Náměty exkurzí pro popularizaci geografie

Exkurze pro popularizaci geologických věd a fyzické geografie - Úvodní informace

Znáte geologickou historii svého okolí? Úvod Exkurze seznamuje s geologickou historií určitého území, metodami jejího odkrývání na konkrétních místech, horninách a fosiliích. Vynikající je multioborovost exkurze: zahrnuje poznatky se všeobecné a regionální geologie,  fyzické geografie, biologie, mineralogie, petrografie a paleontologie, ale lze doplňovat témata týkající se klimatologie, paleogeografie, obecných metod vědecké práce apod. Na vedoucího exkurze však klade vysoké nároky na znalost konkrétních skutečností a na schopnost propojovat různé vědní obory. Cíl: Demonstrovat geologickou historii vybraných míst v blízkém i vzdálenějsím okolí Plzně Využité přístroje: Lupa, geologické kladívko Cílová skupina/náročnost:  9. třída ZŠ a 1. až 3. ročníky gymnázií, náročnost vysoká

 

1 Geologická historie okolí Starého Plzence

Okolí Starého Plzence je ideálním místem pro polodenní geologickou exkurzi z Plzně. Poskytuje průřez nejstarší geologickou historií širšího okolí Plzně. Pro svoji snadnou dostupnost veřejnou dopravou, poměrně krátké exkurzní trasy a možnost sběru zkamenělin je atraktivním cílem.

Za každou zastávkou je uvedena konkrétní literatura týkající se lokality. V celkovém přehledu literatury jsou uvedeny tituly obecnějšího rázu a paleontologické monografie vhodné pro určení případných paleontologických nálezů.

 

1 Krátká geologická historie území

V okolí Starého Plzence máme záznamy ze tří hlavních geologických období: svrchního proterozoika (1000–800 mil. let), svrchního kambria až svrchního ordoviku (500–450 mil. let) a konce terciéru až staršího kvartéru (pleistocénu) (2–0,01 mil. let). K tektonickým dějům, které ovlivnily zdejší horninové celky, patří kadomské vrásnění (cca 600–550 mil. let) s projevy slabé regionální metamorfózy, projevy vulkanismu pravděpodobného silurského stáří a variské vrásnění s průnikem žilných hornin. Kambrium a ordovik tvoří brachysynklinálu s osou JZ–SV směru. Většinou mírně ukloněné celky jsou postiženy směrnými poklesy, podél kterých jádro brachysynklinály zaklesávalo vůči křídlům synklinály.

 

1.1 Prekambrium

Nejstaršími horninami jsou horniny svrchního prekambria. Usazeniny vznikaly v hlubším moři při okraji na jihovýchodě ležící pevniny. Silně se uplatňovala podmořská sopečná činnost, reprezentovaná výlevy čedičových polštářových láv na mořském dně. V té době ještě neexistovaly větší organizmy, po kterých by mohly zůstat fosilie. Proto jsou tyto horniny atraktivní jen z petrologického a tektonického hlediska, ale jsou bez makrofosilií. Mikrofosilie, reprezentované shluky kokálních mikroskopických řas, známe z vápnitých břidlic z Černic a pravděpodobně by byly přítomny i ve vápnitých břidlicích z území mezi Starým Plzencem a Háji u Koterova. Ke konci prekambria byly tyto prekambrické mořské usazeniny a vulkanity silně zvrásněny a slabě metamorfovány.

Prekambrické usazeniny u Starého Plzence patří pouze blovickému souvrství tzv. kralupsko-zbraslavské skupiny, s odhadovaným stářím 1000-800 mil. let.

Na Staroplzenecku tvoří prekambrické horniny výrazné vrcholy Radyně, Ostré Hůrky, Hájů u Koterova, dobře odkryté jsou v opuštěných lomech u Koterova a u Letkova. Výchozy prekambrických hornin jsou u Lhůty a v údolí Úslavy od Sedlce dále podél řeky ke Štáhlavům, mezi Starým Plzencem a Koterovem.

 

1.2 Kambrium

Po kadomském vrásnění na konci prekambria se stalo okolí Plzně souší. Nemáme zde žádné horniny spodního a středního kambria, které mají velké plošné rozšíření v nedalekých Brdech.

Až ke konci kambria probíhala silná vulkanická činnost na již existující souši. Zanechala po sobě doklady v podobě těles vyvřelých hornin kyselého složení (ryolitů), jezerních a snad i říčních usazenin vznikajících v okolí sopek a mezi sopečnými vyvrženinami. Usazené horniny tvoří slepence a hrubozrnné pískovce bez fosilií. Patří pavlovskému souvrství.

U Starého Plzence jsou ryolitové vyvřeliny známé z okolí Sedlce a Tymákova (Sedlecká skála, Maršál, Spálený vrch) a v pruhu těles dále k Rokycanům. Pavlovské souvrství tvoří skalky v pruhu opuštěných lomů na Stradišti mezi Starým Plzencem a Letkovem, v Sedlci, v údolí Lhůtského potoka a lomu u Lhůty.

 

1.3 Ordovik

Nedlouho po počátku ordoviku do Staroplzenecka dosáhla mořská transgrese. Vzniklo zde nejprve mělké, ale postupně se prohlubující moře. Jeho hloubku můžeme odhadnout až na stovky metrů. Pobřeží leželo na SZ, ale postupně, jak transgrese pokračovala, se stále více vzdalovalo od Plzenecka. Mořské usazeniny ordovického stáří tvoří materiál splavený z nedaleké pevniny a je velmi různorodý. Vznikaly různé typy pískovců, prachovců, šedozelených, hnědofialových a tmavošedých břidlic, ale také chemogenní usazeniny s větším podílem nerostů obsahujících železo, které byly pokusně těženy jako železné rudy.

Horniny ordoviku začínají nejstaršími polohami klabavského souvrství, které je následovány souvrstvím šáreckým, dobrotivským, libeňským, letenských a vinickým. Pravděpodobně zde existovaly i horniny dalších ordovických souvrství tak jak je známe z Berounska, ale tyto vrstevní sledy, stejně jako možné usazeniny siluru a devonu, byly erodovány již před koncem prvohor. Proto o existenci moře v siluru a devonu nemáme žádné doklady. Můžeme však předpokládat podle vývoje hornin v okolí Berouna, že také zde existovala mořská pánev až do konce středního devonu. V siluru do území pravděpodobně pronikla menší žilné tělesa ultrabazických hornin (pikritů), které způsobila slabou lokální kontaktní metamorfózu hornin ordoviku u Tymákova.

Všechna ordovická souvrství obsahují fosilie, ale nejbohatší jsou souvrství šárecké a dobrotivské. Ostatní souvrství jsou paleontologicky poměrně chudá a fosilie v nich jsou svým výskytem omezeny na ojedinělé polohy.

Horniny ordoviku tvoří brachysynklinálu protaženou ve směry JZ-SV. Střídáním různě odolných hornin vznikl současný reliéf. Zatímco měkčí jílovité horniny (břidlice, prachovce) snáze podléhají erozi, polohy tvrdších a vůči zvětrávání velmi odolných křemenných pískovců tvoří protáhlé hřbety. Starší polohy klabavského souvrství vystupují ve svazích podél Lhůtského potoka. Vyšší část klabavského souvrství vystupuje v údolí Úslavy u Sv. Blažeje západně od obce a dále ve skalkách nad nivou u Sedlce a na Sutici. Pozůstatky po těžbě rud klabavského souvrství jsou na Na Kocandě (Hora) severně od Starého Plzence. Šárecké souvrství buduje malé skalky ve svahu nad nivou Úslavy mezi staroplzeneckou Malou Stranou a Sedlcem a vystupuje na povrch na západním svahu Sutice. Nepatrné pozůstatky po těžbě rud šáreckého souvrství jsou i na Stradišti u Letkova. Dobrotivské souvrství tvoří východní část Černé Stráně a svahy na západě Sutice. Libeňské souvrství vystupuje ve dvou pruzích. Severní tvoří vrcholy Kocandy a Stradiště a pokračuje dále na Čilinu na Rokycansku, jižní pruh tvoří malou vrcholovou plošinu Hůrky ve Starém Plzenci, která pokračuje pruhem na vrcholovou plošinu Sutice a hřbet Skalice u Tymákova. Mladší ordovická souvrství leží v pruhu hornin mezi staroplzeneckou Malou Stranou a Tymákovem. Horniny letenského a vinického souvrství však tvoří jen nepatrné výchozy, pouze na Malé Straně jsou lépe odkryty v erozních roklích. Vyšší polohy letenského souvrství vystupují v cestě k rotundě na Hůrce, ve svahu Černé Stráně pod rotundou a v zářezech polní cesty vycházející z Malé Strany do Tymákova. Silně rozvětralé výchozy vinického souvrství jsou známé z úvozu blíže rozcestí polních cest (u křížku) severně od Hůrky. Prachovce s mocnějšími polohami křemenných pískovců a výše i tenkými polohami fosiliferních pískovců vystupují v nárazovém břehu Úslavy mezi Starým Plzencem a Koterovem.

 

1.4 Variské vrásnění

Stejně jako většina Čech, i Plzenecko se od konce středního devonu stalo souší. Původně vodorovné usazeniny kambria, ordovika (a snad i siluru a devonu) byly zvrásněny a následně rozlámány na menší kry. V průběhu tohoto procesu, označovaného jako variského vrásnění, na konci devonu a počátkem karbonu, do hlubokých zlomů pronikalo magma a po utuhnutí vytvořilo na některých místech vyvřelé žilné horniny.

 

1.5 Karbon

V průběhu variského vrásnění byly z velké části denudací odstraněny usazeniny svrchního ordoviku, siluru a devonu. Ve svrchním karbonu se nové, říční a jezerní usazeniny ukládaly na reliéf již dosti podobný dnešnímu. Svědčí o tom skutečnost, že pokud jsou zachovány, tak karbonské usazeniny mají jako podloží již jen horniny kambria a ordoviku. Silurské a devonské usazeniny, které zde asi původně existovaly, byly již před svrchním karbonem odstraněny denudací.

Podobně jako na jiných místech plzeňské kotliny se o období svrchního karbonu se i na Plzenecku ukládaly nánosy divočících řek. Tyto svrchnokarbonské usazeniny jsou zastoupené rozpadavými arkózovými pískovci a slepenci. V malém rozsahu jsou zachovány v blízkém okolí Tymákova a Letkova, kde až na postupně zanikající pískovnu v Tymákově nevystupují na povrch. V 19. a počátkem 20. století byl z pískovců plaven kaolin a u Letkova byla občasně dobývána tenká slojka nekvalitního uhlí.

 

1.6 Perm až terciér

Po uložení karbonských hornin došlo k rozlamování a pohybu drobných horninových bloků vůči sobě. V porovnání s předchozími variskými horotvornými procesy byla intenzita těchto tektonické procesů poměrně slabá. Na zakleslých blocích se zachovaly uvedené karbonské sedimenty. Tyto tektonické procesy probíhají až do současné doby.

V druhohorách a třetihorách bylo území nejspíše souší.

Dokladem jezerního z období třetihor jsou jezerními štěrkopísky a jíly dobývané u Kyšic. (již mimo trasu exkurze).

Ke konci třetihor nebo počátkem čtvrtohor zde již protékala řeka ve směru současného toku Úslavy. Svědčí o tom zachovalé relikty říční štěrky vysoko nade dnem dnešního údolí Úslavy. Říční štěrkopísky pliocénního nebo raně pleistocenního stáří leží na vrcholu Hájů u Koterova. Nižší říční terasa se štěrkopísky obsahujícími hrance je u hřbitova při silnici ze Starého Plzence do Letkova. Hrance dokládají eolickou činnost na štěrkopískových náplavech té doby.

Nižší říční terasy risského a mindelského stáří jsou stále dobře patrné po obou stranách údolí Úslavy. Jednotlivé terasy jsou odděleny prudkými, několik metrů vysokými svahy porostlými křovinami. Na plochých nebo mírně ukloněných terasách jsou převážně pole nebo louky. Současná Úslava meandruje širokou údolní nivou tvořenou holocénními povodňovými hlínami. Samotné dno údolí pod hlínami je vyplněno hrubými štěrkopísky pozdního würmu. Je zajímavé, že v teplém období würmu řeka tekla po skalním podloží níž nežli teče v současnosti.

 

Exkurze pro popularizaci geologických věd a fyzické geografie I. - Plzenecko 1. - Metodický návod

2 Exkurze ze Starého Plzence na Sutici

Z nádraží ve Starém Plzenci se vydáme k velké budově Bohemia sektu při silnici ze Starého Plzence do Štáhlav a půjdeme po silnici směrem na Štáhlavy. Skalní podloží zde tvoří silně tektonicky postižené jílovité břidlice klabavského souvrství, tu a tam patrné v dočasných výkopech a příkopech podél silnice do Sedlce. Nejlepší výchozy bývají v jižním zářezu silnice před benzinovou pumpou (zastávka 1).

 

Exkurzní zastávka 1 – Na jižním okraji plzenecké brachysynklinály

Stáří: Paleozoikum, ordovik, stupeň daping, klabavské souvrství, spodní část, 470 mil. let

Hornina: Šedozelené, větráním střípkovitě se rozpadající jílovité břidlice, které větráním nabývají okrovou barvu. Jsou nedokonale štípatelné, s nerovnými vrstevními plochami. Mezivrstevní spáry a puklinky jsou potaženy modravě černými povlaky hydroxidů Fe a Mn.

Fosilie: Velice vzácné. Ojediněle lze nalézt několik milimetrů velké fragmenty organofosfatických misek lingulátních ramenonožců. Velmi vzácně byly nalezeny pozůstatky graptolitů. Nalézt lze i stopy po prolézání měkkotělých živočichů bahnem na mořském dně. Stopy připomínají provazovité linie, které se barvou mírně odlišují od zbývající horniny.

Tektonika: Břidlice jsou strmě ukloněny, neboť se nacházejí v blízkosti zlomu oddělujícího ordovickou výplň plzenecké brachysynklinály od jižněji ležícího území, které je tvořené jen prekambrickými horninami. Zlom probíhá přibližně na místě železniční trati. Uklonění a tektonické postižení jsou variského stáří (svrchní devon-spodní karbon).

Prostředí: Břidlice jsou usazeniny klidného hlubšího moře, s hloubkou od několika desítek do prvních stovek metrů ve větší vzdálenosti od břehu.

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

• ukázat horninu (zmínit její složení, vrstevnatost, původ a stáří)
• zmínit příčiny vzniku povlaků (oxidace a rozklad malého množství pyritu jemně rozptýleného v sedimentu)
• zmínit ojedinělost schránek organismů (velké hloubka, nedostatek potravy, primitivní skupina organismů, skupina z kambrické evoluční fauny)
• nezachování měkkotělých organismů (původci stop, ichnofosilie)
• zmínit malou odolnost břidlic vůči zvětrávání (převaha jílových minerálů, tektonické postižení, zvětrání pod říčními terasami)

 

Projdeme dále po silnici a na okraji Sedlce v blízkosti kamenného zděného krytu studny vpravo nad silnicí se dáme ulicí vpravo (směrem k železniční trati). Na konci ulice se vlevo tyčí nápadná, z větší části oplocená skaliska. Na konci ulice při úpatí skály je malé jezírko (zastávka 2).

 

 Exkurzní zastávka 2 – Prekambrické buližníky

Stáří: Prekambrium, kralupsko-zbraslavská skupina, blovické souvrství, asi 800 mil. let.

Hornina: Silicit (tzv. buližník). Je to velmi pevná, vůči větrání odolná hornina tmavošedé barvy se sítí bílých žilek tvořených sekrečním křemenem. Nemá zřetelnou vrstevnatost. Chemicky je to oxid křemičitý s vyšším obsahem grafitoidní substance.

Fosilie: Chybí, ale černá barva horniny dokládá dostatek uhlíku organického původu. Uhlík pravděpodobně vznikl z těl sinic a mikroskopických, možná i vláknitých řas, které byly běžnou součástí planktonu prekambrického moře. Jejich rozpadlá těla na dně dodala materiál pro vznik grafitoidní substance.

Tektonika: Buližníková skalka je silně rozpukaná. Buližník se při deformaci chová jako křehké těleso. Při tektonickém namáhání při kadomském vrásnění se buližník rozlamoval do sítě větších i menších prasklinek, které byly vyhojeny bílým sekrečním křemenem. Proto je vyvinuto bílé žilkování. Na severním okraji tůňky je velmi pěkný doklad tektonického namáhání. Je zde silně ukloněná hladká plocha nápadná paralelním rýhováním. Je to instruktivní příklad tektonického ohlazu při pohybu menších tektonických ker vůči sobě. Pomalým orientovaným pohybem ker ve směru rýh byla zlomová plocha sedřená a vyhlazená. Rýhy dobře dokládají smysl pohybu ker. Tektonické stáří ohlazu je pravděpodobně až variské a nejspíše souvisí s okrajovým zlomem ordovické výplně plzenecké brachysynklinály. Rozpukání buližníku a vyhojení je však starší, již kadomské (svrchní proterozoikum). Při kadomském vrásnění horniny také prošly slabou regionální metamorfózou, které ordovické horniny nepostihuje.

Vznik a prostředí: Buližníky nejspíše vznikaly prokřemeněním původních jílovitých břidlic. Tyto jílovité břidlice vznikaly na mořském dně v hlubším moři ve větší vzdálenosti od břehu. Na dno dopadalo velké množství organického detritu ze sinic a řas plovoucích při hladině. Organický materiál byl v průběhu kadomského vrásnění redukován až na grafitoidní substanci.

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

• ukázat horninu a popsat příčiny jejích vlastností a vzhledu (rozpukání, vyhojení bílým křemenem, tvrdost – ryje do skla, křehkost, odolnost vůči větrání)
• zmínit tektonické procesy (zlom, tektonický ohlaz, kadomské, variské vrásnění)
• zmínit život v prekambrických mořích jen na mikroskopické úrovni (vznik grafitoidní substance)
• zmínit historickou těžbu stavebního kamene (odolnost buližníků, nevýhodný nepravidelmý rozpad, lom pod Radyní)
• zmínit okolní buližníkové vrcholy v blízkém okolí (Radyně, Andrejšky, Ostrá Hůrka, okolí Kozlu, krajinné dominanty, suky))

 

Vrátíme se na silnici, půjdeme dál ve směru na Šťáhlavy a na blízké křižovatce odbočíme vlevo do Sedlce. Přejdeme most před řeku a okolo PR Starý Rybník projdeme na náves. Před můstkem přes Tymákovský potok odbočíme ze silnice vpravo po asfaltové cestě mezi domy. Cesta poměrně prudce stoupá. Vlevo podél cesty vystupují malé skalky. Ve spodní části jsou tvořené silně zvětralými a šupinovitě se rozpadajícími prekambrickými břidlicemi. Jsou to usazeniny podobného původu jako buližníky na předchozí zastávce, nebyly však postiženy silicifikací a zachovaly si původní paralelní vrstevnatost. Ve vyšší části cesty (na úrovni posledních domů vpravo od cesty) jsou ve svahu nad silnicí výchozy masivnějších hornin bez zřetelné vrstevnatosti. Nad cestou je možné si všimnout několika mělkých jam a malých lomů po těžbě stavebního kamene. Jsme na lokalitě 3.

 

Exkurzní zastávka 3 – Pavlovské souvrství

Stáří: Paleozoikum, svrchní kambrium, pavlovské souvrství, asi 500 mil. let.

Hornina: Slepence a hrubozrnné pískovce. Jejich základní hmota i valouny tvoří převážně sopečný materiál nebo zvětralý materiál skalního podloží splavený z blízkého okolí (sopečné sklo, drobné lávové valounky, buližníkové valouny, tufový materiál). Sopečná skla a sopečný materiál jsou silně rozložené. Sopečný materiál je změněn na jílový nerost nazelenalé barvy (chlorit), který dodává hornině šedozelenavé zbarvení. Jemnější materiál (pískovce a prachovce) tvoří jen tenké vložky uvnitř poloh slepenců.

Fosilie: Chybí.

Vznik a prostředí: Hornina vznikala v prostředí občasných jezer a dočasných říčních toků na pevnině v okolí sopečných vyvrženin. O rychlých změnách, tj. přívalech nedokonale opracovaného materiálu, které se střídaly s etapami klidné sedimentace ve výplavových kuželech, svědčí nedokonalé vytřídění a opracování valounového materiálu.

Tektonika: Usazeniny jsou slabě ukloněny k severu.

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

• ukázat střídání valounů a jemnějšího materiálu, nedokonalé vytřídění (rychlá sedimentace zvětralin a sopečného materiálu)
• zmínit převahu sopečného materiálu (existence aktivních sopek v okolí)
• zmínit nepřítomnost fosilií (neexistence života v jezerech a řekách)

 

Jdeme dál po cestě, která se mírně stáčí vpravo. Cestu kříží vedení vysokého napětí. Zahneme vlevo k velkému sloupu el. vedení u malého lesíka mezi poli. V lese za sloupem je několik velkých jam s menšími skalními výchozy masívních šedozelených hornin.

 

Exkurzní zastávka 4 – Kambrické ryolity

Stáří: Paleozoikum, svrchní kambrium, asi 500 mil. let.

Hornina: Ryolity. Ryolit je masivní výlevná hornina, vzniklá utuhnutím láv kyselého složení na zemském povrchu. Obsahuje vysoký podíl SiO₂, K₂O a Na₂O. Z mineralogického hlediska jsou patrné vyrostlice křemene (šedá zrna), živců (světlá zrna, často zjílovatělá) a drobná zrnka tmavých nerostů, které jsou většinou chloritizované a dodávají ryolitu nazelenalou barvu. Hlavní celistvá hmota ryolitu je tvořena velmi malými krystalky živců, přítomno je i (dnes rozložené) sopečné sklo.

Fosilie: Chybí.

Tektonika: Není dobře patrná. Na přítomnost zlomů poukazuje drcení ryolitů na některých místech ve výchozech.

Vznik a prostředí: Ryolit tvoří lávový příkrov o neznámé velikosti. Na povrch vychází v malém tektonicky omezeném tělese, které proráží prachovce a slepence pavlovského souvrství. Svědčí o tom projevy slabé kontaktní přeměny pavlovských vrstev, které tvoří malé výchozy bělavých pevných hornin při západním okraji lesa.

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

• poukázat na přítomnost fosilií ve vyvřelých horninách (hornina vzniká z magmatu) sopečného materiálu)
• zmínit kaolinizaci živcových vyrostlic (K-živec se mění na k-jílový materiál jako důsledek rozpadu chemických vazeb v živcovém krystalu)
• zmínit přítomnost vyrostlic obklopených jemnozrnnou základní hmotou (vyrostlice vznikaly v průběhu vstupu magmatu, které následně rychle utuhlo)
• zmínit přítomnost křemenných vyrostlic (magma bylo velmi bohaté na oxid křemičitý >64 %)
• zmínit, že pod mikroskopem jsou vyrostlice křemene otavené (jako „ocucaný bonbón“) (důsledek teploty magmatu blízké teplotě tavení křemene)
• zmínit, že křemen je jiný (je šesterečný) nežli běžný křemenem v drúzách žilných výplní (je klencový) (vyšší symetrie šesterečného, tj. vyššího křemene je důsledek krystalizace za vyšší teploty nežli 573°C)
• zmínit šedou barvu křemenných zrn (zrna jsou ve skutečnosti dokonale průhledná, ale světlo, které projde do zrna je pohlceno a proto se jeví jako tmavé. Živec světlo odráží, proto působí světlým dojmem. Je to stejný princip, podle kterého okna v budovách vypadají jako tmavá).
• zkuste vytvořit sbírkový formát horniny (velikost vzorku má být 12 x 8 x 3 cm)

 

Z lesíka s lomem se vydáme podél okraje pole k lese na západě. V nejnižším cípu pole vlezeme do lesa. V prudkém svahu je krátká ale rychle spadající strž. Jsme na první lokalitě ordovického stáří této exkurze.

 

Exkurzní zastávka 5 – Nejstarší graptoliti Čech

Stáří: Paleozoikum, spodní ordovik, stupeň flo, klabavské souvrství, 480 mil. let.

Hornina: Pískovce, štěrčíkovité slepence, prachovce a břidlice šedozelené a hnědofialové barvy. Patrná je paralelní vrstevnatost, zvýrazněné hrubšími písčitými vložkami v jemnějších prachovcích a břidlicích.

Fosilie: Vzácné. Hnědofialové břidlice v některých polohách obsahují drobné úlomky fosfatických ramenonožců. Jsou zde druhy neznámé z jiných míst Barrandienu, ale zde přítomný druh Spondyglosella spondylifera je znám ze srovnatelně starých vrstev jižní Francie. Nejcennější fosilie poskytla vrstva pískovce, která byla sledována sběrateli na nejširším místě rokličky. V pískovci byla nalezena jedinečná fauna graptolitů. Jsou zde planktonní druhy graptolitů (Clonograptus, Tetragraptus, Expansograptus) a vzácněji se vyskytují i dendroidi (Callograptus, Dendrograptus, Desmograptus). Graptolitová fauna je nejstarší graptolitovou faunou zjištěnou v Čechách a doposud nebyla nalezena na žádném jiném nalezišti v Barrandienu. Její složení je blízké graptolitovým faunám u hranice tremadok/flo na jiných místech ve světě.

V dočasném výkopu nad roklí byla v roce 1976 v rudohnědých břidlicích zjištěna mnohem bohatší ramenonožcová fauna, s rody Orbithele, Sedlecilingula, Conotreta, Lacunites, Palaeoglossa a zbytky konulárií.

Vznik a prostředí: Hlubší moře (asi 50 – 100 m) nedaleko pobřeží, se dnem občas zanášeným hrubším materiálem splaveným při bouřích nebo zemětřeseních s mělčin.

Tektonika: Vrstvy jsou mírně ukloněny k SZ.

Čas na zastávku: 15 minut.

Zajímavost: Lokalita je chráněna zákonem pod názvem „Sedlecká rokle“. Sběr fosilií zde není dovolen.

Praktická činnost:

• ukázat horniny různé zrnitosti – prachovce, pískovce (zmínit jejich rozdílný původ, ukládání prachovců bylo přerušováno přínosem hrubšího písku)
• zmínit pojem a určování relativního geologického času (v pískovcích jsou šestiboká křemenná zrna, pocházející z rozvětralých ryolitů kambrického stáří – viz předchozí zastávka. Ryolity tedy musí být starší, aby mohly být rozvětrávány, jejich křemenná zrna se uvolňovala a po transportu se stala součástí pískovců).
• zmínit graptolity jako důležitou skupinu prvohorních živočichů (význam pro stratigrafii, planktonní způsob života, vymřelá skupina)
• zmínit význam ochrany paleontologických nalezišť (jedinečnost lokality, fauna neznámá z jiného místa, nejstarší planktonní graptoliti z Čech)

 

Slezeme roklí na pěšinu nad potokem. Můžeme si všimnout tabule ohraničující chráněné území. Popojdeme proti proudu potka, překročíme ho a po projdeme k okraji lesa na místech, kde do lesa vchází lesní cesta. My se však nevydáme po cestě, ale odbočíme asi 100 m vpravo mělkou šikmo svahem probíhající úžlabinou, nad kterou vystupují drobné skalky žlutošedých jílovitých břidlic. Pod největšími skalkami se zastavíme. Jsme na další lokalitě.

 

Exkurzní zastávka 6  – Graptoliti klabavského souvrství

Stáří: Paleozoikum, spodní ordovik, stupeň daping, klabavské souvrství, 475 mil. let.

Hornina: Jílovité břidlice šedozelené barvy, dobře patrná je vrstevnatost a nepřítomnost písčitého materiálu.

Fosilie: Vzácná. V šedavých břidlicích ve spodní části rokle byla zjištěná chudá fauna s graptolity zóny Corymbograptus v-similis, zastoupená úlomky většího druhu C. v-similis, a menších druhů Corymbograptus holubi, Eotetragraptus quadribrachiatus a Expansograptus sp. a drobnými úlomky dendroidních graptolitů. Z ramenonožců se zde vzácně vyskytují drobní linguláti a otrněný Celdobolus mirandus. Zajímavé jsou stopy. Vytváří provazovité, asi 1 cm široké sinusovitě prohnuté tmavší pruhy na vrstevních plochách. Některé jsou vyplněné drobnými oválnými tělísky, reprezentujícími drobné koprolity. Stopy jsou jedinými pozůstatky po měkkotělých červech, kteří prolézali a prožírali bahnité dno. Pro tento typ stop se používá název Planolites inchosp.

Vznik a prostředí: Hlubší moře (> 100 m) ve větší vzdálenosti od břehu. Dokládá to i nepřítomnost hrubšího písčitého materiálu.

Tektonika: Břidlice jsou mírně ukloněny k severu a jsou místy šikmo rozpukány.

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

• zmínit rozdíl v zrnitosti hornin této a předchozí zastávky (větší vzdálenost od břehu, tj. od písčitých pláží, větší hloubka moře)
• zmínit přítomnost převážně planktonních organismů (dno bylo příliš měkké a v příliš velké hloubce pro rozvoj živočichů se schránkami)
• vysvětlit pojem ichnofosilie (i stopa po činnost organismu je fosilie)
• zmínit, že stopy jsou aktivitou po prolézání bahnem (nikoliv po bahně, červi vyhledávali organickou hmotu uvnitř bahna)
• zmínit snadné zvětrávání jílovitých hornin (tvoří jen nepatrné skalky v erozní rýze)

 

Vrátíme se na okraj lesa a po jeho okraji pokračuje dále proti proudu Tymákovského potoka. Na místě, kde je niva nejužší a potok teče téměř pod svahem, je ve svahu se skalkami z jílovitých břidlic patrné ústí štoly. Jsme na další zastávce exkurze.

 

Exkurzní zastávka 7 – Rudy středního ordoviku

Stáří: Paleozoikum, střední ordovik, stupeň darriwil, šárecké souvrství, 466 mil. let.

Hornina: Jílovité břidlice se shluky šedavých oolitů. Hornina je nehomogenní, střídají se shluky oolitů o velikosti 1-2 mm s plochy s převážně jílovitou šedavou hmotou. Vrstevnatost je dobře patrná, vrstevní plochy jsou poněkud nerovné. Šedá barva je způsobena malým množství organického uhlíku rozptýleného v břidlici.

Fosilie: Vzácné. Nejsou odtud známé schránky nebo kostry organismů. Zachovalé jsou však stopy po prolézání, které dokládají osídlení dna měkkotělými červovitými živočichy. Provazovité stopy jsou poměrně vzácné, mají různou velikost, od tenkých linií do stop o šířce asi 1 cm. Stopy se od pozadí odlišují odlišným leskem, daným paralelním uspořádáním šupinek jílových nerostů, které stopy vyplňují.

Vznik a prostředí: Hlubší moře (>50 m) ve vzdálenosti minimálně několik km od břehu, s bahnitým dnem.

Tektonika: Břidlice jsou mírně ukloněny k severu.

Čas na zastávku: 10 minut.

Praktická činnost:

• zmínit vznik oolitů (obalování center z úlomků misek ramenonožců nebo zrnek minerálů)
• zmínit horninu se skupiny ferolitů (chemogenní usazenina, chemické nebo biochemické srážení na centrálním zrnku)
• nízké kovnatost (oolity jsou chloritové, tj. chudé na Fe, stoly mají jen průzkumný charakter)
• zmínit těžbu (slabá kovnatost, nerentabilita těžby, podobné rudy u Ejpovic a Klabavy)
• zmínit nepřítomnost fosilií (nepříznivé podmínky pro rozvoj života na mořském dně)

 

Popojdeme dále po pěšině a za ohybem svahu si všimneme menších skalek s pevné horniny.

 

Exkurzní zastávka 8 – Variské porfyrity

Stáří: Variské vrásnění, asi 340 mil. let.

Hornina: Porfyrit, vyvřelá žilná hornina odvozená od granitoidů. Je to nevzhledná masívní hornina šedé barvy, větráním hnědnoucí. Nejeví známky vrstevnatosti nebo pravidelného rozpadu, je velmi houževnatá. Na čerstvých plochách jsou patrné lesklé štěpné plochy živců a větráním červenající zrnka mafitů (biotit, amfibol, pyroxeny).

Fosilie: Nejsou.

Vznik a prostředí: Hloubka několik set metrů až několik km v zemské kůže, s průnikem žhavého magmatu po hlavní variské tektonické deformaci okolních ordovických hornin. Tektonika: Porfyrit vytváří asi 20 m mocnou pravou žílu, která proráží nesouhlasně horniny ordoviku.

Čas na zastávku: 5 minut.

Praktická činnost:

• zmínit odolnost hornin vůči větrání (tvoří prudký svah a nápadné výchozy, rozpad v pevných větších kamenech)
• zmínit jemný sloh horniny, ukázat fotografii výbrusu (rychlá krystalizace v tavenině, přítomnost vyrostlic živců a nepřítomnost křemene).
• zmínit relativní stáří (žíla je mladší nežli horniny, které proráží, tzv. pravidlo prorážení; musí být minimálně post-ordovická, tedy relativně mladší než okolní horniny)

 

Popojdeme po pěšině dále proti proudu potoka, mineme studánku vpravo při ústí široké rokle a pokračujeme dále podél potoka. Projdeme lesem mezi potokem a svahem až vyjdeme na louku. Vpravo je viditelná tabule a červené pruhy ohraničují chráněné území „Sutice“. Zde vystoupáme mělkou roklí vysoko do prudkého svahu do míst, kde jsou vidět mělké výkopy a drobné lůmky s jazyky rozpadlých černošedých břidlic. Jsme na další lokalitě.

 

Exkurzní zastávka 9  - Trilobiti dobrotivského souvrství

Stáří: Paleozoikum, střední ordovik, stupeň darriwil, dobrotivské souvrství (vyšší část), 462 mil. let.

Hornina: Černošedá jílovitá břidlice. Tmavá barva je způsobena vyšším obsahem organického uhlíku. Dobře patrná je vrstevnatost a uspořádání klastického muskovitu paralelně s vrstevnatostí. Jílovitá břidlice je výsledkem klidné a plynulé sedimentace v hlubším mořském prostředí. Ve vyšší části svahu je vyšší podíl prachové (0,1-0,01 mm) příměsi. Při horní hraně svahu je přítomna i tenká poloha šedého pískovce. V břidlicích jsou hojné nápadně nepravidelné, zploštělé a uvnitř měkké konkrece. Původně obsahovaly vyšší podíl pyritu, který je v povrchových partiích výchozů vyvětralý. Na puklinách a některých vrstevních plochách jsou červenohnědé povlaky hydroxidů Fe, vzniklých z původně vyššího obsahu jemně rozptýleného pyritu v břidlicích. Rozklad pyritu indikuje i přítomnost sádrovcových krystalků na vrstevních plochách. Břidlice se za několik měsíců na vzduchu rozpadají na drobné lupínky

Fosilie: V břidlicích je rozmanitá, avšak celkově nepříliš hojná a spíše jen drobná fauna. Ve spodních částech svahu je fauna vzácnější. Přesto je toto místo jedno s nejbohatších míst s faunou dobrotivského souvrství v Barrandienu. Nejbohatší polohy s faunou jsou v horní části svahu, v břidlicích s prachovou příměsí, ale i tam se fosilie nachází jen ojediněle. Přesto jsou odtud známé nálezy celých trilobitů, zejména (ve vyšších partiích) patřící menším cyklopygidním a remopleuridním trilobitům (Degamella princeps, Ellipsotaphrus monophthalmus, Microparia sp., Girvanopyge occipitalis). Ve vyšší části svahu se vyskytuje trilobit Coplacoparia borni, který chybí v dolní části svahu. Tam je naopak hojný Ormatops mirus. Chybí zde na Plzenecku jinak hojný trilobit Cyclopyge umbonata bohemica, což dokládá, že ve svahu je odkryta pouze vyšší část souvrství. Tento druh je totiž přítomen spíše ve spodnějších a středních partiích souvrství. Na Sutici byly nalezeny i vzácnější druhy trilobitů (Areia fritschi, Eccoptochiloides sp., Eccoptochile mariana, Parabarrandia sp.). Z netrilobitové fauny jsou přítomné konulárie (především Metaconularia imperialis) a hlavonožci, kteří bývají nevalně zachovalí. Nalezen zde byl i jeden s nejstarších spirálně vinutých hlavonožců, druh Trocholites fugax, který je znám se stejně starých vrstev Španělska. Z ramenonožců převažují drobné okrouhlé misky Paterula circina a protažené větší misky lingulelly Rafanoglossa impar a vzácněji i jemně žebrované misky Benignites primulus. Hojní jsou hyoliti, fylokaridní korýš Caryocaris wrighti, nalezeny byli zbytky paleoskolecidů, kroužkovců a unikátních karpoidů (Bohemiacystis bouceki, Cothurnocystis sp., Prokopicystis mergli, Mitrocystella sp.).

Vznik a prostředí: Mořské prostředí. Břidlice jsou usazeninami hlubšího (>100 m) moře s bahnitým dnem ve větší vzdálenosti od břehu. Při dně byl nedostatek kyslíku. To je patrné z nedostatku průlezných stop a přítomnosti pyritu a pyritových konkrecí. Vyšší obsah redukované organické hmoty podmiňuje černou barvu usazenin. Postupné hrubnutí usazenin směrem vzhůru dokládá mírné změlčování prostředí v v době usazování břidlic. Toto změlčování vrcholí ukládáním písčitého materiálu v ojedinělých lavicích výše ve svahu. Jílovitá sedimentace byla následně přesušována přínosy křemitého písku (viz předchozí zastávka). Tyto křemencové polohy již patří mladšímu libeňskému souvrství.

Tektonika: Břidlice jsou subhorizontálně uložené, neboť se nacházíme v blízkosti osy brachysynklinály. Břidlice jsou slabě tektonicky postižené, rozpukané, ale nejsou drcené nebo detailně zvrásněné.

Čas na zastávku: 15 minut.

Zajímavosti: Odolnost vůči větrání, vložky jílovitých břidlic, přerušovaná sedimentace, chráněné naleziště trilobitů.

Praktická činnost:

• zmínit černou barvu jílovitých břidlic (důsledek vyššího podílu organické hmoty, srovnat se zastávkou 6)
• zmínit a vysvětlit malou velikost fosilií (hloubka, nedostatek potravy, problém s vytvořením dostatečného množství kalcitu na schránku)
• zmínit přítomnost cyklopygidních trilobitů (indikátory hloubky moře, nektonní predátoři)
• zmínit přítomnost hlubinných hlavonožců (spirálně stočený druh, jeden z nejstarších vůbec)
• zmínit snadný rozpad břidlic (objemové změny podmíněné jílovými nerosty hornin, šupinkovitý rozpad)
• vysvětlit účinky kyzového větrání jako důsledek obsahu pyritu (vznik sádrovce na vrstevních plochách, rozklad H₂SO₄, nepříznivý vliv kyselého prostředí na rostliny)
• vysvětlit vznik konkrecí (diagenetický původ, koncentrace pyritu)

 

Vylezeme svahem na vrcholovou plošinu a dáme se mírně do svahu vpravo. Vyjdeme za postupně zarůstající lesní cestu, po které se dáme dále k JV (=projdeme lesem nad širokou roklí, na jejímž dolním konci byla již zmíněná studánka). Asi po 200-300 m si můžeme všimnout terénních nerovností a haldiček, za kterými se skrývají nevysoké, jen několik metrů vysoké svislé stěny křemencových lomů na vrcholku Sutice. Jsem na poslední exkurzí zastávce s usazeninami svrchního ordoviku.

 

Exkurzní zastávka 10 – Křemencové lomy

Stáří: Paleozoikum, střední ordovik, stupeň sandby, libeňské souvrství, 460 mil. let.

Hornina: Křemité pískovce a černé jílovité břidlice. Jílovité břidlice tmavošedé nebo lehce nafialovělé barvy reprezentují sediment usazený v hlubším moři z jílovité suspenze. Mohutné křemenné pískovce jsou tvořeny téměř jen křemennými zrny stmelenými křemenným tmelem. Výsledkem je vznik mimořádně tvrdého a houževnatého křemenného pískovce. Křemenný písek byl na místo přinesen z větší vzdálenosti jednorázovou událostí. Nejeví proto vnitřní zvrstvení.

Fosilie: Nejsou. Na vrstevních plochách pískovcových lavic lze pozorovat různé nerovnosti, z nichž mnohé snad reprezentují stopy po prolézání nebo doupata po měkkotělých organismech.

Vznik a prostředí: Hlubší moře (>50 m) s bahnitou sedimentací, přerušovanou častými a mohutnými přínosy písčitého materiálu. Přínosy dobře vytříděného křemenného písku, z nichž se vytvářely křemencové lavice, byly důsledkem silných bouří nebo tektonických zemětřesení, které splachovaly dobře tříděné, zralé písky z příbřežních plošin do hlubších částí pánve.

Tektonika: Vrstvy jsou uloženy téměř horizontálně, neboť se nacházíme v jádře brachysynklinály. Mírné tektonické namáhání je patrné z vertikálního rozpukání křemencových lavic.

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

• zmínit dokonalé vytřídění a tvrdost křemenců hornin (plážové písky, jen křemenná zrna, křemenný tmel)
• zmínit homogenitu křemenců (vznik jednorázovým přínosem písku)
• zmínit jílovité vložky (viz výše popsaný mechanismus)
• zmínit nepřítomnost fosilií (nepřítomnost nebo vzácnost života na mělkovodních plážích, málo stabilní prostředí pro rozvoj života)
• zmínit vertikální rozpukání křemencových lavic (křemence se chovají jako křehké těleso, při tektonické deformaci se rozlamují kolmo ke směru vrstev, zatímco břidlice se chovají jako mazadlo umožňující klouzání vrstev po sobě)
• zmínit nahnědlou zvětrávací kůru křemencových kamenů (dochází k oxidaci Fe^II+ na Fe^III+ při zvětrávání podél puklin; z roztoků se sráželo Fe a Mn ve formě hydroxidů)
• zmínit nápadné střídání pískovcových lavic a jílovitých břidlic (důsledek střídání sedimentace ze suspenze – břidlice – a usazování náhlých přínosů písku - křemence)
• zmínit důvody lámání kamene (stavební materiál, výroba dlažby – vznik „kočičích hlav“ v dlažbě jako důsledek křehkosti křemenců).

Exkurze pro popularizaci geologických věd a fyzické geografie II - Plzenecko 2. - Metodický návod

3 Exkurze v severním okolí Starého Plzence

 

Z nádraží ve Starém Plzenci se vydáme na náměstí a dále přes řeku na plzeneckou Malou Stranu. Půjdeme dále po silnici na Letkov, projdeme okolo hřbitova vlevo a silnice nás přivede  k úzkému cípu lesa vpravo mezi poli. Zde odbočíme vpravo na lesní cestu. Cesta mírně stoupá. Vpravo od cesty je ve svahu řada jam a malých lůmků. Jsem na  první zastávce. 

 

Exkurzní zastávka 1 – Pavlovské souvrství: sopečné tufy

Stáří: Paleozoikum, svrchní kambrium, pavlovské souvrství, asi 500 mil. let.

Hornina: Hrubozrnné pískovce, slepence, místy polohy jemnozrnnějších pískovců. Jejich základní hmota i valouny tvoří převážně sopečný materiál (splavené sopečné sklo, tufový materiál, křemenná zrna). Sopečná skla a sopečný materiál jsou silně rozložené. Sopečný materiál je změněn na  měkký, za vlhka až mazlavý jílový nerost žlutozelené barvy, který dodává hornině šedozelené až žlutozelené zbarvení. Velkost sopečných skel je až centimetrová. O vysokém obsahu oxidu křemičitého svědčí místy na puklinách  vyvinuté drobné krystalky křemene.

Fosilie: Chybí.

Vznik a prostředí: Hornina vznikala v prostředí občasných jezer a dočasných říčních toků na pevnině v okolí sopečných vyvrženin. Místy je patrné čočkovité uspořádání  poloh a jejich vykliňování. Za zmínku stojí rozpadavost některých  partií, která je způsobena vysokým podílem zjílovatělých sopečných skel.

Tektonika: Usazeniny jsou slabě ukloněny k JV. I když je vzhled původního svahu silně poznamenán lámáním kamene v lomech, je patrné, že horniny zde tvoří pruh  ve směru JZ-SV a tvoří nízký hřbet, erozně vypreparovaný s měkčích nadložních jílovitých břidlic spodního ordoviku.

Čas na zastávku: 10 minut.

Praktická činnost:

• ukázat střídání valounů a jemnějšího materiálu, nedokonalé vytřídění (rychlá sedimentace zvětralin a sopečného materiálu)
• zmínit zjílovatění sopečných skel (sklo je nestabilní sopečný materiál, který se rychle rozkládá)
• zmínit převahu sopečného materiálu (existence aktivních sopek v okolí)
• zmínit nepřítomnost fosilií (neexistence života v jezerech a řekách)

 

Projdeme okolo zašlých lůmků po lesní cestě a na úrovni okraje pole vpravo zahneme do  lesa. Povrch mírně stoupá. Můžeme si všimnout, že ve svahu v lese přibývají nízké haldičky a mělké jámy.  Asi po 100 metrech vyjdeme na lesní cestu (v současnosti s pasekou), za kterou je vidět větší, asi 3 m vysoká halda, na jejímž jihozápadním konci je hluboká jáma. Ve svahu haldy nebo blízkých nižších haldiček lze nalézt větší, masivní načervenalé kameny. Jsme na zastávce 2.

 

Exkurzní zastávka 2 – Klabavské souvrství: Těžba pelosideritů

Stáří: Paleozoikum, spodní ordovik, stupeň daping, klabavské souvrství, 467 mil. let.

Hornina: Sedimentární siderit (pelosiderit) a pískovce. Hornina je celistvá, za čerstva šedá až okrová, větráním se mění na červenou. Nápadná je červená zvětrávací kůra a červené probarvení podél prasklin a puklin v kamenech. Jemnozrnná pelosideritová hmota v sobě má šmouhy a tenké polohy  hrubozrnného písku s hojnými fosfatickými bioklasty. Patrný je nedostatek zřetelné vrstevnatosti.

Fosilie: Vzácné. Siderity sice obsahují hojné fosfatické bioklasty, ale nálezy úplnějších misek ramenonožců jsou poměrně vzácné. Jsou odtud známi lingulátní ramenonožci Elkanisca praelineola, Acrotreta  scabra, Paldiskites sulcatus, Orbithele sodalis a některé další druhy, které poukazují na nepříliš hluboké mořské prostředí. Známi jsou šavlovité schránky konulárie Sphenothallus sp. a nalezeni byli i paleoskolecidi rodu Plasmuscolex. V sideritech jsou přítomni i graptoliti, ale jen nepříznivě zachovaní a neumožňující přesné určení.  Ze složení fauny je však patrné, že  pelosideritová poloha patří starší části klabavského souvrství.

Vznik a prostředí: Hlubší moře (asi 50 – 100 m) nedaleko pobřeží, s občasným naplavením hrubšího materiálu s mělčin.

Tektonika a geologická situace: Vrstvy jsou mírně ukloněny k JV. Klabavské souvrství zde tvoří široký pruh jílovitých břidlic s několik metrů mocnou polohou celistvých sideritů. Omezení je na JV tektonické.

Čas na zastávku: 20 minut.

Zajímavost: Těžba sideritů je v literatuře zmiňována již v polovině 19. století a zřejmě byla mnohem starší. Je soustředěna do pruhu ve směru JZ-SV v délce několika set metrů. Velká halda je z celého dobývacího pole nejmladší.  Místo s těžbou sideritu jako zdroje železa bylo označováno jako Na Kocandě, Kocanda nebo Hora.  

Praktická činnost:

• ukázat horninu a zmínit dvojí zrnitost – celistvý siderit a písčitou a bioklastickou složku (zmínit jejich rozdílný původ, ukládání jílovců=sideritů bylo přerušováno přínosem hrubšího písku a drti schránek ramenonožců)
• zmínit zvětrávání pelosideritu (v pelosideritu je Fe v dvojmocné formě – siderit je chemicky FeCO₃. Zvětráváním při povrchu kamene a podél prasklin, kam může atmosférický  kyslík se  Fe²⁺ mění na Fe³⁺.  Trojmocné železo  způsobuje červenou  barvu a změnu sideritu na hematit Fe₂O₃.)
• zmínit určení posloupnosti stratigrafických jednotek (hrubý písčitý materiál je tvořen křemennými zrny, která mají svůj původ v kambrických ryolitových výlevech. Pokud tedy křemenná zrna převládají v hrubších vložkách v sideritu, na blízkém pobřeží muselo docházet ke zvětrávání kambrických vyvřelin a vzniku písku z těchto vyvřelin)
• zmínit význam ochrany starých důlních děl (jedinečnost lokality, fauna odtud je  neznámá z jiného blízkého místa, halda je dokladem činnosti našich předků, význam pro lokální hutnictví)
• zmínit nezřetelnou vrstevnatost (pelosiderit  je mnohem odolnější vůči větrání nežli jílovitá břidlice. Proto není vrstevnatost patrná. Původní vrstevnatost se zřetelně projevuje až při mírném zvětrání; okolní jílovité břidlice se rychle rozpadají, nevytvářejí výchozy a  podminují „měkký“ reliéf).

 

Dáme se k  jihu po lesní cestě, která prochází při okraji lesa (vpravo je pole). Sejdeme z cesty vpravo a půjdeme podél okraje lesa k Z až JZ. Po asi 50 metech se v lese objevují mělké jámy a malé výchozy; sejdeme do nejhlubší jámy. Ve dně jsou parné drobné výchozy a spousta kamenitého štěrku. Jsme na další lokalitě.

 

Exkurzní zastávka 3 – Libeňské souvrství: křemence s faunou

Stáří: Paleozoikum, střední ordovik, stupeň sandby, libeňské souvrství, 460 mil. let.

Hornina: Křemité pískovce v lavicích oddělených tenkými jílovitými polohami. Místy jsou pískovce „děravé“ otvory o velikosti několika mm až cm.  Tyto tzv. závalky jsou  ve skutečnosti vyvětralé oválené  úlomky jílovitých břidlic, původně zapracované do pískovcové lavice. U pískovců je patrné vysoká tvrdost a pevnost, neboť je tvořena křemennými zrnky tmelenými opět křemenem. Tyto tzv. řevnické křemence tvoří  10-50 cm mocné lavice, ukloněné k JV.  Svrchní vrstevní plochy křemencových lavic jsou nerovné, s rozmyvy, prohlubněmi danými nerovnoměrným sesedáním písku po jeho naplavení na mořské dno.

Fosilie: Fosilie se dají nalézt v „děravých“ pískovcích. Jsou to většinou úlomky misek ramenonožců a  a rozlámané části krunýřů trilobitů.  Z trilobitů zde byl nalezen stratigraficky významný druh Dalmanitina cilinensis společně s Primaspis primordialis, Selenopeltis buchi,  Stenopareia panderi a ramenonožci Hirnantia index a Saukrodictya porosa. Ojedinělá je další fauna. Lokalita je významná tím, že  fauna je zde přítomna ve výchozech křemenců. Je teprve takovou třetí lokalitou v Barrandienu, neboť většina fosilií z řevnických křemenců libeňského souvrství pochází z kamení sebraného na polích. Na Plzenecku je to jediné místo, kde lze sbírat tuto faunu ve výchozech.

Vznik a prostředí: Hlubší moře (>50 m) s častými přínosy dobře tříděného písku  z mělčin.

Tektonika: Vrstvy jsou ukloněny k JV, neboť se nacházíme v severozápadním křídle  brachysynklinály. Libeňské souvrství se na severu (podél okraje lesa) stýká s klabavskými břidlicemi na předchozí zastávce. Směrný zlom směru JZ-SV  zde má výšku skoku minimálně 300 m, neboť zde chybí  svrchní část klabavského souvrství a celé souvrství šárecké a dobrotivské. Křemence  tvoří plochý hřbet Hory a Na Kocandě, který je podél severního okraje  lemovaný malými zašlými lomy, ve kterých byl křemenec lámán jako stavební kámen.

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

• zmínit minerální složení  křemenců hornin (plážové písky, jen křemenná zrna, křemenný tmel, vysoká odolnost vůči chemickému zvětrávání)
• zmínit homogenitu křemenců (vznik jednorázovým přínosem dobře vytříděného písku)
• zmínit způsob zachování fosilií (rozlámání misek a krunýřů souvisí s jejich transportem v kalném proudu písku po mořské dně)
• zmínit využití křemenců (pevnost, odolnost vůči větrání, stavební materiál)
• zmínit odolnost vůči zvětrávání (tvoří hřbet  Hora a Na Kocandě)

 

Vrátíme se na lesní cestu a dáme se přímo k V řídkým lesem. Po chvilce dojdeme k jeho okraji a podél něj se dáme vlevo (k východu).  Po celkem asi 600 m  přijdeme k velké haldě při okraji lesa, za kterou je patrná hluboká jáma. Jsme na lokalitě 3.

 

Exkurzní zastávka 4 – „Černá halda“

Stáří: Paleozoikum, střední ordovik, stupeň sandby, vinické souvrství, 450 mil. let.

Hornina: Černé jílovité břidlice a šedavé jemnozrnné pískovce, na puklinách a vrstevních plochách s povlaky hydroxidů Fe. Břidlice jsou poměrně tvrdé a na čerstvých plochách mají tmavošedou barvu. Nápadné jsou silné, žlutohnědé a někdy opalizující povlaky hydroxidů železa.  Jejich přítomnost vyvolala  pokusnou těžební činnost v naději na blízkost lože železných rud.  Výsledkem je halda  vytěžená z hluboké jámy při severním konci haldy. Ve skutečnosti zde však žádná poloha železné rudy není a povlaky vznikaly  rozkladem pyritu jemně rozptýleného v černé břidlici. Těžba je asi z 19. století, přesné údaje však nejsou známy.

Fosilie: Vzácné. V břidlicích se nehojně vyskytuje drobná fauna  ramenonožců s převahou rodu Paterula, drobných trilobitů rodu Zeliszkella a neurčitelných hlavonožců. Pro nalezení fosilního zbytků je nutno proklepat značnou množství kamenů, které bývají nerozpadlé až v hloubce 10-20 cm pod povrchem haldy. Na povrchu haldy jsou břidlice rozpadlé do jemných šupinek.

Vznik a prostředí: Břidlice jsou usazeniny hlubokého moře, s hloubkou minimálně 100 m.

Tektonika: Neznámá.

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

• vysvětlit vznik černých břidlic  (velký hloubka, vzdálenost od pobřeží, vyšší podíl organického materiálu v hornině, nedostatek kyslíku u dna)
• zmínit vzácnost fosilií (nepříznivé prostředí pro život u dna s vodou chudou na kyslík)
• zmínit těžbu a její značný rozsah (pokusné dobývání bylo důsledkem neznalosti skutečných geologických podmínek)

 

Pokračuje po lesní cestě  na sever a křižovatce lesních cest  zabočíme vpravo. Pokračujeme  nejprve po okraji lesa a  posléze  cestou mezi poli k jihu až  ke křížku na rozcestí polních cest. Zde zabočíme vlevo asi 50 m do úvozu polní cesty mezi poli, kde jsou spodní části úvozů patrné drobné výchozy rozpadavých světle šedých břidlic. Jsme na další zastávce.

 

Exkurzní zastávka 5 – Vinické souvrství: nejmladší ordovik

Stáří: Paleozoikum, střední ordovik, stupeň sandby, vinické souvrství, 450 mil. let.

Hornina: Jílovité břidlice, měkké, silně zvětralé a rozpadající se na malé kousky v jižním zářezu úvozu.

Fosilie: Vzácná a špatně zachovalá.  Z trilobitů se zde  dá nalézt špatně zachovalý malý cyklopygidní trilobit Cyclopyge reviviva, dále  zbytky malých nuculidních mlžů a ramenonožec Paterula bohemica. I když je fauna vzácná a špatně zachovalá, je charakteristická pro  vinické souvrství. Na tomto místě byla fauna vinického souvrství objevena v roce 1946 a definitivně se tak vyřešilo do té doby sporné stáří jílovitých břidlic, které tvoří  nejmladší výplň plzenecké brachysynklinály. Podobná fauna byla nalezena u Tymákova, odkud jsou známé další charakteristické trilobitové rody vinického souvrství: Dalmanitina, Marrolithus, Zeliszkella, Eccoptochiloides a Heterocyclopyge.

Vznik a prostředí: Břidlice vznikaly v hlubším moři s bahnitým dnem v hloubce více než 100 m. Hloubku indikuje přítomnost cyklopygidních trilobitů, hyolitů a celkově drobná velikost a vzácnost fosilií.

Tektonika: Vrstvy jsou uloženy téměř horizontálně, neboť se nacházíme v ose brachysynklinály. Významné je hluboké zvětrání jílovitých břidlic.

Čas na zastávku: 10 minut.

Praktická činnost:

• poukázat na přítomnost drobných a vzácných fosilií (hloubka moře, nedostatek kyslíku a potravy
• zmínit zvětrání břidlic (jílovité břidlice snadno a tedy hluboce zvětrávají. Na povrch proto vystupují jen v prudkých svazích nebo hlubokých zářezech; 
• zmínit  širokou depresi z místa ke Starému Plzenci (na J a na S tvoří zalesněné hřbety  pruhy vůči větrání odolných řevnických křemenců, depresi tvoří rozpadavé jílovité břidlice a prachovce vinického a letenského souvrství)
• zmínit biostratigrafický význam fosilií (přítomnost trilobita Cyclopyge rediviva jednoznačně indikuje  stáří, tj. vinické souvrství, neboť je to pro souvrství charakteristický=vůdčí druh)

 

Vrátíme se ke křížku a odbočíme vlevo (k jihu) na polní cestu mezi  poli. Cesta vchází do lesa.  Pokračujeme po lesní cestě lehce vlevo, cesta se pak stáčí doprava, sestupuje se svahu a po asi 400 m se napojuje na další lesní cestu. Zde odbočíme vpravo (k JZ), projdeme okolo  několika zahrad vpravo do cesty, za kterými přijdeme pod prudký svah. Pod svahem je kromě tabule naučné stezky i  tabulka chráněného území. Jsem pod PP Černá stráň (zastávka 6). 

 

Exkurzní zastávka 6 – „PP Černá stráň“

Stáří: Paleozoikum, střední ordovik, stupeň darriwil, dobrotivské souvrství (vyšší část), 462 mil. let.

Hornina: Černošedá jílovitá břidlice, rozpadající se do tenkých lupínků.  Ve svahu je množství malých výchozů, celkově je však svah pokryt drobnými šupinkami rozpadlých jílovitých břidlic. Kromě toho v suti můžeme najít až několik cm velké oválné nebo zploštělé jílovité konkrece, které jako odolnější materiál vyvětrávají z jílovitých břidlic.

Výše ve svahu jsou v jílovitých břidlicích několik decimetrů až metrů mocné polohy šedých pískovců s častými průleznými stopami, čeřinami a četnými stopami po zabořování písku do bahnitého dna.

Fosilie: Poměrně hojné a druhové bohaté. V břidlicích je typická fauna dobrotivského souvrství, zastoupená především trilobity Cyclopyge umbonata bohemica, Mytocephala oriens,  Nobiliasaphus repulsus, Eccoptochile mariana,  Pricyclopyge binodosa, Degamella princeps, Dindimene plasi, Selenopeltis macrophthalma, Zbirovia arata a Placoparia zippei. Z další fauny jsou významní ramenonožci (Benignites primulus, Paterula circina, Rafanoglossa impar),  fylokaridní korýš Caryocaris wrighti,  carpoidi Microcystella, Mitrocystites a další ostnokožci. Z plžů je zde běžný Plectonotus vokovicensis a Mourlonia  sp., časté jsou úlomky konulárií, hyoliti i další fauna. Výše ve svahu jsou v břidlicích i graptoliti rodu Rectograptus. Hojné jsou různé drobné průlezné stopy.

Ve fauně převažují trilobiti a další skupiny přizpůsobené životu na bahnitém dně v hlubokém moři. Hloubka byla jistě větší než 100 m. Svědčí o tom převaha cyklopygidních trilobitů (Cyclopyge, Degamella, Microparia) doprovázených slepými trilobity (Placoparia, Dindymene).  Tento typ  společenstva se označuje  jako paterulové společenstvo; je charakteristické pro hlubší šelf.

Vznik a prostředí: Hluboké moře (> 100 m) ve větší vzdálenosti od břehu, s bahnitým dnem a vodou chudou na kyslík.

Tektonika: Břidlice jsou mírně ukloněny k severu. Nad silnicí vystupuje menší tektonická kra břidlic, která je na západní straně omezena tektonicky.

Čas na zastávku: 20 minut.

Praktická činnost:

• zmínit druhovou rozmanitost, ale zároveň i drobnou velikost fosilií (stabilita hlubšího moře, nedostatek potravy)
• vysvětlit pojem ichnofosilie (i stopa po činnost organismu je fosilie)
• zmínit, že stopy na vrstevních plochách jsou aktivitou po prolézání měkkotělých živočichů bahnem (nikoliv po bahně, červi vyhledávali organickou hmotu pohřbenou uvnitř bahna)
• zmínit, že ne všechny organismy se zachovávají jako fosilie (stopy jsou jediným dokladem existence měkkotělých živočichů)
• zmínit snadné zvětrávání jílovitých hornin na drobné šupinky (jílové nerosty při navlhnutí nabobtnají a břidlici natrhají; rozpad břidlic podporuje i mrazové trhání zamrzlé vody)
• zmínit nedostatek bylinného pokryvu ve svahu (chybí půdní horizont; svahy jsou v létě rozpálené a velmi suché – mají černou barvu; svahy pokryté drobnými šupinkami jsou nestabilní pro zakořenění semenáčků).

 

Pokračujeme po silnici dolů do Starého Plzence. Z ulice Podhradní odbočíme vpravo směrem k rotundě, odbočíme na cestu k vykopávkám a k rotundě a za posledními domky si v cestě všimneme  rozpadavých a dobře vrstevnatých  mírně ukloněných poloh prachovců. V zahradách vlevo od cesty  tyto prachovce tvoří menší skalky. Pokud bychom neodbočili k rotundě, ale pokračovali po  cestě za poslední domky, v zářezech cesty bychom viděli výchozy stejných prachovců. Jsme na poslední zastávce.

 

Exkurzní zastávka 6  – Letenské souvrství

Stáří: Paleozoikum, střední ordovik, stupeň sandby, letenské souvrství, 455 mil. let.

Hornina: Prachovce s nerovnými vrstevními plochami, s vysokým podílem klastické slídy a tenkými polohami jemnozrnných pískovců.

Fosilie: Chybí. V prachovcích fosilie chybí, velmi vzácně se úlomky fosilií vyskytují v tenkých pískovcových vložkách. Hojné jsou průlezné válcovité stopy, vlnovkovité nebo paprsčité stopy. Jedinou bohatou faunu letenského souvrství na Plzenecku  bychom mohli  sbírat asi o 1 km dále ke Koterovu. Ve svahu na nivou Úslavy zde byla v pískovcové poloze nalezena poměrně bohatá fauna s trilobity (rody Stenopareia, Primaspis, Cekovia,  Actinopeltis), ramenonožci (Drabovia, Saukrodictya, Onniella, Bicuspina, Schizocrania), konuláriemi, mechovkami a dalšími fosiliemi.

Vznik a prostředí: Moře do asi 50-100 m hloubky ve větší vzdálenosti od břehu, s častým přínosem prachového materiálu, epizodami hrnutí materiálu po mořském dně a vlivem proudů a vln na sedimentaci.

Tektonika: Břidlice jsou mírně ukloněny k severu.

Čas na zastávku: 10 minut.

Praktická činnost:

• zmínit vzácnost fosilií (nestabilní prostředí na mořském dně nevhodné pro rozvoj bentosního života)
• zmínit malou odolnost vůči větrání (prachovce jsou odkryté jen v hlubokých roklích v Plzenci, v úvozu cesty za kostelem a prudkých svazích Hůrky)
• zmínit nedokonalou vrstevnatost (střídání poloh různé  zrnitosti dokládá  dynamické mořské prostředí)
• zmínit různé stopy a jejich dobré zachování (stopy jsou dobře zachovány, protože se střídají vrstvičky o různé zrnitosti; různé typy stop dokládají odlišné strategie získávání potravy; někteří prolézali sedimentem, jiní se paprskovitě rozlézali z jediného místa apod.)

 

Pokud vystoupáme až k rotundě, můžeme se všimnout (při dobré viditelnosti) různých terasových stupňů Úslavy. Za zmínku také stojí materiál zdí rotundy, který je až na výjimky tvořen křemitými pískovci libeňského souvrství.

 

Exkurze pro popularizaci geologických věd a fyzické geografie III - Jinecko. - Metodický návod

Geologie okolí Jinec

V okolí Jinec jsou jedinečné odkryvy v mořských usazeninách středního kambria. Jinecké souvrství je od poloviny 19. století proslulé bohatstvím a kvalitou zachovaní trilobitů a dalších živočichů. Jinecké souvrství s fosiliemi vystupuje na několika místech. Některé však leží ve vojenském prostoru nebo jsou přísně chráněná a sběr fosilií na nich není dovolen. Exkurze proto vede na sběratelsky sice známé avšak nechráněné místo, kde lze i bez použití kladívka v suti po sběratelích nalézt typické fosilie středního kambria. S kladívkem je tato možnost ještě vyšší. V průběhu exkurze by se sběr fosilií měl omezit pouze na proklepávání sutě, které je na všech zmíněných lokalitách dostatek.

 

4 Exkurze na Vystrkov

 

Z nádraží v Jincích jdeme podél hlavní ulice do centra obce. Přejdeme široké náměstí a odbočíme ke kostelu vlevo do kopce. Za posledními domky zahneme vlevo do aleje, projdeme okolo hřbitova po polní cestě a jdeme dále. Na křižovatce polních cest se dáme šikmo vpravo po louce do cípu louky a dále lesem stále do kopce. V lese jako orientační bod stojí velký dřevený krmelec, okolo kterého stoupá cesta dále do kopce. Na vrcholku kopce se o mělkých jam obklopených množstvím sutě se zastavíme. Jsme na první zastávce.

 

Exkurzní zastávka 1 – Ohrazenické slepence

Stáří: Paleozoikum, střední kambrium, ohrazenické slepence, 500 mil. let.

Hornina: Hrubozrnné pískovce a slepence. Na větších kamenech je dobře patrné střídání poloh o různé zrnitosti; na pískovec nasedá slepenec, některé pískovce jeví šikmé zvrstvení, velikost valounů ve slepencích je různá, od mm to několika cm aj. Všechny tyto znaky ukazuji na dynamické podmínky sedimentace hrubozrnného říčního a plážového materiálu. Slepence a pískovce jsou tvořeny jen stabilním materiálem; převažují bílé valouny křemene, běžné jsou šedé až černé valouny buližníků a tu a tam i jiného materiálu (pískovců, vulkanitů).

Fosilie: Chybí.

Vznik a prostředí: Slepence a pískovce jsou v odborné literatuře interpretovány jako uloženiny říčních toků a aluviálních kuželů, nelze však vyloučit ani vznik při mořském pobřeží jako plážové písky a štěrky. Dynamické prostředí je patrné s dobrého vytřídění některých poloh a špatného vytřídění polohách jiných a z ostrých hranic mezi různými velikostními frakcemi siliciklastů. V některých kamenech jsou ostré hranice dokládajících rozmyvy již existujícího naplaveného materiálu. Valouny nejsou dokonale zaoblené, což dokládá nepříliš dlouhý transport a krátkou dobu, po kterou se valouny o sebe mohly otírat a zaoblit se. Nepřítomnost nestabilního materiálu však svědčí o vyšší intenzitě chemického zvětrávání na pevnině, v průběhu kterého se nestabilní minerály (živce, tmavé nerosty) rozložily chemicky. Celkové si lze prostředí představit jako říční prostředí s přechodem do mořského pobřeží se štěrkovými a písčitými plážemi.

Tektonika: Slepence a pískovce tvoří mocné lavice mírně ukloněné k S.

Čas na zastávku: 10 minut.

Praktická činnost:

• ukázat střídání valounů a jemnějšího materiálu, nedokonalé vytřídění (rychlá sedimentace zvětralin, změny rychlosti proudu)
• nedokonalé zaoblení křemenných valounů (třídící procesy nebyly příliš intezivní, transport byl na poměrně krátkou vzdálenost = výnosové kužele)
• různý valounový materiál (větrání prekambrických hornin dokládá přítomnost buližníkových valounů = buližníky existovaly před tvorbou slepenců jako již hotové horniny)
• zmínit nepřítomnost fosilií (neexistence života v jezerech a řekách, štěrkové pláže bez fosilií)
• nejmladší kambrické uloženiny (konec transgresně–regresního cyklu středního kambria s nástupem terrigenních usazenin = říčního a plážového prostředí)

 

Projdeme okolo jam a zabočíme vlevo víceméně po vrstevnici do řidšího dubového lesa. Po asi 150 metrech přijdeme na mírně skloněný podélný hřbítek, za kterým následuje poměrně prudký svah. Po několika metrech sejdeme na dobře znatelnou pěšinu ve svahu, pod kterou začíná prudký svah. Jsme na další zastávce. Všimneme si pravidelně rozpukaných odolných pískovců v suti nad cestou.

 

Exkurzní zastávka 2 – Jinecké souvrství: lingulové společenstvo

Stáří: Paleozoikum, střední kambrium, jinecké souvrství, zóna Lingulella havliceki, 500 mil. let.

Hornina: Jemnozrnný laminovaný pískovec. Pískovec je zřetelně vrstevnatý, stejnoměrně zrnitý, rozpadavý podél puklin na dosti ostrohranné kameny. Při rozlomení má na povrchu hnědavou zvětrávací kůru, která dokládá vyšší obsah karbonátu (nejspíše sideritu-ankeritu) v pískovci. Střed kamene bývá jednolitě šedý. Některé laminy jsou více zdůrazněny; pokud pískovec rozklepneme podél takových lamin nebo pokud v suti nalezneme větší vrstevní plochy, můžeme si na nich všimnout asi 2-5 mm větších vyklenutých „zrnek“. Tato „zrnka“ jsou misky lingulátních ramenonožců vyplavených na vrstevní plochu a uložených klenutou stranou vzhůru.

Fosilie: Hojné, ale zastoupené jediným druhem ramenonožce. Tento lingulátní ramenonožec druhu Lingulella havliceki bývá zachován na vrstevních plochách ve značném množství, ale jeho zachování není nejlepší. Patrný bývá jen kapkovitý obrys bez detailů stavby misek. V některých, na ankerit bohatších laminách (mívají hnědavé zbarvení) je zachování misek velmi příznivé, i když nálezy celým misek jsou vzácnější; většinou jsou misky rozlámané na malé úlomky. Charakteristická je druhová chudost, neboť jiná fauna chybí. Lingulella žila zahrabána do písčito-bahnitého dna pomocí masitého stvolu, který se však nezachovává.

Vznik a prostředí: Mělké moře se silnou aktivitou proudů, které vyplavovaly misky do lamin, třídily jemný písek o různé zrnitosti a bahno do vějířovitých nánosů a rozmývaly již jednou uložené písčito-bahnité sedimenty. Hloubka činila jen několik metrů a snad byly tyto písky občas i vystaveny na vzduchu při odlivu. Uložení misek klenutou stranou vzhůru je charakteristické pro proudový režim na dně; misky obrácené proud odnášel dále a uložil je na jiném místě.

Prostředí tak nejspíše připomínalo současné přílivo-odlivové pláže, kde činnost vln, voda proudící odlivovými stružkami, náplavy vysýchavého bahna a mělké laguny obývají druhově chudá, na jedince však bohatá společenstva červů a měkkýšů. Zde v kambrických pískovcích máme jen jediný druh, protože měkkotělé organismy zachovány nejsou.

Tektonika a geologická situace: Vrstvy jsou mírně ukloněny k S.

Čas na zastávku: 20 minut.

Praktická činnost:

• zmínit laminaci (dokládá dokonalou třídící činnost proudů, střídání různé zrnitosti)
• zmínit zvětrávání karbonátu (karbonát je vyvětralý=chemicky vyloužený v povrchových zónách pískovců)
• zmínit význam lingulových společenstev (jsou to společenstva mělkých vod, lagun a přílivo-odlivových plošin; takové prostředí je silně vystaveno nepříznivých vlivům – proudům, vysýchání – a přežívají v něm jen organismy schopné přežívat takovou fluktuaci abiotických podmínek)
• zmínit jednodruhovost fosilních asociací (typický rys faun kambria; společenstva měla nízkou diverzitu; podobnost dnešnímu Baltskému moři s nižší salinitou)
• zmínit vyklenutí misek (dokládá vliv jednosměrných proudů, protože misky vyklenuté směrem vzhůru jsou na dně stabilnější nežli v obrácení poloze).
• zmínit zachování fosfatického materiálu misek (černá barva)

 

Sejdeme pod pěšinu. V prudkém svahu vystupuje řada skalek, je zde mnoho mělkých jam a suti po činnosti sběratelů. Jsme na další lokalitě.

 

Exkurzní zastávka 3 – Jinecké souvrství: Trilobit Ellipsocephalus hoffi

Stáří: Paleozoikum, střední kambrium, jinecké souvrství, zóna Ellipsocephalus hoffi, asi 500 mil. let.

Hornina: Šedé prachovce, nedokonale vrstevnaté, pevné, po čase se rozpadající na menší střípky. V místě jsou patrné polohy pevnějších nevrstevnatých vápnitých pískovců, zvláště ve vyšších polohách. Celkově je patrné mírné hrubnutí usazenin směrem do nadloží.

Fosilie: Hojné. Naprostá většina fosilií patří trilobitu Ellipsocephalus hoffi. Jeho 1-2 cm dlouhé krunýře bývají většinou rozpadlé. Proto jsou nejčastější kranidia a části trupu, vzácní však nejsou ani celí jedinci, někdy i ve skupinkách. Tento trilobit je vzácněji doprovázen větším a jen v úlomcích nalézaným paradoxidním trilobitem Rejkocephalus lyelli. Jiné skupiny živočichů chybí. Místy lze v prachovcích nalézt svislé nebo provazovité stopy po prolézání měkkotělých živočichů mořským bahnem, ale jejich původce neznáme.

Ellipsocephalus hoffi je nejčastěji nalézaným celým trilobitem v Čechách. Je předmětem sběru a obchodu. O intenzitě sběratelů-obchodníků svědčí rozsáhlé výkopy na prudkém svahu Vystrkova na místech, na kterých stojíme. Sběratelé sledují několik metrů mocnou polohu, ve které jsou tito trilobiti hojní.

Vznik a prostředí: Mělké klidné moře nebo mořská laguna (10-50 m) s občasnými přínosy jemného bahna. Prostředí nebylo čistě mořské. To dokládá nízká diverzita a nepřítomnost typický mořských organismů, kterými jsou ostnokožci nebo orthidní ramenonožci. Tektonika: Vrstvy jsou mírně ukloněny k S.

Čas na zastávku: 45 minut; v suti při pečlivém prohlížení lze téměř vždy nalézt víceméně úplné zbytky trilobitů. Je potřeba opatrnosti, aby nedošlo ke zranění, neboť pod suťovými osypy jsou i strmé skalní stěny.

Praktická činnost:

• zmínit stavbu těla trilobitů a způsoby zachování (etymologie termínu trilobit = tělo ze tří laloků; stavba těla: cephalon, trup, pygidium, jen dorzální krunýř; vyhynulá skupina členovců; nezachování měkkých částí těla; rozpad krunýře po odumření jedince)
• stanovit technická a bezpečnostní opatření (horninu rozbíjet „po vrstvě“, opatrný pohyb v suti, pozor na převisy a strmé skalní stěny)
• zmínit způsob zachování fosilií (úplnost trilobitů jako důsledek jejich pohřbení nánosem bahna, nezachování měkkých částí, zachování klenutosti, estetický vzhled)
• zmínit nízkou diverzitu fosilií (nepřítomnost ramenonožců a ostnokožců; dominance jediného druhu a vzácnost druhého; nízká diverzita jako typický rys kambrických faun,)
• zmínit přítomnost stop (měkkotělé nezachovalé organismy)
• zmínit nepřijatelnost obchodování s fosiliemi (kulturní dědictví, ničení přírody; potřeba ochrany lokalit proti ničení)

 

Vrátíme se na lesní pěšinu a pokračujeme po ní mírně dolů směrem k JV. Zakrátko přijdeme na malou plošinku obklopenou nízkými skalkami po obou stranách. Zde odbočíme vlevo po vrstevnici (mírný svah přechází do prudšího svahu výše) a po asi 100 metrech narazíme na mělké jámy s čerstvou sutí. Jsme na další a poslední zastávce.

 

Exkurzní zastávka 4 – Jinecké souvrství: Trilobit Paradoxides gracilis

Stáří: Paleozoikum, střední kambrium, jinecké souvrství, zóna Paradoxides gracilis, asi 502 mil. let.

Hornina: Prachovce zelenošedé barvy, s nezřetelnou vrstevnatostí. Na vrstevních a lomných plochách jsou patrné hnědé a kovově modravé povlaky hydroxidů Fe a Mn. Tento typ zbarvení je pro Jinecko charakteristický.

Fosilie: Hojné a příznivě zachovalé. V prachovcích a břidlicích jsou nejčastější úlomky i celé krunýře trilobita Paradoxides gracilis, který dosahuje až 15 cm délky. Vzácnější, ale přesto poměrně běžné jsou krunýře menších druhů Conocoryphe sulzeri, Ptychoparia striata a Lobocephalina emmrichi, nalézt lze i drobného agnostidního trilobita Peronopsis integra. Běžné jsou zbytky ostnokožců, zachovalých jako malé, izolované destičky; nálezy celých jedinců pralilijice Lichenoides a destiček terčovce Stromatocystites jsou vzácné.

Pod svahem jsou patrné pozůstatky po starší sběratelské činnosti. Jsou zde ploché haldy suti po těžbě pískovcové lavice, která vznikla na dně kambrického moře z bahnotoku při dně. Při jeho pohybu byly do bahnotoku zachyceni ostnokožci, kteří se zde na rozdíl od prachovců vyskytují úplní a představují původní živé jedince pohřbené pod vrstvou naplaveného písku. Při bázi pískovců byly hojné celé téky terčovce Stromatocystites pentagularis, vzácněji i celé kalichy pralilijice Akadocrinus jani. Vzácně se zde vyskytují i větší lingulátní ramenonožci rodu Westonia. Poloha pískovce je v současnosti nepřístupná, neboť jámy jsou zaplněny sutí a sběr fosilií zde není možný.

Vznik a prostředí: Břidlice jsou usazeniny hlubokého moře, s hloubkou 50 a více metrů, s víceméně stálým přínosem jemného bahna. Přítomnost ostnokožců dokládá plně mořské prostředí. Občasný přínos jemnějšího písku z mělčin pohřbíval na dně žijící společenstva.

Tektonika: Vrstvy jsou mírně ukloněné k S.

Čas na zastávku: 30 minut.

Praktická činnost:

• vysvětlit význam náhlých bahnotoků pro paleontologii (pohřbení a příznivé zachování na dně žijících organismů; fosilní „Pompeje“)
• zmínit charakteristický vzhled fosilií z Jinecka (modravý povlak na fosiliích; ze Skryjí a Týřovic mají žluté povlaky; ale pozor, z okolí Rejkovic rovněž!)
• zmínit hojnost a příznivé zachování fosilií (celosvětově významné fosilie; typické fosilie středního kambria, přítomné ve všech významných světových muzeích; hojnost úplných krunýřů; fosilie bez tektonické deformace)
• zmínit vyšší diverzitu fosilií (plně mořské prostředí, vyšší hloubka = vyšší stabilita prostředí; více druhů trilobitů; jejich různá velikost indikuje různé potravní strategie a tudíž i složitější potravní vztahy; přítomnost ostnokožců = ostnokožci potřebují plně mořské prostředí)
• upozornit na ničení lesa (výkopy, padání stromů; nutnost ochrany lokalit před sběrateli-obchodníky)

 

Z lokality vyjdeme přímo do svahu po spádnici, přejdeme nízký hřbet budovaný pískovci nejvyšší části jineckého souvrství (s Lingulella havliceki) a stejnou cestou okolo krmelce se vrátíme zpět do Jinec.

 

Exkurze pro popularizaci geologických věd a fyzické geografie IV - Koněprusko. - Metodický návod

Geologie okolí Koněprus

 

Koněprusy jsou častým cílem školních výletů pro své Koněpruské jeskyně. Exkurze do jeskyní může pokračovat do blízkého okolí Zlatého Koně. Je zde jedinečný sled vápencových souvrství spodního a počátku středního devonu. Bohužel celé území je silně zasaženo těžbou vysokoprocentních vápenců, kterou pomalu mizí jedno z geologicky nejcennější a nejzajímavějších území v Čechách.

 

5 Exkuze na Koněprusko

 

Na počátku devonu se na místní podmořské tektonické elevaci začal na mělčinách ve větší míře ukládat bioklastický materiál. Vznikl mohutný sled šedavých vápenců, které dnes budují strmé stěny Kotýzu na západním konci původního táhlého hřbetu (dnes přerušeného vytěženým prostorem Císařského lomu). Na těchto kotýzských vápencích, které mají stáří stupně lochkovu, se na počátku následujícího stupně pragu vytvořil korálový útes. Útesové bílé koněpruské vápence vytváří mohutné těleso nevrstevnatých bioklastických vápenců, které jsou mimořádně bohaté na fosilie. Útes tvoří akumulace karbonátového materiálu lilijic, ramenonožců, mechovek, korálů a stromatopor tmelených vápenatými řasami. V blízkém okolí Zlatého Koně se vytvořilo masivní, korálovo-řasové jádro útesu, ze kterého směrem k východu a jihu směřovaly rozsáhlé osypy vápenatého materiálu ze schránek a koster v mělkovodním mořském prostředí osídleném nejrůznějšími skupinami mořských živočichů. Na konci stupně pragu se vlivem poklesu mořské hladiny vynořil útes nad hladinu a byl mořskou abrazí seříznut do plochého ostrova. Ostrov ale existoval jen ve spodním emsu. Počátkem svrchního emsu se zvedla mořská hladina a tato plošina byla znovu zaplavena mořem. vrchol útesu vytvořil dno v hloubce několika metr ale možná až několika desítek metrů. Na zatopené plošině se ukládaly deskovité šedorůžové až červené suchomastské vápence. Ve stejném období (v emsu) se útes začal rozlamovat trhlinami hlubokými až 100 m, protaženými ve směru JZ-SV. Do vzniklých trhlin (tzv. neptunických žil) byl z vrcholové plošiny mořskými proudy a vlněním zanášen bioklastický materiál, který tyto trhliny postupně zaplňoval. Na suchomastské vápence se počátkem středního devonu, ve stupni eifelu, začínají ukládat šedé acanthopygové vápence. Tyto vápence se vytváří na nové mělkovodní plošině činností korálů a lilijic. Vznikají zde malé korálové útesy obklopené mírně hlubším prostředím, silně se uplatňuje činnost vln a mořských proudů. Na krátké období se zde znovu rozvíjí mimořádně bohatá společenstva s ramenonožci, koráli a lilijicemi. Ke konci eifelu dochází opět k mírnému prohloubení. Vznikají polohy tmavších a hlubokovodnějších vápenců, které sou považovány za projev tzv. chotečského eventu. Následně se na krátkou dobu se obnovuje mělkovodní korálová plošina, která je ale záhy zanášena bahnitým a jemně písčitým materiálem srbského souvrství a útesotvorné organismy zde vymírají. Zanešení útesu klastickými sedimenty obsahujícími fosilní flóru středního devonu indikuje postupný zánik mořské pánve související s nastupujícím variským vrásněním.

Sled koněpruských, suchomastských a akantopygových vápenců je v Barrandienu zcela unikátní. Koněpruský útes je jediným dobře dochovaným útesovým a tedy mělkovodním prostředím spodního devonu u nás (pokud nepočítáme plošně mnohem omezenější zachovalý rozsah útesových osypů stáří spodního emsu v Praze) a je mimořádně bohatý na fosilie. Útes se spojen víceméně pozvolnými přechody s hlubším mořským prostředím ležícím ve spodním a středním devonu na JV a V. Bohužel neznáme severní okraj útesu, neboť severní omezení Zlatého Koně je čistě tektonické. Očkovský přesmyk, který podmiňuje vznik prudkých severních svahů Zlatého Koně, vyzdvihl severní kru nad jižní kru s útesem do takové míry, že se do kontaktu dostaly silurské vápence s tělesem devonského útesu. Devonské uloženiny severní kry podlehly erozi již ke konci paleozoika. My tedy nevíme, zda a jak daleko pokračoval koněpruský útes dále na sever.

 

Z parkoviště projdeme po silnici a pěší cestě naučné stezky na vrcholovou kótu Zlatého Koně.

 

Zastávka 1 - Klatý Kůn – vrcholová kóta

U kóty jsou informační tabule o významu skalních stepí i panoramatické pohledy s popisy blízkých a vzdálenější kopců v krajině. Pokud se podíváme severním směrem, máme před sebou širokou kotlinu s vesnicí Koněprusy, která je tvořena snadno rozpadavými graptolitovými břidlicemi a vulkanity spodního siluru. Částečně zalesněný plochý hřbet tvoří vrch Kosov, jehož ploché návrší tvoří plochá synklinála vyplněná vápenci kopaninského a požárského souvrství (silur) se zachovalým zbytkem spodnodevonských kotýzských vápenců. Za tímto hřbetem je patrné široké údolí, ve kterém leží Králův Dvůr a Beroun. Údolím protéká řeka Litavka, vede zde dálnice a železniční trať. Široké a hluboké údolí vzniklo snadnou erozí měkkých jílovitých břidlic svrchního ordoviku (vinického, zahořanského, bohdaleckého a králodvorského souvrství). Za nimi je táhlý zalesněný hřbet Dědu a Drabova, který je budován křemennými pískovci letenského souvrství. Protože křemenné pískovce jsou mírně ukloněny k JV, letenské souvrství zde vystupuje v táhlém, vůči erozi odolném hřebeni. Další zalesněný hřbet na obzoru patří Krušné hoře. Krušná hora je historicky významná těžbou železných rud ordovického stáří, které zde s křemenci a pískovci spodního a středního ordoviku tvoří izolovanou tektonickou kru, oddělenou od hlavního ordovického synklinoria pruhem prekambrických hornin. Mezi hřbetem Dědu a Krušnou horou leží odtud neviditelná, ale zajímavá malá kra limnického karbonu. Tato lískovská kra je kromě výborně zachovalé karbonské flóry proslulá i nálezy velkého karbonského hmyzu.

Za dobré viditelnosti je na SV skoro na úrovni horizontu vidět oranžová skvrna na pozadí tmavých lesů. Jsou to nápadně zbarvené krasové výplně nejvyšší etáže lomu „Na Stydlých vodách“ u Svatého Jana pod Skalou. Tyto krasové výplně jsou pravděpodobně druhohorního stáří. Vznikly krasovatěním v tropickém klimatu tehdejší doby. Jejich nadmořská výška, rozsah a charakter dokládají, že i my se nacházíme víceméně na úrovni silně zkrasovatělé druhohorní a terciérní paroviny. Členitý reliéf okolo nás je výsledkem nedávného výzdvihu Českého masivu, obnovení erozní činnosti řek a erozní modelace terénu v posledních několika málo milionech let.

Čas na zastávku: 20 minut.

Praktická činnost:

• zmínit modelaci krajiny geologicky mladou erozí (obnovení erozní činnosti řek, vypreparování odolnějších hornin do hřbetů, vznik údolí odnosem materiálu souvrství tvořených jílovitými horninami, průběh říčních toků a potoků)
• zmínit krasovatění (vysoké stáří krasovatění na úrovní druhohorní paroviny, vysvětlit krasovatění jako chemický proces, zmínit pohyblivost Ca²⁺ iontů)
• zmínit zemědělské využití depresí a vznik skalních stepí na elevacích (skalní stepi byly do konce 19. století pastvinami, dnes zarůstají náletovými dřevinami)

 

Sejdeme od kóty dál po naučné stezce k zábradlí u hrany Císařského lomu.

 

Zastávka 2 – U hrany velkolomu

Stáří: Paleozoikum, devon, devon spodní, stupeň prag, koněpruské vápence, 410 mil. let.

Hornina: Masivní bílé vápence. Vápence koněpruské tvoří hlavní část útesového tělesa. V prudké, skoro svislé lomové stěně pod námi tvoří její větší část. Nad ní je poloha červených deskovitých krinoidových vápenců suchomastských, které vystupují ve svahu těsně za zábradlím. Samotný vrchol Zlatého koně a nejvyšší část vyhlídky budují korálové vápence akanthopygové. Lom je mimořádně hluboký, nicméně těžba do hloubky stále pokračuje. Současně probíhá po jeho okrajích rekultivace zahliňováním prudkých skalních stěn. V lomu bylo odkryto masivní jádro útesu, tvořené řasovo-korálovými vápenci. Jejich velké bloky i s korály můžeme studovat na protější vyhlídce lomu. Je zde několik velkých bloků vynesených s lomu a zabraňujících vstupu do lomu. Do lomu není možné vstoupit. Z paleontologického hlediska je lom zajímavý hojným výskytem vápenců přeplněných štíty trilobita Radioscutellum intermixtum, reprezentujících exuvie splavené do prohlubní a trhlin v těle útesu.

Čas na zastávku: 10 minut.

Praktická činnost:

• zmínit devastaci a přeměnu krajiny těžbou vápenců (zánik původní krajiny, zašpinění krajiny polétavým prachem, rychlost těžby; problematika rekultivací)

 

Sejdeme z vyhlídky po pěšině po svahu zpět a dále se podél zábradlí posuneme směrem dolů po trase naučné stezky. Sejdeme na dno Houbova lomu a po průchodu krátkou soutěskou odbočíme vlevo k informační tabuli, za kterou je osyp žlutobílých vápenců. Jsme na další zastávce.

 

Zastávka 3 – Prag: Koněpruské vápence

Stáří: Paleozoikum, devon, devon spodní, stupeň prag, koněpruské vápence, 410 mil. let.

Hornian: Bílý koněpruský vápenec bez zřetelné vrstevnatosti. Hornina je tvořena z více než 95 % uhličitanem vápenatým.

Fosilie: Při pozorné prohlídce suti záhy nalezneme běžné fosilie. Převažují rekrystalované články stonků lilijic, úlomky i celé misky mnoha druhů ramenonožců, krajkám podobná zoaria mechovek, ulity plžů, vzácněji nalezneme i misky mlžů, hlavonožců, části štítů trilobitů aj. Celkem je odtud popsáno asi 400 druhů živočichů. Na některých ukázkách vápenců jsou zvláštní ledvinité vrstevnaté průřezy. Jsou to vápence vzniklé činností řas, která spojily původně sypkou hmotu bioklastů do pevného vápence.

Z ramenonožců jsou významné hrubě žebrované misky rhynchonellidních, pentameridních a spiriferidních ramenonožců (Sicorhyncha, Stenorhynchia, Latonotoechia, Uncinulus, Sieberella, Hysterolites), hladké misky terebratulidního ramenonožce Cryptonella melonica a některých spiriferidních ramenonožců (Quadrithyris, Myriospirifer), jemně žebrované misky strofomenidních a orthidních ramenonožců (Bojodouvillina, Gladiostrophia, Cymostrophia, Iridistrophia, Plicanoplites, Dalejina, Isorthis, Fascizetina, Schizophoria), někdy s nápadnými růstovými valy (Leptaena, Leptaenopyxis). Běžná je jemně žebrovaná atrypa Carinatina comata i další rody atryp (Variatrypa, Kyrtatrypa). Z mechovek, jejichž přesné určení je bez pečlivého studia nemožné, jsou hojné dekaorativní rody Fenestella, Reteporina, Hemitrypa a Utropora. Z trilobitů je možné nalézt proetidní rod Gerastos nebo harpetida Liohapes venulosus. Bohatost fauny je unikátní.

Prostředí: Vápence vznikaly nahromaděním skeletů a koster nejrůznějších organismů v prohlubních a na svazích lemujících hlavní těleso útesu v tropickém podnebí. Hloubka mohla činit i jen několik metrů, ale také až několik desítek metrů podle konkrétní situace na útesu. Většina schránek nejeví známky omletí příbojem. Výjimku tvoří masívní korality rugózních korálů, které bývají ováleny a byly zřejmě spláchnuty z mělčin na útesu.

Druhové složení, zachování a bohatost fauny se liší místo od místa. Na některých místech jsou koněpruské vápence tvořené hrubě rekrystalovaným kalcitem, na jiných místech jsou rozpadavé a doslova přeplněné mimořádně bohatou a příznivě zachovalou faunou. Směrem k JV se však přeci jenom složení fauny mírně mění. V lomu blíže Měňan asi 2 km vzdáleném je vyšší podíl trilobitů a objevují se další druhy ramenonožců, což je interpretováno jako pozvolný přechod do mírně hlubšího prostředí.

Čas na zastávku: 45 minut; je vhodné ponechat více času na sběr fosilií a krátkou besedu nad nalezenými fosiliemi.

Praktická činnost:

• zmínit neobyčejně vysokou druhovou pestrost fosilií (útesové prostředí v tropickém klimatu; řada různých podmínek na odlišných částech útesu)
• zmínit rozdíly ve složení útesotvorných organismů devonu a v současnosti (na současných útesech chybí lilijice, stromatopory, ramenonožci, rugózní a tabulátní korálnatci)
• zmínit abiotické podmínky pro vznik útesů (tropické klima, čistá voda v otevřeném moři platí v současnosti stejně jako v devonu)
• zmínit trofickou strukturu v současnosti a v devonu (ve spodním devonu byli na vrcholu hlavonožci, dnes ryby, kytovci a žraloci)
• zmínit různou morfologii schránek ramenonožců (= rozdílná morfologie vypovídá o prostředí a způsobu života: hrubě žebrované typy žily v neklidné vodě, menší a hladké typy v kryptickém prostředí, ploché velmi tenké misky strofomen ležely volně na dně).

 

Projdeme po dnu Houbova lomu. Ve stěně si můžeme všimnout vstupu do jeskyní na rozhraní masivních bílých vápenců koněpruských a šedorůžových vrstevnatých vápenců suchomastských. Hlavní patro jeskyní vzniklo právě na rozhraní těchto dvou typů vápenců. Rozhraní mezi oběma vápenci mírně klesá k východu, proto po další cestě půjdeme postupně do stále stratigraficky vyšších poloh vápenců. Ve stěně si také můžeme všimnout hlubokého zkrasovatění a oranžových jílovitých výplní krasových trhlin.

Pokračujeme po cestě, mineme ceduli naučné stezky na konci loučky a za odbočkou stezky si všimneme mělké jámy v loučce těsně vpravo do cesty. Jsme na další zastávce.

 

Zastávka 4 – Svrchní ems: Suchomastské vápence

Stáří: Paleozoikum, devon, devon spodní, stupeň spodní ems, suchomastské vápence, 405 mil. let.

Hornina: Narůžovělé krinoidové vápence. Vápence mají nezřetelnou vrstevnatost.

Fosilie: Jsou velmi hojné. Kromě bílých průřezů destičkami lilijic jsou ve vápencích hojné spíše drobné fosilie. Na této zastávce ve svrchní části suchomastských vápenců je hojný velký trilobit Phacops major a různé druhy plžů. Celkově je složení fauny suchomastských vápenců velmi proměnlivé. Kromě lilijic jsou nejhojnější drobní ramenonožci s hladkými miskami a drobní trilobiti, zejména proetidní a fakopidní (Unguliproetus ungulus, Eremiproetus eremita, Phaetonellus, Phacops regius). Kromě těchto skupin je možné nalézt schránky hyolitů, hlavonožců, plžů a mlžů. Na rozdíl od koněpruských vápenců však chybí fenestrátní mechovky a korálnatci, což poukazuje na hlubší mořské dno. Fosilie vzhledem ke své spíše malé velikosti nejsou sběratelsky příliš atraktivní.

U exkurzní zastávky ležící mělká jáma zbyla po výzkumu prováděného Národním museem v roce 1977. V literatuře je známa jako lokalita „U Transformátoru“. Stejné vápence vystupují v polní cestě u jámy. Jsme však v přísně chráněném území a sběr fosilií zde není dovolen.

Prostředí: Mořské prostředí v hloubce několika až prvních desítek metrů v tropickém podnebí, s kobercovitými porosty menších druhů lilijic.

Čas na zastávku: 20 minut.

Praktická činnost:

• zmínit menší velikost fosilií (prostředí nebylo útesové, ale odpovídalo hlubšímu mořskému dnu v hloubce několika desítek metrů)
• zmínit vrstevnatost vápenců (vrstevnaté vápence vznikají v hlubší vodě, kde se uplatňuje klidnější a víceméně plynulá sedimentace bioklastického materiálu)
• fosilie v jeskyni (pokud půjdeme na exkurzi do jeskyní, ve stropě chodby těsně před východem z jeskyně si můžeme všimnout otisků ocasních štítu trilobita Scabriscutellum; tento trilobit je typický pro suchomastské vápence)

 

Vrátíme se několik metrů k rozcestí a dáme se k východu po cestě naučné stezky. Přejdeme silnici a sestoupíme na dno malého mělkého lomu. Jsme v tzv. „Acanthopygovému lomu“, podle majitele také nazývaném „Jiráskův lom“.

 

Zastávka 5 – Eifel: Akanthopygové vápence

Stáří: Paleozoikum, devon, devon spodní, stupeň eifel, suchomastské vápence, 390 mil. let.

Hornina: Šedé krinoidové vápence. Vápence mají nezřetelnou vrstevnatost. Mají název podle charakteristického, i když nepříliš hojného lichaidního trilobita Acanthopyge haueri.

Fosilie: Hojné, ale jen v některých polohách. Častí jsou korálnatci a to solitérní i koloniální rugózní i masivní tabulátní. V některých polohách jsou časté stromatopory. Hmotu vápenců však stejně tvoří z převážné části články lilijic. Trilobiti jsou hojní v některých polohách. Převažuje fakopidní Phacops haueri, vzácnější jsou trilobiti rodů Aulacopleura, Acanthopyge, Harpes a Trysanopeltis, Orbitopreotus a Myoproetus. Z ramenonožců převažují drobnější druhy s hladkými nežebrovanými miskami. Nejčastější jsou druhy Karbous hassiacus, Trigonatrypa baucis a Quasidavidsonia mediocarinata. Významným druhem řídce větvených korálnatců je Amplexus florescens. Tabulátní koráli a stromatopory jsou nejčastější v brekciovitých polohách, která vznikaly náhlým spláchnutím hrubého bioklastického materiálu z mělčin do hlubších částí útesové plošiny.

Prostředí: Mořské prostředí v hloubce jen několika metrů v tropickém podnebí. Vlny a proudy občas způsobovaly splachování hrubé korálové drti do hlubších částí útesu. V nejvyšší části akantopygových vápenců je vyvinuta poloha tmavých deskovitých vápenců, která obsahuje fauny hlubšího otevřeného moře. Tato poloha je srovnávána s polohami tmavých vápenců na hranici třebotovských a chotečských vápenců, které vznikaly v důsledku tzv. chotečského eventu.

Nad tmavou polohou je vyvinuta poloha brekciovitého vápence, který obsahuje korálovou faunu řazenou do spodního givetu. Nad nimi jsou již vápnité pískovce srbského souvrství, které však v lomu nevystupují.

Čas na zastávku: 10 minut.

Praktická činnost:

• zmínit přítomnost jen nežebrovaných misek ramenonožců (také nežebrované misky mají ramenonožci žijící v klidné vodě, nejspíše v chráněných prostorách mezi korálovými trsy)
• vysvětlit chotečský event (tmavá poloha vápenců vznikla jako důsledek změn ve složení mořského fytoplanktonu; do vody se dostalo větší množství živin, která se jako organická hmota uložila v jinak světlých vápencích).

 

Z lomu pokračuje stezkou dále podél okraje lesa k poslední zastávce při okraji lomu Na Kobyle.

 

Zastávka 6 – Očkovský přesmyk: „PP Lom na Kobyle“

V opuštěném lomu se svislými stěnami vystupují ve spodní části šedobílé suchomastské vápence. Nad nimi jsou šikmou plochou odděleny nadložní polohy šedých vápenců šedé polohy místy se zřetelnými polohami vápenců. Šikmé rozhraní mezi vápenci tvoří zlomová plocha očkovského přesmyku. Podél ní došlo k násunu tmavých vápenců silurského stáří na spodnodevonské vápence suchomastské. Přesmyk je variského stáří. Omezuje

Čas na zastávku: 15 minut.

Praktická činnost:

• vysvětlit rozdíl mezi přesmykem a poklesem a jejich příčiny (přesmyk vzniká při bočním stlačování, při kterém se nadložní kra vysouvá nad kru podložní; při roztahování horninového prostředí dochází k poklesu, při kterém nadložní kra relativně poklesá vůči kře podložní; v případě očkovského přesmyku tedy došlo ke zkrácení prostoru nasunutí kry nadložní; zlomová plocha bývá jen mírně ukloněna)

 

Vrátíme se na parkoviště podél okraje lesa a polní cestou mezi loukami.

Pokud máme čas, můžeme pokračovat prohlídkou Koněpruských jeskyní.