Vybraná etická témata a terminologie - etická problematika stárnutí a stáří
| Site: | Moodle ZČU |
| Course: | KOS/EOPK - Etika v ošetřovatelské péči |
| Book: | Vybraná etická témata a terminologie - etická problematika stárnutí a stáří |
| Printed by: | Gast |
| Date: | Monday, 19 October 2026, 5:17 PM |
Description
Zde naleznete soubor bazálních informací k tématu, které je možné si využitím doporučené literatury rozšířit.
1. Thanatologie
Thanatologie
- nauka/věda o umírání a smrti
- interdisciplinární nauka, propojující biologii, medicínu, filozofii, sociální práci a další vědy
- všichni máme jistotu své smrti, ale nikdo z nás předem neví, kdy a jak zemřeme
- v současné době dochází k detabuizaci smrti ( v ČR až v posledních letech, ve světě byl proces zahájen již v 70. letech 20. stol.) a k pochopení, že je potřeba se procesem stárnutí, umírání a smrti zabývat
- důvodem je nejistota zdravotníků, jak se chovat k umírajícím a jejich blízkým eticky správně
- podrobně se této nauce věnuje prof. Helena Haškovcová - doporučuji pročíst publikaci HAŠKOVCOVÁ, H. 2007. Thanatologie. 2. vyd. Praha: Galén. 244 s. ISBN 978-80-726-2471-3
- v roce 1999 byla Radou Evropy schválena Charta umírajících (celý název Ochrana lidských práv a hodnot (důstojnosti)nevyléčitelně nemocných a umírajících (Doporučení Rady Evropy č. 1418/1999)
- text tohoto dokumentu je dostupný na https://elearning.cestadomu.cz/res/archive/001/000130.pdf?seek=1586849882
2. Proces umírání
V první řadě je potřeba si uvědomit, že umírání je (až na výjimky) proces.
Má své specifické fáze a nejen ošetřovatelskou péči o pacienta a jeho blízké je potřeba těmto fázím přizpůsobit.
Velmi obecně lze umírání rozdělit na 3 stádia:
- prae finem
- in finem
- post finem
- Elisabeth Kübler- Rossová (švýcarsko-americká psychiatrička, která se zabývala psychologií umírání a smrti) vymezila, že psychická odezva umírajícího probíhá autonomně a není závislá na informacích lékaře. Stanovila fáze psychické křivky prožívání nemoci:
- ŠOK
- POPŘENÍ
- AGRESE
- SMLOUVÁNÍ
- DEPRESE
- REZIGNACE → DŮSTOJNÝ KLID
2.1. Pre finem
- blížící se smrt
- povědomost o neslučitelnosti se životem (nikdo by neměl zemřít dřív psychicky než fyzicky)
- adaptabilní negligace - vytěsňování nepříjemného
- zastřené vědomí, zaměření na biologickou existenci
- nutná emoční podpora
- každý vážně nemocný by měl mít někoho pro otevřenou komunikaci
- etický problém – míra informovanosti nemocného
2.2. In finem
- Ritualizace smrti
- Nikdy nebyl člověk tak sám, jako v moderní době
- Odsun, vytěsnění „dál“ od zdravých
- hospice, LDN, pečovatelské domy…
- Tradiční model - umírání doma není uplatňován, ač by byl preferován (sociální, rodinné a další bariéry, "sandwichová generace")
2.3. Post finem
- toto období začíná bezprostředně smrtí pacienta
- nejdůležitější v této fázi je informovat pozůstalé/příbuzné pacienta - vhodným způsobem!
- péče o mrtvé tělo - s úctou, zachování důstojnosti
Etické otázky
- Kam umístit tělo zemřelého?
- Jak sdělit informaci o úmrtí rodině?
- Předání osobních věcí zemřelého?
- Pohřeb, vytěsnění smrti
- „komercionalizace smrti“
3. Jak se chovat
- panuje nejistota zdravotníků – jak se eticky správně chovat?
- doporučuje se respektovat jednotlivé fáze umírání
- (např. dle Kübler - Rossové)
- nebrat nemocnému naději
- umožnit co nejdéle normální život
- spolupráce rodiny, psychologa, lékaře
- zapojení do svépomocných spolků pacientů
4. Paliativní péče
Paliativní medicína je medicínou útěšnou, zmírňující, ale vždy odbornou (Haškovcová, 2015).
Vzhledem k tlaku doby (prodlužování délky života, nárůst chronicky nemocných, "sandwichové" generace...) a sílícím diskusím o euthanazii se stává paliativní medicína jedinou alternativou.
Zákon č. 95/2004 Sb., zákon o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, uznal paliativní medicínu a léčbu bolesti jako samostatný obor.
V roce 2005 byla založena Asociace poskytovatelů hospicové a paliativní péče viz https://www.asociacehospicu.cz/
Důležitými aspekty a požadavky na paliativní péči jsou
- důstojnost a kvalita života
- zvládání bolesti
- pochopení, že umírání je přirozený proces
- interdisciplinární spolupráce
- individualita, přání (nejen umírajícího, ale i jeho blízkých)
- význam rodiny
- všestranná opora i pro blízké
- umírání nemusí být provázeno strachem, nesnesitelnou bolestí a nesmyslným utrpením
4.1. Principy paliativní péče 1
- Neodvrací se od nevyléčitelně nemocných, ale chrání jejich důstojnost a klade hlavní důraz na kvalitu života.
- Dokáže úspěšně zvládat bolest a další průvodní jevy závěrečných stadií smrtelných onemocnění.
- Podporuje život, avšak pohlíží na umírání jako na přirozený proces, neusiluje ani o urychlení, ani o oddálení smrti.
- Je založena na interdisciplinární spolupráci a na celostním pohledu na nemocného člověka, a integruje proto v sobě lékařské, psychologické, sociální, existenciální a spirituální aspekty.
- Vychází důsledně z individuálních přání a potřeb pacientů, respektuje jejich hodnotové priority a chrání právo pacienta na sebeurčení.
4.2. Principy paliativní péče 2
- Zdůrazňuje význam rodiny a nejbližších přátel nemocných, nevytrhává nemocné z jejich přirozených sociálních vazeb, ale umožňuje jim, aby poslední období života prožili v důstojném a vlídném prostředí a ve společnosti svých blízkých.
- Nabízí všestrannou účinnou oporu příbuzným a přátelům umírajících a pomáhá jim zvládat jejich zármutek i po smrti blízkého člověka.
- Vychází ze zkušenosti, že existuje zásadní rozdíl mezi špatnou a kvalitní péčí o umírající, a že umírání nemusí být provázeno strachem, nesnesitelnou bolestí a nesmyslným utrpením.
5. Hospic
- respekt lidské důstojnosti
- člověk není osamocen
- umírání bez bolesti
- 1. hospice /Cicely Saunders, M. Svatošová/
- 1. hospic v ČR Hospic sv. Anežky České – Červený Kostelec (1996)
- 1. dětský hospic - Nadační fond Klíček (1991)
- Cesta domů - mobilní hospic (2001)
- paliativní medicína = útěšná, zmírňující, laskavá
- mobilní hospice
- home care
motto: „Terapie může někdy skončit, ale NIKDY NESMÍ SKONČIT PÉČE.“
- pokročilé stádium většinou onkologického onemocnění
- léčba směřující k vyléčení nemoci byla ukončena a je nahrazena léčbou negativních dopadů nemoci
- stav pacienta není stabilizován vzhledem k jasně definovanému terminálnímu nebo preterminálnímu zdravotnímu stavu
- péči o pacienta není možné zajistit v domácím prostředí
6. Dříve vyslovené přání
Dříve vylovené přání je právní koncept, který vymezuje zákon č. 372/2011 Sb., zákon o zdravotních službách, v aktuálním znění (§ 36) - viz níže celé znění
- týká budoucnosti, která může nebo nemusí nastat
- pacient vyjadřuje souhlas či nesouhlas - VŽDY PÍSEMNĚ A S ÚŘEDNĚ OVĚŘENÝM PODPISEM - pro konkrétní situace, týkající se vývoje jeho zdravotního stavu
- vždy musí obsahovat i poučení pacienta
- v rámci hospitalizace lze také dříve vyslovené přání pacienta realizovat - je uvedeno do zdravotnické dokumentace, součástí jsou podpisy pacienta, lékaře a svědka. Je však platné pouze pro zdravotní služby u daného poskytovatele zdravotních služeb, u kterého bylo přání zapsáno
- lze jej kdykoli pacientem odvolat
- nelze uplatnit u nezletilých a pacientů s omezenou svéprávností
Dříve vyslovené přání
(1) Pacient může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit (dále jen „dříve vyslovené přání“).
(2) Poskytovatel bude brát zřetel na dříve vyslovené přání pacienta, má-li ho k dispozici, a to za podmínky, že v době poskytování zdravotních služeb nastala předvídatelná situace, k níž se dříve vyslovené přání vztahuje, a pacient je v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen vyslovit nový souhlas nebo nesouhlas. Bude respektováno jen takové dříve vyslovené přání, které bylo učiněno na základě písemného poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí, a to lékařem v oboru všeobecné praktické lékařství, u něhož je pacient registrován, nebo jiným ošetřujícím lékařem v oboru zdravotní péče, s níž dříve vyslovené přání souvisí.
(3) Dříve vyslovené přání musí mít písemnou formu a musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta. Součástí dříve vysloveného přání je písemné poučení podle odstavce 2.
(4) Pacient může učinit dříve vyslovené přání též při přijetí do péče poskytovatelem nebo kdykoliv v průběhu hospitalizace, a to pro poskytování zdravotních služeb zajišťovaných tímto poskytovatelem. Takto vyslovené přání se zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi; záznam podepíše pacient, zdravotnický pracovník a svědek; v tomto případě se nepostupuje podle odstavce 3.
(5) Dříve vyslovené přání
a) není třeba respektovat, pokud od doby jeho vyslovení došlo v poskytování zdravotních služeb, k nimž se toto přání vztahuje, k takovému vývoji, že lze důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil souhlas s jejich poskytnutím; rozhodnutí o nerespektování dříve vysloveného přání pacienta a důvody, které k němu vedly, se zaznamenají do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi,
b) nelze respektovat, pokud nabádá k takovým postupům, jejichž výsledkem je aktivní způsobení smrti,
c) nelze respektovat, pokud by jeho splnění mohlo ohrozit jiné osoby,
d) nelze respektovat, pokud byly v době, kdy poskytovatel neměl k dispozici dříve vyslovené přání, započaty takové zdravotní výkony, jejichž přerušení by vedlo k aktivnímu způsobení smrti.
(6) Dříve vyslovené přání nelze uplatnit, jde-li o nezletilé pacienty nebo pacienty s omezenou svéprávností."
(§ 36, zákon č. 372/2011 Sb., v akt. znění)
7. Seznam použitých a doporučených zdrojů
- HAŠKOVCOVÁ, H., 2007. Thanatologie. Nauka o umírání
a smrti. Praha: Galén. 224. s.
ISBN 978-80-726-2471-3.
- HAŠKOVCOVÁ, H., 2015. Lékařská etika.
Praha: Galén. 225. s. ISBN 978-80-7492-204-6.
- Zákon č. 372/2011 Sb., zákon o zdravotních službách.
Obrázky - zdroj: pixabay.com