Jak s dětmi a žáky diskutovat

1. Řízení diskusí

Umění řídit diskusi spočívá ve správné formulaci a kladení otázek. Baterie různých typů diskusních otázek předkládají následující tabulky (Kotrba, Lacina, 2011, s. 124 -125).

Základní rozdělení

Otázky	Princip použití	Příklad
uzavřené	existuje jen odpověď ANO nebo NE, popř. jen stručná odpověď – lze i hlasovat	Je správné, že se kvůli Kubovi Johance smějí?
otevřené	vyžadují konkrétní názor, postoj a stanovisko, ale nelze na ně odpovědět jednoslovně	Proč se Kubovi do školy nechce?

Podle potřeby dynamiky skupiny

Otázky	Princip použití	Příklad
startující	otevírají diskusi	Je důležité umět prohrávat?
provokativní	pomáhají rozproudit nudnou diskusi	Dělá to pan učitel správně, nebo ne?
přímé	zapojují i málo komunikativní žáky	Ráda bych, aby se vyjádřili i ti, kteří dosud nemluvili...
sugestivní	ovlivňují názor diskutujícího	Všichni se určitě snaží práci dokončit, že?

Podle zapojení kognitivních procesů

Otázky	Princip použití	Příklad
zjišťovací	cílem je vybavení si faktů a vědomostí	Co je to paškál?
na pozorování	navazují na předchozí sledování jevu, skutečnosti	Jak vypadají kontaktní čočky?
problémové	mají hledat řešení stavu, situace, jevu	Proč Johanka proplakala dopoledne, když se nemohla dostat od tety?
na posouzení situace	diskutující má posuzovat a vyvozovat souvislosti	Jak mohl Kuba dopadnout, kdyby…?
rozhodovací	diskutující volí ze dvou nebo více možností	Jakou zprávu byste chtěli slyšet nejdříve,  dobrou nebo špatnou?

Pozn.: Příklady vycházejí z knihy Petry Braunové "Kuba nechce prohrávat"

2. Organizace diskusí

Vedle frontální diskuse s celou skupinou, např. při brainstormingu, lze diskusi zorganizovat různými způsoby.  

Diskuse řetězová

Popis: Lektor nastolí problémovou otázku a sdělí k svoji odpověď, své stanovisko. Další účastník lektorův názor shrne a přidá vlastní argument. Třetí člen řetězové diskuse opět shrne a naváže, čímž dále diskusi rozvine. Vhodné pro žáky ZŠ.   Podmínka: dostatek času

Panelová diskuse

Popis: V čele účastníků se nachází tzv. panel, složený z různých odborníků, kteří se vyjádří k dané problematice ze svého hlediska, načež začnou diskutovat mezi sebou a následně s celým plénem.  Příklad, lze např. rozdělit žáky na zástupce dívek, zástupce chlapců, nebo podle zájmů: sportovec, muzikant, výtvarník, informatik….(Maňák, 1997). 

Diskuse na základě tezí

Popis: Prvním krokem je samostudium. Lektor samostatné výňatky z literatury. Smyslem této metody je (kromě samotné diskuse na dané téma) práce s textem. Lektor si připraví otázky, nebo někoho požádá o referát, po kterém následuje diskuse (Kotrba, Lacina, 2011). 

Diskusní pavučina

Popis: Žáci si do horní části papíru napíší otázku, kterou budou jako třída řešit. Pod otázkou si rozdělí list papíru svislou čarou na dvě části. V levé části budou shromažďovat argumenty „ano“, v pravé části argumenty „ne“. Každý žák vymyslí dva argumenty „ano“ a dva argumenty „ne“ k výše uvedené otázce a zdůvodní je. Poté si vymění názory se svým sousedem, a pokud ho některé z těch jeho zaujmou, opíše si je ke svým argumentům. Následně žáci utvoří čtveřice, ve kterých si vyměňují názory, případně obohacují své seznamy o nové argumenty. Následuje vyhodnocení v kolektivu. Žáci se rozdělí na dvě skupiny, jedna z nich zastupuje argumenty „ano“, druhá skupina argumenty „ne“. Skupiny sepíší své argumenty, prezentují je a poté je postupně obhajují pod tlakem připomínek druhé skupiny. Na závěr jsou žáci vyzváni, aby se rozhodli, zda chtějí zůstat ve skupině kmenové nebo změnili názor a chtějí přejít ke skupině druhé. Na závěr každý žák napíše, které stanovisko nyní zastává (Čapek, 2015, s. 47 – 48). Tento postup slouží ke vzájemnému ovlivňování myšlenek žáků a vytváření jejich struktury a lze jej aplikovat např. při rozvoji čtenářské gramotnosti žáků 2. stupně ZŠ, viz modelová hodina na Metodickém portálu RVP (Altmanová, Koubek, 2012).  Opět to znamená vytvořit dostatek času.

Metoda sněhové koule (snowballing)

Popis: Úkol nejdříve zpracovává jednotlivec. Poté žáci řeší úkol ve dvojicích, později ve čtveřicích a na závěr ve skupinách o osmi, tj. „nabalují“ se jako sněhová koule, když stavíme sněhuláka (Rohlíková, Vejvodová, 2012, s. 50). Výstupem diskuse musí být závěrečné zhodnocení. Všichni mají mít jasno, k čemu diskuse směřovala, co bylo vyvozeno. Přitom samozřejmě nemusí být konstatováno jediné řešení. Shrnutí a hodnocení buď provádí učitel anebo k němu vyzve žáky.

Diskuse od otázky k otázce

Ve 4-6ti členných skupinách žáci na základě diskuse odpovídají na otázku napsanou na balícím papíru. Po zapsání odpovědi se celá skupina přesune k dalšímu balícímu papíru a posoudí odpověď předchozí skupiny a připojí vlastní odpověď. Tímto způsobem postupně odpoví na všechny otázky. Poslední skupina vývoj odpovědí prezentuje.

Kruhový rozhovor

Každý se vyjadřuje k danému tématu tak dlouho, jak potřebuje. Když už nemá co říci, předá zvolený symbol (hračku, tužku, cokoliv) dalšímu v kruhu, aby bylo patrné, kdo má slovo. Žák může odpověď vynechat – řekne jen „vynechávám“. Rozhovor končí, když se všichni vystřídají, nebo když už nikdo nemá co říci. Volí se nejrůznější témata podle zaměření hodiny.

3. Skupinová vs. samostatná aktivita dětí a žáků

O tom, zda budeme zadávat aktivizační úkol jako samostatný nebo skupinový, rozhoduje více hledisek: rozvojový cíl, použitá metoda, povaha úkolu, čas, žákovská skupina a další.

Výhody skupinové práce

• děti a žáky aktivizuje,
• minimalizuje ostych,
• více hlav, více ví,
• názorová konfrontace s lektorem je převedena na konfrontaci ve skupině,
• neumožňuje takový prostor pro předvádění se a blokování.  

Nevýhody skupinové práce

• zvýšená potřeba času (rozdělení žáků, vyhodnocení skupinové práce),
• hluk.

4. Náměty na rozdělování do skupin

Rozdělování do párů

• Do místnosti rozmístíme kartičky pexesa, každý žák jednu zvolí a najde protějšek. Toto schéma má mnoho analogií…
• Na prázdné kartičky napíšeme jména a příjmení slavných osobností. Vždy na jednu kartičku z páru křestní jméno a na druhou příjmení.
• Na prázdné kartičky napíšeme známé dvojice (Pat a Mat, Homer a Marge, Bob a Bobek atd.)
• Kupíme 2 různé balíčky bonbónů nebo jiných sladkostí. Každý hráč si buď vybere, nebo vylosuje jednu sladkost. A pak si najde zbytek parťáků.
• Nastříháme provázek na kousky odpovídající polovině účastníků. Zamotáme ho pod klobouk nebo čepici a necháme koukat jenom konečky. Dvojice se najdou.

 

Rozdělování do skupin

• Můžeme nechat děti, ať se rozdělí samy.
• Děti se postaví do řady buď úplně náhodně, nebo třeba podle abecedy. Pak je jednoduše rozpočítejte na 1-4, 1-5 atd. Kritéria můžete různě měnit: podle data narození, posledního písmena příjmení, telefonního čísla, počtu sourozenců, barev oblečení, barev vlasů, věku ….   
• Na skupiny se lze rozdělit losováním z balíčku karet.
• Mohou losovat rozdílné pracovní listy.
• Dělení podle zájmů, např. které postavě byste se chtěl/a věnovat?
• Dělení podle názoru: Komu se to líbilo, postaví se vpravo, komu ne, zůstane sedět.