Jevy pravopisu syntaktického

1. Shoda přísudku s podmětem

Předpokladem úspěchu při nácviku tohoto jevu je to, aby se žáci naučili ve větě správně určovat podmět. Předložíme-li žákům nesprávně zadané cvičení, může dojít k mylné generalizaci. 

Podívejte se na tento příklad nesprávného cvičení na určování podmětu.

Po dešti kaluže rychle vyschly.  Husy se kolébaly po dvoře. Psi se vyhřívali na sluníčku. Krávy se pásly na louce za chalupou. Ovce prostrkovay hlavu plotem. Kuřata tenoučce pípala. Ptáci ve větvích zpívali.

Už víte, proč je cvičení sestaveno chybně?  Podmět je v každé větě vždycky v pozici před přísudkem. Může tak dojít k mylnému zobecnění, že tato pozice je charakteristickým znakem podmětu. Pokud bude cvičení sestaveno a takto a žáci nebudou vedeni k uvědomělému postupu ptaní se přísudkem a otázkou prvního pádu, nebudou pak schopni napsat správné i v následujících větách.

Kmeny sváželi dřevaři celý den.   (Podmět je až v pozici za přísudkem, ptáme se: Kdo, co svážel? Dřevaři. Podmět je rodu mužského životného, v příčestí napíšeme i - sváželi.)

Stroje opravovali dělníci dvě hodiny. (Podmět je opět v pozici za přísudkem, ptáme se: Kdo, co opravoval? Dělníci. Podmět je rodu mužského životného, v příčestí napíšeme i - opravovali.)

Je třeba zdůraznit, že o i/y v koncovce pčíčestí rozhoduje pouze rod, u mužského rodu ještě životnost/neživotnost slova, které je podmětem, a nic jiného. K chybám může přispět to, pokud bychom vytvářeli představu mechanické shody koncovek v podmětu a přísudku:  Muži cvičili. Stromy kvetly. Dívky zpívaly.   Tohle není pravidlo, mohlo by to vést k chybné analogii Noci se krátili. Pozor!!! Správně je pouze Noci se krátily. Podmět je rodu ženského.  Podobně Děti si hrály.

Žáky vedeme k správnému zdůvodňování. Nelze se např. smířit s odůvodněním, že ve větě "hosté přišli" napíšeme měkké i proto, že "hosté jsou muži i ženy a muži mají přednost".  To je porušení didaktické zásady lingvistického přístupu. Správné zdůvodnění: Napíšeme v příčestí měkké i, protože podmět hosté je rodu mužského životného.

Je dobré upozornit na rozdíly psaní i-y v přísudku ve tvarech přítomného a minulého času (muži nsí, ženy nosí  x  muži nosili, ženy nosily).

Dbáme na to, aby žáci neuplatňovali shodu podle smyslu v případech davy lidí se tísnily, proudy lidí směřovaly. I zde se opíráme o rod slova v podmětu, ten je mužský neživotný, proto je v příčestí tvrdé y.

2. Interpunkce

Naučit sepsát správně interpunkci v souvětí se mohou žáci naučit až teprve tehdy, když pochopí pojem "určitý slovesný tvar", když jsou schopni analyzovat věty v souvětí, pochopit souřadnost a podřadnost. To nastává až na 2. stupni ZŠ.

Přesto už na 1. stupni ZŠ mohou být položeny dobře základy k tomu, aby následně žáci interpunkci uvědoměle užívali. Už v 1. třídě získávají informaci, že za větami je třeba napsat znaménko. V souvislosti s učivem o druzích vět podle postoje mluvčího ke skutečnosti pak rovněž poznávají, kdy se zavětou píše tečka, kdy otazník a kdy vykřičník.

Při osvojování interpunkce napomáhají i větné vzorce. Když se žáci učí analyzovat souvětí a zapisovat do větných vzorců čísla označující pořadí vět, symbol V pro větu a interpunkční znaménka, můžeme napomoci následné dovednosti zapisovat správně interpunkci. Na 1. stupni bychom měli s větnými vzorci pracovat tak, že budeme vést žáky nejen k záznamu stavby souvětí větným vzorcem, ale i ke správné četbě větného vzorce, především s interpunkčními znaménky.

Příklad:

Když V1, V2, aby V3.       Čteme:  Když Vé jedna čárka, Vé dva čárka, aby Vé tři tečka.

V1, ale V2, protože V3.    Čteme: Vé jedna čárka, ale Vé dva čárka, protože Vé tři tečka.

Četba interpunkčních znamének ve větných vzorcích pak přispívá k tomu, že žáci tato znaménka nezapomínají psát, píšou-li opravdová souvětí.

Na 1. stupni ZŠ se žáci rovněž seznamují s psaním přímé řeči. Používáme k tomu modelové cvičení.  Tři typy přímé řeči zaznamenáváme modely, v nich jsou užity následující symboly:

Modelová cvičení:

První typ:  

Maminka zavolala: „Pojď domů."   

Druhý typ: 

„Pojď domů,"  zavolala maminka.

Třetí typ:   

„Pojď domů,"  zavolala maminka, „večeře už je na stole.“