíčové pojmy:	Dysmorfie, strava, dokonalost, touha.
Otázky na úvod:	Jaké znáte poruchy potravy?
Otázky na závěr:	Za jak důležitou považujete spolupráci s rodinou?

V období dospívání jde o třetí nejčastější psychiatrické onemocnění s úmrtností dvakrát vyšší ve srovnání s ostatními psychiatrickými pacienty a desetkrát vyšší v porovnání se zdravou populací.

K závažným metabolickým následkům patří porucha menstruačního cyklu, porucha štítné žlázy, osteoporóza, poruchy imunity, poruchy termoregulace, svalová atrofie, kazivost zubů, lámavost nehtů a vlasů. Následky poruch příjmu potravy u dětí jsou závažnější v tom, že zasahují do vývoje organismu a mohou být celoživotní. Poruchy příjmu potravy se vyskytují od útlého dětství až do dospělosti, nejčetnější výskyt je ve skupině adolescentů a mladých dospělých. PPP jsou charakterizovány patologickým chováním spojeným s jídlem a vnímáním vlastního těla.

V současné době Mezinárodní klasifikace nemocí rozlišuje dvě základní diagnózy, mentální anorexii a mentální bulimii a jejich atypické formy.

Mentální anorexie je charakterizovaná záměrným snížením váhy o více než 15 %, podváhou s BMI (body mass index) pod 17,5, poruchou menstruačního cyklu, trvalými myšlenkami na jídlo, váhu, vzhled a narušeným vnímáním tělesného schématu.

Mentální bulimii charakterizují trvalé myšlenky na jídlo, vzhled, epizody přejídání a zvracení. Váha může být nízká nebo normální.

Moderní pojetí poruch příjmu potravy tato onemocnění chápe jako kontinuální spektrum nemocí od mentální anorexie přes mentální bulimii, různé formy přejídání (psychogenní, noční) až po obezitu. V posledních letech se začátek onemocnění PPP stále více posouvá jak do mladších věkových skupin, tak se objevuje ve vyšším věku.

Součástí příznaků PPP je až u 40 % pacientů sebepoškozování.

1.1. Mentální anorexie

Je psychiatrické onemocnění, které se projevuje odmítáním konzumace potravy a zkreslenou představou o svém těle. Dochází k postupnému omezování příjmu potravy, výraznému úbytku váhy. Kromě toho postižení uplatňují další způsoby, kterými dosáhnou úbytku hmotnosti:

• vyvolávání zvracení,
• užívání projímadel (laxativ),
• užívání anorektik nebo diuretik,

• extrémní tělesná aktivita (nadměrné cvičení).

U dospělých s mentální anorexií je index tělesné hmotnosti (BMI) nižší než 17,5 kg/m² a tělesná hmotnost je alespoň o 15 % nižší, než by se dalo očekávat pro dané pohlaví, věk a výšku. U dětí a dospívajících se „ideální“ hmotnost hodnotí podle tzv. růstových (percentilových) grafů. Je-li hmotnost dítěte či dospívajícího pod 3. percentilem, odpovídá to přibližně hodnotě BMI 17,5 kg/m² u dospělého, a může se tedy jednat o mentální anorexii.

Ačkoli anorektici jsou extrémně vyhublí, jejich vnímání vlastního těla je natolik zkreslené, že jsou přesvědčeni o opaku, jejich subjektivní vnímání vlastního těla vnímají jako nadváhu.

Prvních příznaků mentální anorexie si zpočátku málokdo všimne. Onemocnění začíná dietami, které vypadají jako krok ke zdravé životosprávě. Váhový úbytek v některých případech postupuje velmi pomalu.

Spouštěčem mentální anorexie jsou i různé situace nebo životní změny, jako je např. první zamilování, studentský pobyt, tělesné změny během puberty. Hlavní spouštěče jsou často v rodinných vztazích nebo autoritativní výchovou.

Z psychologických faktorů se uplatňuje například nízké sebevědomí, emoční labilita či sklony k perfekcionizmu, což je vede k tomu, že nemocní s anorexií si o sobě nikdy nebudou myslet, že jsou dostatečně hubení.

U dětí a dospívajících může vést mentální anorexie k „zastavení“ nebo opoždění vývoje, což se u dívek může projevit např. opožděním puberty a nástupu první menstruace. U starších dívek se narušení hormonální rovnováhy může projevit vynecháváním menstruace. Kvůli sníženému příjmu živin a narušení hormonální rovnováhy může být pozdním následkem mentální anorexie i osteoporóza. Za normálních okolností se totiž velká část kostní hmoty utváří právě před pubertou a během ní.

Mentální anorexie se projeví rovněž na vzhledu pleti a vlasů: pleť bývá bledá a suchá, postiženým vypadávají vlasy apod. Důsledkem nedostatku živin a omezeného příjmu potravy bývají i zažívací potíže, např. zácpa či nadýmání.

Neustálé hladovění poškozuje prakticky celé tělo, jako je mozek, játra, ledviny a srdce. Těžká forma mentální anorexie proto mívá závažné následky. Objevuje se poškození a selhávání ledvin.

Zdroj: Psychiatrická klinika UK a ÚVN

1.2. Mentální bulimie

Onemocnění se vyznačuje záchvaty přejídání, kdy během krátké doby je jedincem zkonzumováno velké množství jídla. Poté se různými způsoby snaží „odčinit“ následky svého konání (tzn. přírůstek hmotnosti, třeba i jen hrozící). Tímto kompenzačním chováním se člověk postižený mentální bulimií snaží zvrátit důsledky svého záchvatu přejídání. V tomto smyslu může kompenzačním chováním být:

• vyvolávání zvracení,
• dočasné období hladu (diety, půst), vyhýbání se vysoce kalorickým potravinám,
• užívání projímadel (laxativ),
• užívání anorektik (léků snižujících chuť k jídlu), diuretik (léky podporující močení) nebo léků ovlivňujících činnost štítné žlázy,
• zneužívání projímadel, použití diuretik, látek potlačujících chuť k jídlu a přípravků na léčbu štítné žlázy,
• extrémní tělesná aktivita (nadměrné cvičení).

Postižení často pociťují až chorobnou úzkost (patologický strach) z přírůstku na váze. Během záchvatů přejídání však ztrácejí kontrolu nad tím, kolik toho jedí i co vlastně jedí. V průběhu záchvatu mají postižení pocit, že s jídlem nemohou přestat.

Podle DSM-5 (hlavních znaků, která vydala Americká psychiatrická asociace v roce 2013) lze mentální bulimii charakterizovat následovně:

• vyskytují se opakované epizody záchvatovitého přejídání,
• množství zkonzumovaných potravin v průběhu záchvatu přejídání výrazně převyšuje množství jídla, které by za stejnou dobu dokázalo zkonzumovat více lidí,
• požívání jídla během záchvatu není pod kontrolou – postižený má pocit, že konzumaci jídla nelze zastavit,
• kompenzační chování, které má zamezit váhovému přírůstku (např. vyvolávání zvracení), se objevuje opakovaně,
• kompenzační chování se objevuje alespoň 2× týdně po dobu nejméně tří měsíců,
• tělesné proporce a hmotnost postiženého silně ovlivňují jeho sebehodnocení.

Člověk postižený mentální bulimií nevnímá pocit hladu ani pocit sytosti, případně tyto pocity nevnímá jako „normální“. Pacienti s diagnózou mentální bulimie se velmi intenzivně zabývají jídlem, jeho nakupováním a přípravou. Středem jejich zájmu je jejich postava, váha a vzhled. V mnoha případech mají postižení normální hmotnost; někdy je jejich hmotnost lehce pod normálem, mohou však mít i nadváhu. Postižení si sami stanovují velmi přísné váhové limity, které jsou však hluboce pod přiměřenou („zdravou“) tělesnou hmotností.

Výše uvedená kritéria pro mentální bulimii nemusí být ve všech případech zcela naplněna. Pokud některý ze základních příznaků chybí, hovoříme o tzv. atypické mentální bulimii. Mentální bulimii často předchází mentální anorexie. Kromě toho se příznaky mentální bulimie mohou překrývat s příznaky jiných poruch příjmu potravy.

Mentální bulimie představuje značnou zátěž nejen pro tělo, ale také pro duši, nejbližší okolí i peněženku postiženého. Její následky závisí na tíži a trvání onemocnění, na počtu záchvatů přejídání i na počtu projevů kompenzačního chování. Zvracení může způsobit bolesti v krku a chronický chrapot. Dále se objevuje pálení žáhy, refluxní choroba jícnu a zánět sliznice jícnu. Při zvracení se do úst dostávají kyselé žaludeční šťávy, které narušují sklovinu zubů, a tím podporují jejich kazivost. Vyskytují se i otoky štítné žlázy. Následkem chronického užívání projímadel je nakonec zácpa. U postižených se navíc vyskytují poruchy pocitu hladu a sytosti.

Především v kombinaci s nedostatečným příjmem tekutin (postižení málo pijí) jsou obzvláště silně zatěžovány ledviny. Při chronickém nedostatku tekutin hrozí riziko těžkého poškození tkáně ledvin, které může případně skončit i selháním ledvin. Poruchy hormonální rovnováhy se u dívek projevují např. i nepravidelností menstruace a při nízké hmotnosti amenoreou. Nedostatek živin a tekutin se projevuje i na pleti, ta bývá bledá a suchá. Kromě nedostatku elektrolytů hrozí i nedostatek dalších životně důležitých látek, např. vitaminů. U lidí postižených mentální bulimií se objevuje rovněž únava, snížená schopnost soustředění a závratě.

V průběhu onemocnění mentální bulimií se mohou objevit výkyvy nálad, sklony k depresím, apatie či ztráta původních zájmů. K tomu se přidává snížená schopnost soustředění i nižší výkonnost. Depresivní nálady mohou být přítomny již před propuknutím onemocnění. Kromě depresivních poruch se vyskytují úzkostné poruchy, afektivní poruchy a stresové poruchy. Vyskytují se i poruchy osobnosti a sebepoškozující chování.

Kvůli vysokým výdajům za potraviny, které postižený konzumuje při záchvatech přejídání, se mohou objevit finanční problémy. Člověk postižený mentální bulimií se navíc často izoluje od svého okolí (tzv. sociální stažení).

Zdroj: https://www.ellingsworthdds.com/bulimia-nervosa

1.3. Ostatní PPP

Záchvatovité přejídání

Patří mezi poruchy příjmu potravy. Vyznačuje se záchvaty přejídání, kdy postižený během určitého časového úseku „zhltá“ velké množství jídla. Převážně je konzumace o větším objemu jídla, než by snědl běžný strávník.

U postižených lze často pozorovat chování, které se objevuje v souvislosti se záchvatem přejídání:

• dotyčný jí výrazně rychleji než obvykle,
• s jídlem pokračuje až do nepříjemného pocitu přejedení, a to nezávisle na pocitu hladu,
• pocit znechucení nad sebou samým, sklíčenost a pocity viny po záchvatu přejídání.

Jedinci často jedí o samotě z důvodu viny a studu, že toho tolik snědí. Své záchvaty přejídání pociťují velmi náročné stavy, které nelze překonat. Podle DSM-5 (znaků, která vydala Americká psychiatrická asociace v roce 2013) se vyskytují záchvaty přejídání v průměru alespoň 1x týdně po dobu nejméně tří měsíců.

Kvůli velkému množství přijaté potravy hrozí riziko vzniku nadváhy. To však ale neznamená, že lidé s nadváhou či obezitou by měli diagnózu záchvatovitého přejídání.

Nadváha či obezita se v dlouhodobém horizontu projeví na chodu organismu. U záchvatovitého přejídání však člověk trpí nejen tělesně, ale i duševně. Porucha velmi často narušuje i společenský život postiženého.

Orthorexie 

Ortorexii poprvé definoval lékař Steven Bratman z Colorada v roce 1997 a popsal ve své knize Healthfood Junkies – Fanatici zdravé výživy. Název je odvozen z řečtiny a vznikl spojením dvou starořeckých slov – „orthós” – správný – orexis” – žádostivost, chuť, apetit.

Zastánci ortorexie jsou radikálními odpůrci uměle hnojených, geneticky upravovaných potravin bez použití chemických konzervantů a barviv, zaměřují se zásadně a bez výjimky na bio potraviny ze specializovaných obchodů s tím, že odmítají jakékoliv jiné způsoby stravování. Ortorexii řadíme mezi poruchy příjmu potravy a podobně jako u mentální anorexie či bulimie jí častěji trpí vyšší socioekonomické vrstvy, ve většině případů osoby s vyšší inteligencí. Tito lidé se zabývají intenzivním zkoumáním jednotlivých druhů potravin a úzkostně se zaměřují na zdravou výživu, informace získávají převážně z internetu a z nejrůznějších filozofických směrů, komunikují spolu prostřednictvím blogů a jiných specializovaných internetových stránek a vzájemně se posilují ve svém odhodlání ve „zdravé“ výživě vydržet. Jedná se převážně o vysokoškoláky nebo středoškoláky s velkým kulturním a všeobecným přehledem, zatímco ve druhé skupině obyvatel se základním vzděláním se vyskytuje spíše tendence k obezitě.

V iniciálních fázích se příznivci navzájem ujišťují o oprávněnosti tohoto počínání, neboť mezi zásady ortorexie patří obecně správné přístupy, např. nepožívat alkohol, nepít kávu s kofeinem, nesmí se jíst potraviny, které obsahují umělé přísady nebo přišly do styku s pesticidy, herbicidy apod. Později k tomu přistupují další výjimky ze stravování – nejíst výrobky z pšenice, výrobky obsahující lepek, cukr, vyvarovat se soli, nepoužívat k přípravě stravy kvasnice, sóju, kukuřici, a dokonce ani mléčné výrobky (!). Stravování, zpočátku v rámci zdravého životního stylu, se tak mění v posedlost, kdy je nemocný přesvědčen, že nemá právo jíst „zakázané“ potraviny. Tomuto úsilí pak obětuje veškerý svůj volný čas a dochází jak k limitaci jeho duševních, tak i tělesných sil a podobně jako u mentální anorexie si nemocný plně neuvědomuje důsledky svého počínání. Pokud tito lidé nad stravováním nemají plnou kontrolu, začínají trpět výčitkami a depresemi. Mezi zdravá jídla v duchu ortorexie tak patří jen jídla syrová, viz např. v rámci vitariánství raw strava, kde je povoleno jen máčení, klíčení, odšťavňování, kvašení a sušení max. do 42 °C. Strava se tak skládá převážně z naklíčeného obilí, ovoce, zeleniny a ořechů. Nesporně zde můžeme zařadit také stravu v rámci makrobiotiky (harmonie mužského a ženského principu, základního životního principu vesmíru, energií jin a jang) a vegetariánství, ovovegetariánství (bez masa, mléčných výrobků, ryb, v jídelníčku jsou zařazena jen vejce) a veganství, či naopak paleostrava atd. Výčet „zdravých“ jídel a způsobů jejich dodržování by značně přesáhl rámec tohoto článku. Člověk se tak stává posedlý dodržováním všech pravidel „zdravé“ výživy – hovoříme tedy o jistém druhu stravovacího terorismu a obsedantním přístupu ke stravování. Touha zdravě jíst tak ustupuje do pozadí před posedlostí, která může vyústit v psychickou poruchu, stejně tak jako u jiných poruch příjmu potravy. Postihuje jedince s touhou být dokonalí, tzv. perfekcionisty, s nutkavou myšlenkou, že stravování dovedou k dokonalosti, čímž dochází k postupné exhausci (vyčerpání) vlastního těla, která může vést až ke smrti.

Bigorexie (Muskulární dysmorfie, Adonisův komplex) 

Také spadá do poruch příjmu potravy. Problém jedince postiženého touto chorobou, tkví v jeho „malosti“, kdy má nutkavou potřebu nabírat svalovou hmotu do nereálných nebo zdraví škodlivých rozměrů. K nabírání svalové hmoty potřebuje tělo bílkoviny, hodně bílkovin. Kromě toho, že postižení, v drtivé většině případů se jedná o muže – kulturisty, mají neustále po ruce proteinový nápoj, proteinovou tyčinku, tvaroh, k jídlu si nedají nic jiného než hovězí a kuřecí, tráví většinu času v posilovně. Anabolické steroidy jsou u nich často běžným doplňkem. Veškerý volný čas tráví posilováním. Takový člověk je v práci, během přestávky, schopný lehnout si na zem a začít dělat lehy-sedy nebo kliky. Přijde k vám na návštěvu a než si nabídne tvarohovou buchtu (bez cukru), bude při povídání s vámi dělat dřepy. Váš rozhovor se povede pouze o cvicích, kolik uzvedl a o bílkovinách. Možná vám to přijde na jednu stranu směšné, ovšem takový člověk žije v domnění, že je malý a hrozně hubený a že ještě musí nabrat, aby vypadal přitažlivě (podobně jako u anorexie a bulimie). Bohužel následky na sebe nenechají dlouho čekat. Příliš velkou fyzickou zátěží, kdy není tělu dopřán žádný odpočinek, se velice rychle poškozují klouby a kosti. Většina lidí nemá pro tak obrovskou zátěž (svaly váží více než tuky) klouby ani kosti vyvinuté. I „normální“ příděl bílkovin je velkou zátěží pro ledviny, které je musí zpracovat. Při velice nadměrném požívání bílkovin dochází k poškození nejen ledvin, ale také jater. Škodlivé účinky anabolických steroidů jsou všeobecně známé a netřeba je připomínat.

Psychogenní přejídání 

Přejídání může být reakcí na stresové situace, jako jsou sexuální trauma, ztráta blízké osoby nebo uplatnění. Vede k nárůstu hmotnosti následkem psychických faktorů a poruch stravovacího chování. Následná obezita vede ke snížení sebehodnocení, poruchám nálady, úzkostným stavům, nejistotě v osobních vztazích, sociální izolaci. Lze ji navodit i dlouhodobou psychofarmakoterapií. Zaujetí různými dietními opatřeními vede často do začarovaného kruhu výrazného kolísání hmotnosti, afektivní labilitě i depresivním poruchám.

1.4. Body Mass Index (BMI)

BMI neboli Body Mass Index je měřítko, které se nejčastěji používá k výpočtu toho, zda má daný člověk podváhu, normální hmotnost, nebo se již pohybuje v pásmu nadváhy a obezity. Velmi často se s tímto hodnocením setkáte u lékaře, ale například také v některých zaměstnáních, kdy BMI u letušky například nesmí u některých společností přesáhnout hodnotu 24,9. BMI je zároveň ale jen číslo, které vychází z poměru výšky a váhy a nebere v potaz například věk ani pohlaví. Z tohoto důvodu je nutné výslednou hodnotu vztáhnout i k věku a třeba i tělesné konstituci – BMI nedělá rozdíl mezi obsahem tuků a svalů. Sportovec proto bude mít z důvodu vyššího množství svalů vždy vyšší BMI než člověk, který nesportuje.

Zdroj: https://www.tetadrogerie.cz/clanky/krasa/telo/vite-jake-je-vase-bmi-co-o-vas-rekne

Jak tedy BMI vypočítat? Vzorec je jednoduchý. Vezměte svoji hmotnost a vydělte ji druhou mocninou svojí výšky.

BMI = váha v kg/výška² v m
Pro ženu vážící 65 kg a měřící 160 cm to bude například tento výpočet: BMI = 65 kg/1,6² m
Výsledek vám dá číslo, které lze zasadit do následující tabulky a odvodit, jak jste na tom s BMI právě vy. Nezapomeňte – důležitější než hmotnost je kondice!

 

Zdroj: https://www.tetadrogerie.cz/clanky/krasa/telo/vite-jake-je-vase-bmi-co-o-vas-rekne

Poruchy příjmu potravy, jejich charakteristika a specifika jednotlivých onemocnění. PPP ve školním prostředí a jejich druhy prevence.

2. PPP ve školním prostředí

Nejčastěji se můžeme setkat u adolescentů ve školním prostředí s:

• mentální anorexií (úmyslné snižování váhy, které může vést až k úplnému odmítání potravy), 
• mentální bulimií (přejídání a následné vyzvracení potravy),
• záchvatovitým přejídáním (vlčí hlad).

Porucha příjmu potravy není příčina, ale pouze následek nějakých jiných strachů, úzkosti či nespokojenosti. Lidé s PPP jsou mnohem více ohroženi depresí, úzkostí, sebevražedným jednáním apod. U onemocnění PPP jsou součástí nemoci: 

• psychické problémy – deprese, ztráta smyslu, výčitky, podrážděnost, nesoustředěnost, závratě, strach z tloustnutí, uzavření do sebe, ztráta zájmu o okolí, únava aj.,
• fyzickými problémy – ztráta menstruace a pozdější problémy s plodností, snadný vznik modřin, nízký krevní tlak, řídnutí vlasů aj.,
• sociální problémy – sociální izolace – postupná ztráta zájmu o koníčky, přátele nebo naopak neschopnost umět být sám (bulimie). 

PPP většinou začínají vcelku nevinně, jedinec si vytvoří takové postoje a názory, o kterých se domnívá, že jsou správné a na základě tohoto přesvědčení, začne postupně měnit přístup k jídlu, tak aby mu co nejvíce vyhovoval. 

Z důvodu, že léčba PPP znamená změnit zavedené chování a postoje, je cesta k uzdravení velmi dlouhá a vyžaduje vůli, trpělivost a lásku a v neposlední řadě přijmout změnu a mít někoho, kdo nám s tím pomůže.

Ze strany pedagogů je velmi důležité si uvědomit, že pokud žák/student vykazuje známky možné poruchy příjmu potravy, jde o projev psychiatrického onemocnění (nemocné mysli a důsledek vnitřního trápení, strachů a hlubších psychologických potíží). To, že toto onemocnění je problémem, který nelze neřešit či přecházet, vidí všichni ostatní, ale postižený jedinec ne. Nemá cenu mu vysvětlovat a domlouvat, dotyčný je hluboce přesvědčen, že je vše v pořádku. Jde o zvláštní druh sebetrýznění, které postiženému přináší uspokojení a úlevu. Tato nemoc patří do rukou odborníka.

Zdroj: https://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2007/10/08.pdf

Doporučení vrstevníkům ve třídě, jak k nemocnému jedinci přistupovat: 

1. zajímejte se o člověka, ne o nemoc,
2. nenuťte jíst, při stolování raději odvádějte pozornost od jídla samotného, obrňte se trpělivostí,
3. nedávejte nevyžádané rady,
4. vyhněte se jakémukoli hodnocení postavy,
5. nehledejte viníka, ale způsob, jak dotyčnému zajistit odbornou pomoc.

Psychoterapie je považována za jednu z nejlepších metod léčby PPP. Pomáhá přijít na to, proč se u konkrétního člověka rozvinula nemoc, pochopit, co člověka ovládá, změnit svůj postoj a nalézt strategii vedoucí k větší spokojenosti klienta.

3. Prevence PPP

Prevence PPP je důležitou součástí komplexní péče.

Primární prevence

1. Rodina: 

• poskytnout živé vzory, autority,
• vytvořit zdravé jídelní návyky,
• poskytnout systém kvalitních hodnot,
• nabídnout dostatek vhodných zájmů,
• posilovat sebevědomí,
• naučit dítě hájit svůj názor a individualitu,
• dovolit rozhodovat se, ale také nést následky svého rozhodnutí,
• respektovat a podporovat názory dítěte,
• pochválit bez výhrad,
• vytvořit atmosféru důvěry,
• komunikovat s dítětem na přiměřené úrovni, otevřeně,
• chránit před nežádoucími vlivy médií,
• represe, omezení – neúčinné nebo kontraproduktivní,
• naučit dítě hodnotit, srovnávat, vybírat, co je podstatné,
• pomoci vytvořit hodnotový systém – ne normální, ale bezpečné chování,
• zvolit vhodné profesní zaměření,
• nepodporovat rizikové aktivity spojené s udržením tělesné hmotnosti a vzhledu.

2. Škola

• vyhledávat rizikové faktory a ohrožené skupiny,
• zájmy vázané na tělesnou hmotnost,
• léčba obezity,
• somatická onemocnění, provázená dietou, hubnutím,
• včas diagnostikovat a léčit poruchy příjmu potravy,
• destigmatizace psychiatrie.

Terciární prevence:

• komplexně léčit poruchy příjmu potravy,
• zabránit návratu onemocnění,
• obnovit plné zdraví včetně plodnosti,
• nalézt nové zájmy,
• zabránit přenosu PPP na další generaci,
• vypěstovat stravovací návyky v rodině, kde rodičem je pacient s PPP,
• vyřešit otázku asistované reprodukce u pacientek s PPP.

 Zdroj: https://www.tetadrogerie.cz/clanky/krasa/telo/vite-jake-je-vase-bmi-co-o-vas-rekne

Zdroj: https://www.vitalia.cz/clanky/jak-moc-zalezi-na-tom-kolik-vazim-dulezitejsi-nez-hmotnost-je-kondice/