Jevy pravopisu morfologického

1. Pravopis koncovek podstatných jmen

Předpoklad úspěchu spočívá v tom, jak žáci dokáží zapojit logicko-myšlenkový postup analogie.  V tvaroslovném učivu musí nejprve zvládnout zařazování podstatných jmen ke vzoru a pak podle analogie zdůvodnit, zda napíší v koncovce i, nebo y.  (Prodejna obuvi - ta obuv bez obuvi jako kost bez kosti, prodejna kosti - prodejna obuvi.)

Při nácviku by měli nejprve uvést zdůvodnění, až poté jev napsat, nikoli obráceně, aby si nezvykli psát jen podle odhadu.  Neměli bychom se spokojit s odůvodněními neúplnými, např. když tvrdé y ve slově stromy žák zdůvodní tím, že jde o rod mužský neživotný, když měkké i ve slově sokoli zdůvodní jen číslem množným, když tvrdé y ve tvaru s motýly zdůvodní jen 7. pádem.  Tato neúplná zdůvodnění vedou k následným chybám: žák pak odůvodní např. rodem mužským neživotným i nenáležité tvrdé y ve spojení s pytli, jen číslem množným nenáležité měkké i ve spojení se sokoly a jen 7. pádem nenáležité tvrdé y ve spojení s učiteli. 

Je důležité, aby žáci dokázali rozlišovat tvarová homonyma:  dám to bratrovi x přišli bratrovi kamarádi.   V prvním případě musí žák určit, že jde o podstatné jméno podle vzoru pán a pamětně si osvojit, že v tomto případě jde o koncovku -ovi, v níž je měkké i.  (Pán-ovi - bratr-ovi) V druhém případě jde o přídavné jméno přivalstňovací (čí kamarádi? bratrovi),  funguje tam analogie se vzorem matčin (přišli matčini kamarádi x přišli bratrovi kamarádi). Ve tvaru bratrovi je zde pouze koncovka -i, -ov- je slovotvorná přípona (bratr-ov-i,  srovnej bratr - ův - 0).

Je třeba,  aby se v nácviku  věnovala pozornost 2. p.  sg. zvlášť těch substantiv, u nichž je  odchylně od obecné češtiny nebo dialektu kodifikován  tvar. Vlivem obecné češtiny  nebo dialektu pak
žák zařadí slovo chybně, a tím se dopustí chyby v psaní koncovky.

V minulosti se užívalo analogie ti psi - ty psy. Tato analogie je pouze omezená, nepomůže v 7. pl. s těmi psy.

U feminin  v 7. pl.  koncovky:  - mi, -emi, -ami

Dříve říkanka: ami, emi, ími, mi, na konci vždy měkké i.

Ale  pozor -  uplatní-li žák  nevhodně analogii,  chybuje v psaní maskulin - drahokamy, větrolamy, vlnolamy - tam je konc. -y.

 

2. Pravopis koncovek přídavných jmen

Při nácviku přídavných jmen tvrdých a měkkých se využívá analogie se vzorem. Žákům může dělat problémy rozhodnout, zda jde o přídavné jméno měkké, nebo tvrdé.

Jak  poznají žáci,  ke kterému  vzoru patří přídavná jména  lví nebo pravý? Spojí přídavné jméno s podstatnými jmény všech tří rodů. Pokud je tvar vždy stejný, jde o přídavné jméno měkké, pokud je tvar v každém rodě jiný, jdeo přídavné jméno tvrdé.

lví  řev  -  lví  hříva  -  lví  srdce  =  měkké přídavné jméno =  jako jarní řev,  jarní hříva, jarní srdce

pravý kamarád - pravá ruka - pravé dobrodružství = tvrdé přídavné jméno  = jako mladý kamarád, mladá ruka, mladé dobrodružství

Pro koncovky 7. pl. si žáci musí pamatovat, že na konci je vždy i:   - ými,  - ími

Ve cvičeních je  třeba pamatovat na ty případy,  kdy se uplatňují rozmanité vlivy vyplývající z kontextu, interference apod.

Obtížnější je pravý včelí med,    drzý cizí hoch.

 

Pro morfologický pravopis je důležité bezpečné poznávání slovních druhů, je třeba rozlišovat tzv. tvarová homonyma.

Hláskový   útvar   vyslovovaný   [zdraví]   může   být   sloveso,csubstantivum, adjektivum v různých jmenných rodech a číslech.

[bratrovi]

1) substantivum konc. -ovi  bratrovi se tam líbilo

2) adjektivum N. pl. ma Navštívili nás bratrovi spolužáci.

3)    "              mi To jsou bratrovy sešity.

3)    "              f. To jsou bratrovy spolužačky.

4)    "       Ak.pl. ma Navštívili jsme bratrovy spolužáky.

- i je u adjektiva přivlastňovacího pouze v N. pl. ma.

 

Vzor -  matčini - matčiny u  žáků s menším jazykovým  citem často selhává.   To jsou matčiny rodiče.

Vhodnější - kvantifikátor - všichni  - všechny.  

Přišli kamarádovi rodiče (všichni rodiče).  Čekali jsme na kamarádovy rodiče (na všechny rodiče).

Pozor na příklady, které lze vysvětlit dvěma způsoby:

Přinesl mistrovi(y) kleště.

 

 

 

3. Pravopis í v prézentních tvarech sloves

Žáci si tento jev osvojují pamětně -

jde o slovesa vzorů prosí, trpí, sází  - lze využít i analogie  hodí, ztrácí

 

Často chybují i v psaní kmenotvorné přípony v příčestí minulém

- k zapamatování pomůže analogie    prosi - l      způsobi - l     -     hodi - l  (u tvaru hodil slyší ď - i)