Základní pojmy a reflexe výuky - opakování

Sitio:	Moodle ZČU
Curso:	KMT/RMMŠ2 Rozvoj logického a matematického myšlení 2
Libro:	Základní pojmy a reflexe výuky - opakování

Imprimido por:	Guest user
Día:	jueves, 22 de octubre de 2026, 07:47

Tabla de contenidos

1. Základní pojmy a reflexe výuky - opakování
2. Základní pojmy a reflexe výuky - opakování
3. Analýza vybraných her z hlediska rozvíjení předmatematických představ dětí
4. Pravidla vybraných her

1. Základní pojmy a reflexe výuky - opakování

Podmínkou pro dosažení cílů výuky je kvalita výuky. Čím je kvalita výuky vyšší, tím jsou lépe plněny cíle výuky. Míra kvality výuky je dána mírou přínosu učebního prostředí pro dosažení cílů výuky (očekávaných výstupů a žákovských kompetencí podle daného vzdělávacího programu).

Učitelovy dispozice k reflektování výuky v mateřské škole

Znalost (vzdělávacího) obsahu,
didaktická znalost obsahu,
umět vytvořit pro děti učební činnost (úlohu), umět ji realizovat, zhodnotit ve výuce, přičemž učební činnost má podněcovat děti, aby se věnovaly obsahu – učivu, a zakládá učební prostředí, kterým rozumíme společné pole pro dorozumění se (o vzdělávacím obsahu) a porozumění (vzdělávacímu obsahu),
posuzovat učební úlohu (hodnotit kvalitu učební úlohy) a zlepšovat ji.

Metodika 3A (Anotace – Analýza - Alterace)

Metodika 3A spadá do kontextu tradice reflektivní praxe a realistické přípravy učitelů, cíleně navazuje na běžnou praxi oborově didaktických hospitací a je pokusem o nalezení takového nového přístupu v pedagogickém, resp. didaktickém výzkumu, který by bezprostředně podporoval zlepšování profesního výkonu učitelů v praxi, umožňoval odbornou komunikaci mezi oborovými didaktikami a vedl k profesionalizaci učitelství.

Prostředím pro setkávání a komunikaci didaktiků a učitelů je DiViWeb, které vzniklo na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

http://didacticaviva.ped.muni.cz/

Cílem metodiky 3A je poznávání (anotace, analýza) a didaktické zhodnocení (alterace) profesních praktik učitelů při utváření učebního prostředí a podpoře učení dětí a využití těchto získaných poznatků pro podporu učitelů při zvyšování kvality výuky prostřednictvím rozvíjejících hospitací.

Reflexe a hodnocení výuky metodikou 3A probíhá tak, že nejdříve provádíme anotaci a analýzu výuky. Anotací rozumíme dostatečné předpoklady pro zvládnutí dané činnosti. Východiskem pro analýzu výuky je uspořádání vzdělávacího obsahu ve výuce, důležitou roli zde hrají obsahová jádra. Jádrovou činností se jednoduše řečeno rozumí, co musí dítě dělat, aby se naučilo to, co má. Na základě analýzy výuky pak probíhá alterace neboli navržená změna učebního prostředí, která směřuje ke zlepšení původní pozorované podoby učebního prostředí. Návrh alterace musí být kriticky přezkoumán, protože alterace nemusí vždy výuku zlepšit – při kritickém přezkoumání lze rozlišit tři možnosti:

- Alterace zlepšující: alterace potvrdila svou kvalitu,

- alterace zhoršující: alterace neobstála při přezkoumání,

- alterace neutrální: alterace sice nezměnila kvalitu výuky, ale může být inspirativní pro hledání nových možností výuky.

Kvalita výukových situací

Selhávající: Výuka pro dítě v mateřské škole nemá zjevný přínos ani v základních rovinách poznávání. Za určitých okolností může být výuka pro dítě motivující, ale bez pozitivního důsledku pro kvalitu učení. Naléhavost alterací je velmi vysoká,
nerozvinutá: Výuka poskytuje dítěti příležitost osvojovat si poznatky, ale děti jim dost dobře nerozumějí. Za určitých okolností může být výuka pro děti motivující, ale bez výraznějšího pozitivního důsledku pro kvalitu učení. Naléhavost alterací je vysoká,
podnětná: Výuka poskytuje dětem příležitost k dialogu, hodnocení a k poučení se z chyb. Vede děti k usuzování, vysvětlování a odvozování závěrů opřených o základní poznatky. Výuka bývá pro děti motivující s pozitivním důsledkem pro kvalitu učení. Naléhavost alterací je nízká.
rozvíjející: Výuka poskytuje dětem příležitost k tomu, aby s patřičným porozuměním zobecňovaly osvojené poznatky a dokázaly je aplikovat na různé typy situací buď přímo v mimoškolní realitě, anebo v modelových školních činnostech, které jsou jim blízké; aby získávaly náhled na vlastní činnost a rozuměly vztahům mezi sebou samým a svým sociálním, kulturním nebo přírodním prostředím. Tyto kompetence děti mohou prokázat v odpovídajících situacích a dokážou přiměřeně ke svému věku objasnit jejich smysl v širších společenských, kulturních, ekologických aj. souvislostech. Výuka je pro děti motivující s pozitivním důsledkem pro spojení mezi rozvojem klíčových kompetencí a osvojováním učiva. Alterace nejsou nutné, anebo jsou jen ojedinělé a málo naléhavé.

Konceptová analýza výukových situací

Prekoncept je subjektivní obsahová jednotka: subjektivní předpoklad pro osvojování a zvládání intersubjektivního a objektivního způsobu existence obsahu: konceptu.

Koncept je intersubjektivní a objektivní obsahová jednotka – objektivizační předpoklad pro existenci prekonceptů.

Konceptová analýza výuky rozebírá, vysvětluje a hodnotí, jakým způsobem se ve výuce dařilo obohacovat a rozvíjet žákovské prekoncepty prostřednictvím obsahu učebních úloh (konceptů a jejich uspořádání).

Použitá literatura:

SLAVÍK, J., HAJEROVÁ MULLEROVÁ, L., SOUKUPOVÁ, P. Reflexe a hodnocení kvality výuky. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2020. ISBN 978-80-261-0920-4.

SLAVÍK, J., JANÍK, T., NAJVAR, P., KNECHT, P. Transdisciplinární didaktika. O učitelském sdílení znalostí a zvyšování kvality výuky napříč obory. Brno: Masarykova univerzita, 2017. ISBN 978-80-210-8568-8.

2. Základní pojmy a reflexe výuky - opakování

Učitelovy dispozice k reflektování výuky v mateřské škole

Znalost (vzdělávacího) obsahu,
didaktická znalost obsahu,
umět vytvořit pro děti učební činnost (úlohu), umět ji realizovat, zhodnotit ve výuce, přičemž učební činnost má podněcovat děti, aby se věnovaly obsahu – učivu, a zakládá učební prostředí, kterým rozumíme společné pole pro dorozumění se (o vzdělávacím obsahu) a porozumění (vzdělávacímu obsahu),
posuzovat učební úlohu (hodnotit kvalitu učební úlohy) a zlepšovat ji.

Metodika 3A (Anotace – Analýza - Alterace)

Prostředím pro setkávání a komunikaci didaktiků a učitelů je DiViWeb, které vzniklo na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

http://didacticaviva.ped.muni.cz/

Alterace zlepšující: alterace potvrdila svou kvalitu,
alterace zhoršující: alterace neobstála při přezkoumání,
alterace neutrální: alterace sice nezměnila kvalitu výuky, ale může být inspirativní pro hledání nových možností výuky.

Kvalita výukových situací

Selhávající: Výuka pro dítě v mateřské škole nemá zjevný přínos ani v základních rovinách poznávání. Za určitých okolností může být výuka pro dítě motivující, ale bez pozitivního důsledku pro kvalitu učení. Naléhavost alterací je velmi vysoká,
nerozvinutá: Výuka poskytuje dítěti příležitost osvojovat si poznatky, ale děti jim dost dobře nerozumějí. Za určitých okolností může být výuka pro děti motivující, ale bez výraznějšího pozitivního důsledku pro kvalitu učení. Naléhavost alterací je vysoká,
podnětná: Výuka poskytuje dětem příležitost k dialogu, hodnocení a k poučení se z chyb. Vede děti k usuzování, vysvětlování a odvozování závěrů opřených o základní poznatky. Výuka bývá pro děti motivující s pozitivním důsledkem pro kvalitu učení. Naléhavost alterací je nízká,
rozvíjející: Výuka poskytuje dětem příležitost k tomu, aby s patřičným porozuměním zobecňovaly osvojené poznatky a dokázaly je aplikovat na různé typy situací buď přímo v mimoškolní realitě, anebo v modelových školních činnostech, které jsou jim blízké; aby získávaly náhled na vlastní činnost a rozuměly vztahům mezi sebou samým a svým sociálním, kulturním nebo přírodním prostředím. Tyto kompetence děti mohou prokázat v odpovídajících situacích a dokážou přiměřeně ke svému věku objasnit jejich smysl v širších společenských, kulturních, ekologických aj. souvislostech. Výuka je pro děti motivující s pozitivním důsledkem pro spojení mezi rozvojem klíčových kompetencí a osvojováním učiva. Alterace nejsou nutné, anebo jsou jen ojedinělé a málo naléhavé.

Konceptová analýza výukových situací

Prekoncept je subjektivní obsahová jednotka: subjektivní předpoklad pro osvojování a zvládání intersubjektivního a objektivního způsobu existence obsahu: konceptu.

Koncept je intersubjektivní a objektivní obsahová jednotka – objektivizační předpoklad pro existenci prekonceptů.

Použitá literatura:

SLAVÍK, J., HAJEROVÁ MULLEROVÁ, L., SOUKUPOVÁ, P. Reflexe a hodnocení kvality výuky. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2020. ISBN 978-80-261-0920-4.

3. Analýza vybraných her z hlediska rozvíjení předmatematických představ dětí

Při analýze konkrétních her je potřeba znát přesně pravidla dané hry. Poté postupujeme podle následující osnovy, tedy zamýšlíme se nad tím, které předmatematické představy se danou činností rozvíjejí.

Zkoumáme tyto předmatematické představy:

Práce s individuálními výroky

Určování pravdivosti různých tvrzení,
určování toho, zda dané pokyny jsou formulovány správně.

Práce s kvantifikovanými výroky

Seznamování se s pravidly hry.

Výroková forma

Děti hledají např. vhodnou kartu do dvojice.

Usuzování

Na základě určitých informací (předpokladů) děti vyvozují informace nové (tvoří závěry).

Přiřazování

Děti tvoří dvojice, trojice, .......,
děti k sobě přiřazují různé objekty nebo si předávají určité role ve hře.

Porovnávání

Při hře se uplatňuje porovnávání přirozené,
při hře se uplatňuje porovnávání základní (na konci hry se na základě porovnávání počtu nebo množství určuje vítěz).

Třídění

Děti jsou rozděleny na skupiny,
ve hře mají děti různé role (někdo např. hádá, někdo chytá ostatní, někdo utíká...),
každý hráč má své karty.

Uspořádání

Na konci hry se určuje pořadí hráčů.

Práce s přirozeným číslem

Děti počítají různé objekty.

Příprava na řešení slovních úloh

Vysvětlujeme pravidla.

Prvky kombinatoriky

Děti hledají různé možnost, jak seřadit nebo uspořádat různé objekty.

Prvky pravděpodobnosti

Práce s možnostmi – děti se při činnosti rozhodují, jakým způsobem půjdou, něco budou dělat nebo někoho zvolí,
práce s pravděpodobností – děti nějakým způsobem ovlivňují své šance nebo si uvědomují, že šance něco získat jsou větší.

Cesta k funkcím (doplňování řady, pravidelnosti, závislosti)

Něco se pravidelně opakuje,
práce s rytmem – při činnosti se objevuje písnička, říkanka.

Prvky topologie (práce s čárou)

Děti při hře stojí na nějaké čáře,
děti kreslí, malují.

Rovinné útvary

Při hře se objevuje rovinný útvar (děti stojí v kruhu).

Prostorové útvary

Děti pracují s tělesy.

Práce se stavebnicemi

Děti staví něco ze stavebnice.

Orientace v prostoru

Činnost probíhá v prostoru.

Orientace v rovině

Hra probíhá na nějaké desce nebo na listu papíru.

Celek a jeho části

Děti vytvářejí nějaký celek.

Proměnlivost celku

Děti opravují celek, celek zvětšují nebo zmenšují,
dochází k transformaci – děti pracují s plánkem a podle plánku staví.

Cesta k míře

Děti porovnávají nějaké vzdálenosti, odhadují vzdálenosti.

Orientace v čase

Děti pracují s časem.

Práce se shodnými zobrazeními

Děti pracují se shodnými objekty (obrázky, předměty).

Pexeso

Karty se zamíchají a rozloží lícem dolů tak, aby žádný z hráčů neznal rozložení karet. Hráči postupně otáčí dvojici karet lícem vzhůru, aby je viděli i ostatní hráči. Pokud karty patří k sobě (stejný obrázek), hráč je odebere a otáčí další dvojici. Pokud karty k sobě nepatří, otočí je zpět lícem dolů a pokračuje další hráč v pořadí. Hraje se tak dlouho, dokud nejsou všechny karty rozebrány. Vítězem se stane hráč s největším počtem nalezených dvojic.

Práce s kvantifikovanými výroky – dětem připomeneme pravidla hry.

Výroková forma – k otočené kartě hledám druhou kartu se stejným obrázkem.

Usuzování – dítě otočí kartu s obrázkem, poté otočí druhou kartu. Pokud obrázek na druhé kartě není stejný, dítě usoudí, že v dalším kole již tuto kartu není dobré otáčet, a vybere jinou kartu.

Přiřazování – děti hledají dvojice karet se stejnými obrázky.

Porovnávání – děti porovnávají, zda na otočených kartách jsou stejné obrázky (porovnávání přirozené), na konci hry na základě porovnávání počtu nebo množství dvojic určují, kdo vyhrál, kdo byl druhý.... (porovnávání základní).

Třídění – každý hráč si dává na svou hromádku dvojice karet, které nalezl.

Uspořádání - na konci hry se určuje pořadí hráčů.

Práce s přirozeným číslem – děti hledají dvě kartičky, na konci hry počítají, kolik každý hráč našel dvojic.

Příprava na řešení slovních úloh – vysvětlujeme pravidla.

Prvky pravděpodobnosti – práce s možnostmi (děti se rozhodují, jakou kartičku otočí),

– práce s pravděpodobností (při zapamatování polohy kartiček, má dítě velkou pravděpodobnost, že je najde.

Cesta k funkcím - děti se pravidelně ve hře střídají.

Orientace v rovině – hra probíhá na desce stolu.

Cesta k míře – dítě si pamatuje, že nějaká kartička je např. o dvě kartičky dál.

Práce se shodnými zobrazeními – posunutí, otáčení, středová souměrnost.

Člověče, nezlob se!

Všechny figurky jsou před začátkem hry umístěny ve startovním domečku, který je barevně vyznačen stejnou barvou, jakou jsou označeny 4 figurky hráče. Cílem hry je dovést své figurky jedné barvy ze startovního pole do cílového domečku. To lze pouze tak, že figurka musí projít postupně všemi poli na obvodu hracího plánu. Každý hráč posune při svém tahu figurku o tolik bodů, kolik padlo při jeho hodu kostkou. Skončí-li s figurkou na políčku obsazeném cizí figurkou, je tato odstraněna ze hry a vrácena zpět do startovního domečku. Na políčko obsazené figurkou stejné barvy vstoupit nelze.

K nasazení figurky na startovní pole je potřeba hodit šestku. Nemá-li hráč nasazenou žádnou figurku, hází kostkou do té doby, dokud nepadne šestka, maximálně však třikrát. Pokud ani po třetím hodu nepadne šestka, pokračuje ve hře další hráč. Na začátku hry se první figurka umisťuje na startovní pole okamžitě.

Během hry po hozené šestce hází hráč kostkou ještě jednou a posune jednu zvolenou figurku o součet bodů při obou hodech. Vyhrává ten hráč, který první oběhne hrací plán všemi svými figurkami a umístí je do cílového domečku. Ostatní hráči poté obvykle pokračují ve hře a hrají tak o další pořadí.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Clov%C4%9B%C4%8De,_nezlob_se!

Práce s kvantifikovanými výroky – dětem připomeneme pravidla hry.

Usuzování – během hry dítě hodí kostkou a podle toho, co mu padlo, usuzuje, jakou figurku je vhodnější přemístit, usuzuje např. podle vzdálenosti figurky od domečku.

Přiřazování – každému dítěti jsou přiřazeny figurky jedné barvy.

Porovnávání – děti porovnávají, která figurka je např. blíže domečku, na konci hry porovnávají, kdo má více figurek v cílovém domečku ……(porovnávání základní).

Třídění – každý hráč má své figurky.

Uspořádání - na konci hry se určuje pořadí hráčů.

Práce s přirozeným číslem – děti hází kostkou a počítají počet teček na kostce. Zároveň při pohybu figurky počítají políčka na herním plánu.

Příprava na řešení slovních úloh – vysvětlujeme nebo si připomínáme pravidla a děti jim musí porozumět.

Prvky pravděpodobnosti – práce s možnosti: dítě se po hodu kostkou rozhoduje, jakou figurkou půjde nebo jakou figurku nasadí,

- práce s pravděpodobností: pokud je figurka blízko domečku, pak je větší pravděpodobnost, že se do toho domečku. dostane. U figurky, která je dále od domečku, je pravděpodobnost menší.

Orientace v prostoru – hráči sedí v prostoru, hráč se musí zorientovat, kdo je na řadě.

Orientace v rovině – hra probíhá na rovinném plánu.

Cesta k míře – děti porovnávají, která figurka je blíž k domečku, která je dál od domečku.

Čáp ztratil čepičku

Na začátku hry se určí jeden hráč, který představuje čápa a jeho úkolem je chytat děti. Vedoucí i děti říkají říkanku a klapou při tom nataženýma rukama před sebou (představují zobák čápa). Říkanka zní takto: "Čáp ztratil čepičku, měla barvu barvičku ...". Na místo doplněných teček vedoucí řekne nějakou barvu, např. žlutou. Úkolem dětí je co nejrychleji tuhle barvu najít a dotknout se jí (stačí jedním prstem). Nesmí se jí však dotknout samy na sobě. Jakmile se barvy dotknou, jsou v bezpečí před čápem. Dokud se však barvy nedrží, může je čáp chytit. Koho chytne jako první, vystřídá si s ním místo a stává se čápem pro další kolo.

https://ms89.plzen.eu/o-skole/napadnik/cap-ztratil-cepicku/

Práce s individuálními výroky – po každém kole děti kontrolují, zda každé dítě se dotklo správné barvy.

Práce s kvantifikovanými výroky – dětem připomeneme pravidla hry.

Výroková forma – k zadané barvě hledají děti předmět, na kterém se daná barva vyskytuje.

Usuzování – dítě usuzuje, jaký objekt je vhodné vybrat např. na základě toho, který je blíže.

Přiřazování – dítě k vyslovené barvě přiřadí objekt, který danou barvu obsahuje.

Porovnávání – děti porovnávají vzdálenosti objektů (porovnávání základní).

Třídění – při hře se uplatňují role – role čápa a role ostatních dětí.

Příprava na řešení slovních úloh – vysvětlujeme pravidla, děti musí pravidla pochopit.

Prvky pravděpodobnosti - práce s možnostmi: dítě se rozhoduje, k jakému objektu poběží.

Cesta k funkcím (doplňování řady, pravidelnosti, závislosti) - práce s rytmem (říkanka).

Orientace v prostoru – činnost probíhá v prostoru.

Cesta k míře – odhadování vzdálenosti (děti běží k předmětu, který je blíž).

Použité zdroje:

Člověče, nezlob se! [cit. 2022-03-08] dostupné na

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Clov%C4%9B%C4%8De,_nezlob_se

Čáp ztratil čepičku [cit. 2022-03-08] dostupné na

https://ms89.plzen.eu/o-skole/napadnik/cap-ztratil-cepicku/

4. Pravidla vybraných her

Černý Petr

Hra se skládá z 25 karet, které jsou rozděleny do 12 dvojic, z nichž každá dvojice je označena stejným znakem. Pouze jediná karta se od ostatních liší a to je Černý Petr. Hry se mohou zúčastnit nejméně 3 hráči. Karty se zamíchají a všechny rozdají. Každý z hráčů si zkontroluje, zda už nemá nějakou dvojici, kterou by měl ihned odložit stranou. Začíná hráč zleva od rozdávajícího tak, že si od něj vytáhne libovolnou kartu a každou shodnou dvojici odloží. Takto se pokračuje dál. Vyhrává ten, kdo bude mít nejvíce shodných dvojic. Prohrává ten, komu zůstane v ruce Černý Petr.

Červení a černí

Hráči utvoří dvojice, které se postaví čelem proti sobě na vzdálenost 2-3 metry od středové čáry tělocvičny. Učitel hráče jedné z řad označí za červené a druhé za černé. Hráči pozorně poslouchají učitele, který je startuje vyvoláním jedné z barev. Při zvolání „červení″, se červení hráči rozbíhají za černými a snaží se je dotekem chytit dříve než doběhnou do svého záchranného území za koncovou čarou. Při zvolání „černí″ chytají černí hráči červené. Po každém doběhu učitel spočítá dotekem chycené hráče a vyhlásí průběžný stav (1 chycený hráč = 1 bod). Vítězí družstvo, které získá větší počet bodů.

Chodí Pešek okolo

Děti se usadí do kruhu. Všichni pokrčí nohy a na kolena si položí hlavu. Paní učitelka vybere jedno dítě, které dostane do ruky malý obušek – „Peška“. Kde není obušek, lze použít i jiné předměty.

Vybrané dítě chodí za zády svých kamarádů, kteří zpívají známou písničku o Peškovi: Chodí Pešek okolo, nedívej se na něho. Kdo se na něj koukne, toho Pešek bouchne. Ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem. Když se píseň dozpívá, „Pešek“ plácne jedno z dětí v kruhu do zad. To je impuls pro hbité vyskočení ze sedu. Dítě musí sebrat položeného Peška a s ním vybíhá za prvním dítětem.

Cílem prvního dítěte je dostat se co nejrychleji na uvolněné místo druhého. Ten druhý má zase za úkol, doběhnout toho prvního a vrátit mu Peška, dříve než dosedne na jeho místo. Takto celá hra pokračuje. Děti si mezi sebou předávají Pešky.

Kuba řekl

Vyvolávač (učitel nebo dítě) stojí před ostatními hráči a říká: "Kuba řekl - sedněte si". Ostatní hráči si musí sednout. Hra pokračuje: "Kuba řekl - dejte si levou ruku na pravé ucho." (Záleží na věku dětí, u menších používáme jednodušší pokyny - sednout si, lehnout, mrknout, zakašlat apod.) Ostatní opět musí splnit pokyn. Pokud ale vyvolávač řekne jen: "Sedněte si" bez "Kuba řekl", nesmí se daný pokyn splnit. Kdo přesto zareaguje, dostává trestný bod. Vyhrává ten, kdo má na konci nejmíň trestných bodů a za odměnu se může vystřídat s vyvolávačem.

Kubo, vstávej

Zvolíme jednoho vyvolávače. Ostatní děti se postaví na čáru. Vyvolávač si stoupne na metu asi deset metrů vzdálenou od ostatních hráčů a stoupne si k nim zády, aby neviděl, kde se kdo právě nachází, kdo je k němu nejblíže, nejdále. Vyvolávač postupně volá na každé dítě: "Kubo, vstávej!" Hráč, kterému je otázka určená, se zeptá: "Kolik je hodin?" Vyvolávač odpoví např. pět mědvědích (tři čapí, dva mravenčí, čtyři slepičí), přičemž při posouvání se vpřed děti musí opravdu napodobovat vyvolávačem zvolená zvířata. Tedy na pět medvědích se posunou o pět kroků dopředu kývavými pohyby a slovním doprovodem brum brum. Při vrabčích budou děti skákat snožmo, u mravenčích se posunou jen o půl chodidla vpřed atd... Takto vyvolávač vystřídá všechny hráče a až dojde k poslednímu, pokračuje znovu od začátku. Hra je ukončena v případě, až se jeden z hráčů dostane k metě, u níž stojí vyvolávač. Za odměnu si vymění role.

Kukačko, ozvi se

Děti sedí u stolu, hlavu mají položenou na stole, nebo sedí normálně a kryjí si ústa. Tajně zvolíme jedno dítě, které bude předvádět kukačku. Další vybrané dítě bude hádat, kdo je kukačkou. Kukačku může oslovit třikrát: Kukačko, ozvi se! Potřetí musí určit, které dítě bylo kukačkou. Poté je zvolen nový hádač a nová kukačka a hra se opakuje znovu.

Kvarteto

Rozdávající hráč rozdává po jedné kartě dokola, dokud nerozdá všechny karty.
Hru začíná hráč po levici rozdávajícího hráče. Zeptá se kteréhokoliv hráče na konkrétní kartu z kvarteta, od kterého má alespoň jednu kartu. Jestliže tuto kartu oslovený hráč má, musí jí tázajícímu se hráči odevzdat. Ten se pak může opět zeptat na další kartu a to jak stejného, tak kteréhokoliv z ostatních hráčů. Pakliže hráč nevlastní kartu na kterou je dotazován, dostává se tímto na tah a může se sám někoho zeptat na libovolnou kartu, která by se mu hodila do jeho kvartet.Vyhrává hráč, který má nejvíce kvartet.

Na jelena

Hráči se rozestaví po obvodu kruhu tak, aby byla jejich vzájemná vzdálenost asi 1,5 až 2 metry. Jeden hráč je zvolen jako „jelen“ a může se volně pohybovat kdekoliv uvnitř kruhu. Úkolem hráčů na obvodu je míčem zasáhnout jelena. Podle pohybu a postavení jelena si po obvodu i přes kruh volně přihrávají a na jelena „střílí“ zpravidla ten hráč, který je k němu nejblíže a k jeho zasažení má nejlepší příležitost. Střední hráč - „jelen“ - uhýbá, uniká střelám, míče se nesmí dotýkat. Hráči na obvodu mohou střílet pouze po přihrávce, pokud se při ní míč nedotkl země. Kdo zasáhne jelena, vymění si sám místo i úlohu.

Na kočku a na myš

Rozpočítadlem určíme, kdo bude hrát myš a kdo kocoura/kočku. Ostatní děti vytvoří kruh a drží se za ruce. Kocour chodí okolo mimo kruh a povídá: Myšičko, myš, pojď ke mně blíž. Myšička, která stojí uvnitř kruhu, odpovídá: Nepůjdu kocourku, nebo mě sníš! Co dopoví říkanku, tak děti v kruhu zvednou spojené ruce, tím vytvoří bránu pro myš. Ta vyběhne z „domečku“. A musí kousek uběhnout a schovat se zpět do kruhu. Pokud to jde, může ho i celý oběhnout… Kocour ji ale nesmí chytit! Sotva co zaběhne do domečku, děti musí dát ruce zase dolu a uzavřít domeček, aby tam kocour nemohl. Pokud jí kocour chytí, tak vyhrál. Hráči se mohou prohodit nebo vybrat někoho dalšího.

Na mlsnou kozu

Nejdříve se vybere „mlsná koza“, která odejde z místnosti za dveře a čeká, až ji ostatní zavolají. Mezitím dá jeden z přítomných v místnosti některému z hráčů malý předmět do dlaně tak, aby ani ostatní neviděli, kdo kamínek ukrývá. Všichni se posadí vedle sebe s nataženýma rukama, uzavřenýma do pěsti a zavolají na čekající mlsnou kozu za dveřmi: „Mlsná kozo, pojď na zelí, máme dobrý, kyselý.“ Onen hráč „mlsná koza“ vejde a snaží se podle chování hráčů uhodnout, v jaké ruce se kamínek nachází. Pak ukáže na onu ruku, kde myslí, že by mohl kamínek být. Tento hráč dlaň otevře. Pokud zde kamínek není, otevřou své dlaně všichni ostatní, aby se vidělo, kde byl kamínek ukrytý. Hráč „mlsná koza“ jde znovu za dveře. Pokud kamínek nalezne, jde za dveře hráč, u něhož se kamínek našel. Nyní je „mlsnou kozou“ zase on.

Polívka se vaří

Děti jsou rozestoupeny po obvodu velkého kruhu, v jehož středu leží míč. Vedoucí hry říká: „Polívka se vaří, maso na talíři, přijde na to, sežere to a bude to.…“ a vysloví jméno některého dítěte. Jmenované dítě vběhne do středu kruhu, zvedne míč a vykřikne: „Stát!“ Ostatní mezi tím utíkají z kruhu ven a na toto znamení se zastaví. Dítě se snaží míčem někoho zasáhnout. Podaří-li se mu to, zasažené dítě se stane vyvolávačem.

Rybáři a rybky

Na začátku určíme, kdo bude hrát rybáře. Ten si stoupne na jednu stranu místnosti. Ostatní hráči – „rybičky“ – do houfu na druhý konec. Rybář se rozeběhne a volá: „Rybičky, rybičky, rybáři jednou!“ Nato se „rybičky“ snaží dostat na druhou stranu místnosti (tam, kde byl dříve rybář). Musí to provést tak, aby je rybář nechytil. Ten běží naproti rybičkám a snaží se jich co nejvíce pochytat. Rybky se snaží různě kličkovat a vyhýbat se. Rybář je loví, ale může běžet jen vpřed a do stran (nesmí se vracet). Koho se dotkne, stává se také rybářem a další kolo také loví. Rybáři se při chytání vezmou za ruce, nesmí se pouštět. Vytvoří tak „síť“ a tou pochytají více rybek. Hra končí, když jsou všechny rybičky pochytané.

Použité zdroje

Černý Petr pravidla [cit. 2022-04-26] dostupné na https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwiD4bH6grL3AhXCt6QKHUX8BjEQFnoECAkQAw&url=http%3A%2F%2Ftestapp.hrejsi.cz%2Fkarty%2Fpetr.htm&usg=AOvVaw2EiCYk6mkBoHqgb9nmolLC

Hry nejen na dlouhé zimní večery [cit. 2022-04-26] dostupné na

https://www.nadett.cz/hry-nejen-na-dlouhe-zimni-vecery/

Kuba řekl [cit. 2022-04-26] dostupné na

http://www.zlobidlo.cz/hry/kuba-rekl

Kubo vstávej [cit. 2022-04-26] dostupné na

http://www.zlobidlo.cz/hry/kuba-rekl

Kvarteto - pravidla [cit. 2022-04-26] dostupné na

https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwj05PO3j7L3AhVEM-wKHZiSBcoQFnoECAgQAQ&url=http%3A%2F%2Ftestapp.hrejsi.cz%2Fkarty%2Fkvarteto.htm&usg=AOvVaw34BM8KP79py6LK3Qj3O8fo

Na jelena – Hra.cz Encyklopedie her [cit. 2022-04-26] dostupné na

https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahUKEwjmnPG-kLL3AhWHD-wKHcZeDboQFnoECAUQAQ&url=https%3A%2F%2Fwww.hra.cz%2Fhra%2Fna-jelena&usg=AOvVaw21TJOSAqhGIet9qOYvfWkZ