Paměť, orální historie a ideologie

Stránky:	Moodle ZČU
Kurz:	KSA/KDBA Kulturní dědictví v č-b pohraničí
Kniha:	Paměť, orální historie a ideologie

Vytiskl(a):	Nepřihlášený host
Datum:	čtvrtek, 22. října 2026, 13.55

Popis

Na následujících stránkách se v hrubých obrysech seznámíte v nadpise uvedenými pojmy a s jejich vzájemným propojením.

1. Paměť, orální historie a ideologie

Zde se nebudeme zabývat psychologickým rozdělením paměti (krátkodobá, střednědobá, dlouhodobá), ale podíváme se na ni očima sociálních vědců, konkr. orálních historiků a etnologů.

V lidské paměti jsou uchovávány vzpomínky, které bývají vyprávěny a převypravovány zas a znova v mnoha podobách. Od poloviny 70. let se výzkum paměti ponunul od "toho, co si lidé pamatuji" k výzkumu významu vzpomínek, tedy "proč si lidé pamatují".

„Lidská paměť pracuje jako samoobslužný, dynamický a revidující mechanismus: nepamatuje si událost samotnou, ale svou poslední vzpomínku na ni a příběh se tak při každé vzpomínce mění. Vzpomínky tedy oživujeme pomocí kauzálních nitek a nevědomky a nedobrovolně je přitom revidujeme. Minulé události vykládáme v neustále nových a nových verzích, vždy ve světle dalších událostí, o nichž se domníváme, že dávají souvislost a smysl s původní události“ (Nassim Nicholas Taleb, Černá labuť, 2011)

Současní orální historikové se zabývají "dějinami psanými zdola" (vzpomínky obyčejných lidí).

Vyprávění lidí o svých životech a vyprávění ze života se vztahují k tzv. kultuře všedního dne. „Vyprávění je kulturní technikou, která činí minulé uchopitelným a pochopitelným tím, že je sdělováno to, co je považováno za zajímavé a důležité, tedy hodné pro další předávání, čímž vedle osobnosti člověka odráží sociální realitu a podává informace o určitém kulturně sdíleném kontextu daného prostředí a určité kulturně podmíněné verzi světa. Vypravěč vypráví o tom, co má pro něj nějakou hodnotu, je tím osobně zasažen, identifikuje se s tím, co vypráví. Vyprávění tak lze považovat za relevantní pramen pro analýzu osobní a kolektivní identity“ (Petr Lozoviuk, Evropská etnologie ve středoevropské perspektivě, 2005).

Každodenní život jedince je ač vědomě i nevědomě ovlivňován řadou politických i apolitických institucí, které jsou vždy protkané nějakou ideologií, často má moc zasahovat do jejich domácností, sousedských i rodinných vztahů. Do společných česko - německých dějin a vztahů nejvíce zasáhla 2. světová válka a její dopady.

S osobní a kolektivní identitou souvisí pojmy - individuální a kolektivní paměť.

2. Maurice Halbwachs

Ačkoliv již do značné míry překonaný, ale stále známý teoretik hloubající nad sociologií mysli a paměti, byl francouzský filozof a sociolog Maurice Halbwachs (*1877 v Remeši, + 1945 v Buchenwaldu).

představitel "durkheimské školy"
zavedl koncept kolektivní paměti
pozitivistický přístup
nejznámější dílo: "Kolektivní paměť"

Maurice Halbwachs chápe kolektivní paměť jako kulturní aspekt utvářející se v rámci sociálních skupin zasazených do určitého prostředí, z něhož prostřednictvím socializace jedinec přejímá vzorce chování a myšlení. Individuální paměť je pouhé jedinečné propojení různých kolektivních pamětí.

3. Pierre Nora

Pierre Nora ( * 1931 ) navazuje na Halbwachse a kolektivní paměť považuje za dynamické pouto spojené s minulostí.

• koncept paměti míst

• významné dílo: „Místa paměti“

4. Další typy pamětí

• paměť sociální, historická, kulturní, místní ….

• individuální paměť vynořující se z nevědomí tzv. paměť potlačovaná (Freud, Elovitz..) – vracející se ve vzpomínkách

• mezi další významné autory řadáme – Aleida Assmann, Jan Assmann, Astrid Erll …

Kulturní paměť, jež je druhem paměti kolektivní, resp. sociální (Mücke, Vaněk 2015, 126–128), se pojí s principem vzpomínání odhalujícím sociokulturní rozměr života jedince, v jehož kontextu, ve spojitosti se současnými znalostmi a potřebami jedince, se utváří selektovaná minulost a tedy i individuální vzpomínky (Arstrid Nüning Erll, Media and Cultural Memory/Medien und kulturelle Erinnerung, 2008).