Buch druckenBuch drucken

Toponyma jako kulturní dědictví a předmět památkové ochrany

Website: Moodle ZČU
Kurs: KSA/KDBA Kulturní dědictví v č-b pohraničí
Buch: Toponyma jako kulturní dědictví a předmět památkové ochrany
Gedruckt von: Nepřihlášený host
Datum: Donnerstag, 22. Oktober 2026, 09:03

Beschreibung

Rezoluce Expertní skupiny pro zeměpisná jména Organizace spojených národů (UNGEGN – United Nations Group of Experts on Geographical Names)

= označila toponyma za součást kulturního dědictví, která si zaslouží obdobnou ochranu jako jiné prvky kulturního dědictví, ať už povahy materiální (stavby, městské a krajinné celky, movité věci) či nemateriální (jazyk, obřady, slavnosti, znalosti a výrobní postupy)

  • roste povědomí o významu toponym pro utváření identity a uchování kulturní a historické paměti doložené řadou antropologických a geografických výzkumů
  • kulturní identita se vepisuje do prostoru, vytváří kulturní krajinu a do toponym ukládá kulturní paměť

—Člověk a krajina představují dynamický proces  vyjadřující heterogenitu, pluralitu sociálních identit a vztahů, protichůdných vzpomínek a zkušeností.

—Toponyma  představují určitou verzi historie—:
—Místo (krajina) –> Toponyma (místní názvy) –>  Historická paměť (člověk)




Inhaltsverzeichnis

1. Vývoj toponym v Čechách

Odlišný vývoj mezi urbanomií měst a toponymií na venkově.

1.1. Urbanonymie měst v Čechách

—
po roce 1945

Urbanonymie socialistických měst budovaných po 2. sv. válce v Československu hrála významnou roli při utváření nového prostoru pro nového socialistického člověka.

Nová města byla budovaná ve stylu tzv. stalinské renesance, inspirované sovětskou monumentální architekturou s prvky české renesance a historizujících stylů 19. století

Výrazné ideologické zakotvení - reprezentace režimu v centrech měst a na sídlištích.

Nejvíce byly poznamenány názvy  významných veřejných prostranství a ulic – honorifikace jmen.

V bývalém Československu vznikla nová vzorová socialistická města a sídliště -  např. Kladno-Švermov, Příbram – Březové Hory, Ostrov nad Ohří, Ostrava – Zábřeh, Handlová, Nová Dubnica, Havířov nebo Ostrava – Poruba.

Na konci 80. let se rozpadl tzv. východní blok ovládaný Sovětským svazem – uliční jména znovu reflektovala dějinnou změnu – pád železné opony – a opět došlo k přejmenování - šlo především o odčinění „hříchů, tedy odstranění nevhodných přejmenování z období po roce 1948 a navrácení původních jmen místům, zejména v centrech měst. V okrajových sídlištích a příměstských částech k jejich změně většinou vůbec nedošlo.

—po roce 1989

Československo se po roce 1989 přihlásilo k demokratické tradici 1. republiky a byla tedy obnovována jména z doby před rokem 1945, respektive před rokem 1938.

V případě nových socialistických měst nebyl tento návrat možný, neboť zde žádná původní (předměstská) urbanonymie neexistovala – města vznikla na nezastavěných venkovských katastrech.

Jména významných veřejných prostranství a ulic se v městském centru přejmenovávají vždy v první řadě, citlivě reagují na jakoukoliv proměnu mocenského pole politického režimu – takto důležitou roli nehrají uliční názvy na periferii města, jsou tedy odolnější vůči přejmenován.

Uliční názvy městských center představují významnou část městské krajiny – jsou svědectvím o historii města a jeho obyvatel, odrážejí jeho sociální, urbanistické či národnostní poměry, jejich vývoj a proměny.

Tato standardizovaná urbanonymie může hrát významnou roli např. v prezentaci města, jeho kultury a historie.

Stává se, že zaváděné názvy jsou nevhodné, opět honorifikační, a přitom nemají k lokalitě žádný vztah a zcela narušují místo a jeho atmosféru – např. ulice pojmenovány po osobnostech spojených s Velkou Moravou bez jakéhokoliv vztahu k městu – např. v Havířově byly na konci února roku 1990 přejmenovány ulice a náměstí v centru města z Gottwaldovy třídy na Hlavní třídu, z Lidových milicí na ulici Klidnou, z nám. Vítězného února na náměstí Republiky a z 40. výročí KSČ na ulici 17. listopadu, v září pak ještě z ulice Leninova na Národní třídu.

Honorifikační jména ulic jsou předmětem památkové ochrany.


Evidence urbanonym

  • uličníky = soubory standardizovaných uličních názvů – nejlépe popsané urbanonymie má Praha a Brno
  • Historický atlas měst ČR zpracovávaný Historickým ústavem Akademie věd ČR


1.2. Toponymie českého venkova

Rozdíl oproti urbanonymiím spočívá zejména v omezeném  výskytu standardizovaných názvů, s převahou orálního předávání toponym.
 
Venkovská toponyma voří živoucí kroniku obce a osudů jejích obyvatel.

—a) pojmenování upomínají na určitou událost, k níž na daném místě došlo,
—b) jméno upomíná na dřívější vlastnické vztahy
—c) název odkazuje na nějaký dřívější objekt, který na daném místě stál
—d) jméno odkazuje na dřívější způsoby využití místa
—e) zeměpisné pojmenování upozorňuje na důležitou vlastnost daného místa
—f) název upomíná na dřívější charakter místa, který je již v současnosti nezřetelný například z důvodu těžby surovin, zalesnění, zastavění, scelení či zatopení přehradou
—g) jméno uchovává regionální nářeční specifika
—h) pojmenování připomíná etnické složení obyvatelstva nebo pobyt příslušníků jiné národnosti

2. Zdroje ohrožení toponym a jejich ochrana


Toponyma vždy představovala dynamický a proměnlivý prvek v krajině.

Podléhají změnám, a to jak změnám přirozeného vývoje a generační obměny, tak změnám vynuceným a překotným v důsledku hospodářských proměn či společenských revolucí.

Mezi zdroje ohrožení toponym (z nichž některé jsou specifické pro venkovský prostor) řadíme:

1) generační obměna – mladší generace se prostorem obce pohybují jinak než generace jejich prarodičů a jejich znalost místní toponymie je chudší

2) migrace – obce jednak opouštějí rodáci, jednak přicházejí noví obyvatelé z jiných obcí a regionů, a to bez znalosti místní toponymie

3) změny v hospodářství – ubývá hospodářů, kteří se kativně starají o své zemědělské a lesní pozemky, s nimiž se pojí významná část pomístních jmen v dané obci

4) suburbanizační procesy – některé příměstské obce se stávají součástí širšího rezidenčního a průmyslového zázemí měst, což s sebou přináší poměšťování toponymické praxe (nové názvy, zavádění uličního názvosloví inspirovaného městem, výstavbu průmyslových zón na zemědělských pozemcích vedoucí k zániku pojmenovaných lokalit apod.)

Nejúčinnějším způsobem ochrany toponym je jejich každodenní užívání a motivovat orgány státní správy a samosprávy používat  tradiční a pomístní jména  ve všech dokumentech, rozhodnutích, vyhláškách, nařízeních a v dalších formách komunikace s občany.

Otázka na vás: Napadají vás další způsoby ochrany existence urbanonym a toponym?



3. Zeměpisná jména sensu lato


Zeměpisná jména jsou často politicky citlivější než jiné formy kulturního dědictví – proto se setkáváme se 3 druhy reakcí:

1) snaha o apolitickou evidenci, standardizace zeměpisných jmen na území státu – ČR, ale!
  • existuje seznam online databází pro jednotlivé země - webový rozcestník UNGEGN.
  • rovněž celosvětový web Geonames – http://geonames.org – který zprostředkovává vybraná data jednotlivých zemí a aktuálně představuje nejrozsáhlejší databázi zeměpisných jmen vůbec

2) zavádění dvojjazyčných (a vícejazyčných) nápisů, obnovování předkoloniálních jmen či nahrazování koloniálních názvů neologismy respektujícími tradiční toponymickou praxi – multietnické a postkoloniální státy - toponyma jsou tak nástrojem emancipace, zviditelnění či posílení národní/státní existence

3) etnicky a jazykově citlivá aktivní ochrana zeměpisných jmen jako kulturního dědictví inspirovaná rezolucemi UNGEGN – se na národních úrovních prosazuje zatím velmi pozvolna –jako jedni z prvních zavedli tento přístup ve Švédsku a Estonsku – vytvořili právní rámec a návazný metodický postup k systematické ochraně zeměpisných jmen a k dobré toponymické praxi   

ČR v rámci tohoto rozdělení můžeme zařadit, jak bylo naznačeno, do první „evidenční“ skupiny zemí, v níž (ALE!) nicméně dochází k dílčí toponymické emancipaci polské menšiny a latentnímu vření kolem toponymické reprezentace dalších menšin, zejména pak menšiny německé v Sudetech – nostalgie obyvatel pohraničních měst hledajících své zakořenění, a kteří jsou nuceni si tak připomínat a akceptovat „vlastní nečeskou“ historii před rokem 1945.

Tato snaha se manifestuje např. používáním původních podob toponym v názvech firem  i kulturních aktivit – např. album Freiwaldau skupiny Priessnitz, liberecké divadelní představení Café Reichenberg, firma B-A-R-F Reichenberg, penzion Haus Stein Elbogen v Lokti apod.

Po 2. sv. válce docházelo ke změnám nejen politickým a společenským, ale též v pojmenování zeměpisných jmen – odsun německého obyvatelstva a degermanizace české toponymie stály v pozadí změn stovek názvů měst, vesnic, samot, pomístních pojmenování a urbanonym

Pozemková reforma a především kolektivizace zemědělství na přelomu 40. a 50. let 20. století znamenaly další zásah do soustavy pomístních jmen – se slučováním obdělávaných pozemků spolu se zánikem mezi a polních cest zmizelo z české krajiny mnoho pomístních jmen a pouze část z nich zůstala zachována v nových názvech honů JZD.

Vliv na změnu tvářnosti krajiny měly dále výstavby přehrad, vznik vojenských újezdů, s nimi spojený zánik desítek sídelních lokalit, povrchová i hlubinná těžba nerostných surovin, zejména uhlí, výstavba dálnic, panelových sídlišť a průmyslových areálů – vše vedlo k přesidlování a rozptylování obyvatelstva, a tedy i k zániku nebo ztrátě povědomí o vztahu zeměpisných jmen k místům a objektům, příběhům a lokální paměti