Jak dětem a žákům přiblížit příběh

1. Situační metody

Abychom mohli prezentovaný příběh v knize současným dětem přiblížit, musíme jej propojit s jejich osobní zkušeností. K tomu dobře slouží využití prvků situačních a inscenačních metod, použití mentální mapy, brainstorming apod.

 Situační metody

 Cílem situačních metod je uvést žáky do situace, ve které se musí rozhodnout. Situace mohou být žákům a dětem zprostředkovány v textové podobě, jako vyprávění, audio/video nahrávka, na PC…. Všechny informace k řešení problému mohou žáci dostat, nebo si některé z chybějících musí sami vyhledat (Maňák a Švec, 2003).

Název	Popis
Metoda rozboru situace	Žáci dostanou charakteristiku problémové situace. Analyzují podmínky a příčiny vzniku situace. Může být diskuse v plénu, usiluje se o jednoznačný závěr.  Příklad situace k rozboru: Ronja posílá tajně jídlo Birkovým rodičům?
Metoda konfliktní situace	Řeší se dějově jednodušší spor (konflikt mezi lidmi). Diskuse nemusí vést k jednoznačným závěrům. Lektor nesmí dopustit domýšlení podmínek a neměl by hodnotit správnost řešení.  Příklad situace:  Ronju svedly bludičky a Birk jí pomohl. Když se  probrala z omámení, vůbec na nic si nepamatovala a ještě Birkovi vynadala, že jí svedl z cesty.
Metoda postupného seznamování	Lektor sdělí stručnou zprávu (situaci). Žáci pomocí dotazů na konkrétní osoby získávají informace pro hlubší analýzu, stanovení příčin a navržení potřebných opatření. Na závěr následuje zhodnocení řešení, příčin a možností zabránění vzniku.  Příklad zahájení: Ronja řekne Mattisovi: „Krást si můžeš co chceš, peníze i zlato, ale nikdy nesmíš ukrást člověka. Jinak už nechci být tvoje dcera!“.
Metoda incidentu	Informace jsou sdělovány postupně, ve stádiích. Předkládá se několik možných variant řešení a žáci rozhodují o optimálním. Formulace prvního zadání situace neobsahuje všechny nezbytné a důležité informace k případu….  Příklad situace: Mattis zajal Birka a Ronja mu che pomoci. Co může dělat?

 

Pozn. Příklady jsou inspirovány knihou "Ronja, dcera loupežníka".

2. Inscenační metody

Cílem inscenačních metod je naučit se novým formám a způsobům chování (jednání) (Mazáčová, 2014, Lacina, Kotrba, 2011). Z tohoto důvodu jsou často označovány jako metody hraní sociálních rolí. Jejich nevýhodou je však to, že jsou náročné na čas a přípravu. Podle organizace lze rozlišovat tzv. strukturní inscenace, nestrukturní inscenace a mnohostranné hraní úloh .  

Strukturní inscenace

Jde o obsahové, verbální a afektivní ztvárnění role. Všichni dostanou popis výchozí situace, své role nebo úkolu. Tyto popisy jsou konkrétní, ale ne až na úroveň dialogů. Užitečné je rozdělit žáky na účinkující a pozorovatele.

Nestrukturní inscenace

Inscenace má improvizovaný charakter a tím jsou kladeny vyšší požadavky na dovednosti žáků. Účastníci dostanou pouze výchozí situaci. Počet herců je malý (2 – 3 osoby). Trvání 5 – 20 minut.

Mnohostranné hraní úloh  

Všichni žáci jsou zapojeni do inscenace. Jsou rozděleni do skupin podle počtu rolí. Každý účastník zná pouze svoji roli. Po skončení hraní se výsledky projednávají v plénu. Pozn.: Výhodná by byla práce skupin v oddělených místnostech, pak má ale lektor menší přehled o průběhu tvorby inscenací. Nevýhodou je časová náročnost realizace a vyhodnocení.

Pozn.: Při animaci knih obvykle není na využívání těchto metod příliš času a knihovník většinou nezná cílovou skupinu, aby mohl posoudit, zda jsou na to žáci dostatečně zralí a zda to vztahy ve skupině umožnují. Přesto lze některé prvky inscenace (dramatizace) zařadit….

 

Náměty na použití při animaci knihy Petry Braunové

Zadání pro žáky: 

• Ukažte, umíte koulet očima jako ten děda v příběhu. Pořádně zakoulíme očima.
• Zazpívejte „holka modrooká“.
• Udělejte 10 dřepů jako Kuba, když ho děda trénoval.
• Podejte si navzájem ruce jako kamarádi.

 

3. Specifické metody

Specifické metody bývají cíleně zaměřeny na rozvoj samostatnosti, kooperace, odpovědnosti, tvořivosti a dalších žákovských charakteristik. V zásadě se jedná se o formativní cíle odpovídající výchovně vzdělávacímu prostředí ve škole.  V rámci animačního programu v knihovně by však jejich naplňování nebylo reálné a nelze na ně ani aspirovat. Proto si z celé škály kategorií metod uvedeme jen některé, které by bylo možné v rámci různých modifikací uplatnit.

Snění o účelu

Lektor vypráví příběh, který studenti poslouchají se zavřenýma očima. Následně rozmlouvají (píší) o zážitcích, které se jim v hlavě v průběhu vyprávění objevily.

Obrázky ze slov

Žáci vyjadřují své myšlenky prostřednictvím obrázků, jednoslovných výrazů, písmen, popř. číslic.

Popisování

Žáci popisují své zážitky a zkušenosti tak barvitě a výrazně, aby zaujali své posluchače. Používají různé zvuky, barvy.

 

Imaginace

Imaginaci (tužku v mysli) lze využít při představování prostředí, pokud chceme děti a žáky provést líčením, či je to pro porozumění příběhu důležité. Děti a žáci si se zavřenýma očima představují to, co jim lektor popisuje. Zařazování imaginačních vstupů také působí motivačně a zklidňuje. Je to také jedná z metod, která je vhodná na úvod. 

Ukázka  z knihy Ronja dcera Loupežníka od Astrid Lindgrenové

Zadání pro žáky: 

Představte si, jak se Ronja toulá po lese, jak je to tam celé zelené, jaké jsou tam vysoké stromy a jak jimi prosvítá slunce, představte si, jak vypadají lesní skřítkové, jak se schovávají za keře.. 

 

4. Brainstorming

Základem brainstormingu je aktivita žáků. Ti mají za určitou dobu vyprodukovat co nejvíce nápadů. Důraz je položen na kvantitu, nikoli na kvalitu nápadů. Proto je nutné oddělit produkci od hodnocení a vyjadřování musí být stručné, slovem nebo jednoduchým slovním spojením. Teprve po uplynutí určeného času se nápady podrobují analýze, hledají se shodné, výrazně odlišné a zobecňují se. Brainstorming lze použít při práci ve skupině, ve dvojicích i individuálně (Gregorcová, 2008, s. 50).

Zásady brainstomingu

Princip zákazu kritizování.

Rovnost účastníků.

Princip úplné volnosti nápadů.

Princip kvantity před kvalitou.

Vzájemná návaznost – kombinace, asociace.

Princip ztráty autorského práva nápadu.

Pohodové, klidné prostředí.

 

 

Analogie brainstormingu

• Brainwritting

Jedná se o písemnou obdobu brainstormingu. Problém se analyzuje ve skupinách, řešení se píší, kolují. Vyhodnocení se provádí společně s učitelem.

• Phillips 66

Brainstorming určený pro větší počet žáků. Skupinky po 6, kde probíhá 6ti minutová diskuse. Vedoucí skupin se sejdou a diskutují. Závěrečné řešení opět provádí lektor. 

Ukázka z knihy Ronja dcera Loupežníka od Astrid Lindgrenové

Zadání pro žáky: 

Vymyslete , co nejbláznivější nápady na to, co má Ronja udělat, když Mattis zajal Birka…..