Náměty exkurzí pro popularizaci biologie.

1 Exkurze do Plzně - Lochotína

 

V údolní nivě Mže lze  uskutečnit   asi tříhodinovou  nepříliš  dlouhou zoologickou vycházku zaměřenou  na  vodní i suchozemské měkkýše, vodní hmyz, ploštěnky a další skupiny bezobratlých; v průběhu exkurze lze pozorovat i běžné ptáky  porostů říčních niv.  Území  leží blízko centra Plzně a  je snadno  a rychle dostupné pěšky z tramvajových zastávek a centra města.

Návod na exkurzi zahrnuje krátký popis trasy a jednotlivých zastávek,  údaje o výskytu bezobratlých  na konkrétních zastávkách. Krátké informace k jednotlivým charakteristickým druhům jsou uvedeny samostatně jako přílohy  k jednotlivým exkurzím.

Termín: Exkurzi lze uskutečnit od konce dubna do listopadu. Ideální dobou je červen nebo září až začátek října.

 

Potřeby:  Vodní síto (ideální je plastové potravinářské sítko o průměru 15-20 cm, připevněné lepicí páskou k delší, asi 150 cm dlouhé tyči),  jemné čajové sítko o průměru   5-7 cm připevněné k tyči (nahradí planktonní síťku), fotografická miska, měkká pinzeta,  jednorázové plastové kapátko (2-3 ks, s toho 1 ks ustřižený; vznikne tak široký nasávací otvor),  Petriho misky (spíše malé, plastové, o průměru asi 5 cm),   několik malých zkumavek (výborné jsou plastové uzavíratelné) , sklenice, terénní lupa,  triedr nebo divadelní kukátko (pokus chceme pozorovat ptáky), plastová podložka na zem.

 

Postup: 

Na zastávkách  smýkáme vodní vegetaci hrubším sítem při okrajích příkopů. Po několika smycích vyklopíme obsah  do  misky, opatrně slijeme vodu( případně i několikrát za sebou).  Na dně misky zůstane hrubší detrit a  drobní bentózní  živočichové.  Lezoucí živočichové se prozrazují  slizovou stopou, kterou za sebou zanechávají. Na hladině mohou zůstat  chvostoskoci,  larvy vodního hmyzu  a hladinové ploštice. Pomocí  jednorázového  ustřiženého kapátka proudem vody nasajeme  drobného živočicha do kapátka a vytlačíme do Petriho misky, kterou v případě hladinových živočichů uzavřeme. Tu necháme kolovat i s živočichem mezi účastníky exkurze.  Stejným způsobem  přeneseme  živočichy (larvy komárů, lasturnatky, buchanky, perloočky, chvostoskoky, nezmary) do zkumavky;  pak je lze dobře pozorovat  zblízka  silně zvětšující lupou ve vodním sloupci.

Jemnější čajovým sítkem můžeme zalovit v otevřené vodě  příkopů.  Zachytíme jím  drobný  zooplankton, který spláchneme trochou vody do sklenice jako do malého akvária.  Takto lze dobře  demonstrovat zooplankton  pro pozorování pouhým okem. Pomocí kapátka je můžeme ze sklenice odchytit a přenést do zkumavky pro pozorování lupou (viz výše).

 

Celková trasa:   Tramvajová zastávka Zoologická zahrada – Lochotínský park – Zoologická zahrada – Kilometrovka – Kalikovský  mlýn – tramvajová zastávka u  obchodního centra  Plaza.

 

 

Ze zastávky Zoologická zahrada  projdeme podchodem, dále přes můstek a zastavíme se u lip a jírovců v Lochotínském parku.

 

Zastávka 1 – Lochotínský park

Čas: 15 minut

První zastávku učiníme u  lip v parku.  Na přízemní  části kmenů lip nalezneme téměř vždy ploštici ruměnici pospolnou.  U jírovců  bývají  v létě a na podzim na listech  dobře patrné požerky po klíněnky jírovcové.

 

 

Projdeme parkem na chodník a pokračuje k zoologické zahradě.   U odbočky  k parkovišti u amfiteátru odbočíme vlevo na polní cestu a po  60 m přijdeme na můstek přes vodou zatopený příkop.

 

Zastávka 2 - Příkop pod můstkem  u zoologické zahrady

Čas: 45 minut

V příkopu blíže naproti  vstupu do zoologické zahrady můžeme potkat  typickou asociaci  bezobratlých  příkopů a tůní žijící v úživnějších vodách nížin.  Příkop má  poměrně čistou vodu,  ve která vzplývá růžkatec, na hladině bývají, v závislosti na ročním období, přítomny koberce  okřehku.  Na dně je vysoká vrstva  organického materiálu,  ze kterého při zaboření  vybublává metan.

Při okrajích  příkopu  cezením cedníkem  lze nalézt několik druhů vodních plžů.  Je zde hojný velký okružák ploský a menší okružáci (kýlnatec čočkovitý,  kružník bělavý).  Vyšší kuželovité ulity plž bahnivka rmutná.  V bahnitém dně  můžeme vycedit mlže okrouhlici rybničnou.  Z dalších bezobratlých je možno zjistit  ploštěnky (ploštěnka mléčná a p. kalužní),  berušku vodní,  larvy  šidélek, a jepic, brouky z čeledi potápníků (potápníček bahenní, potápník dvouskvrnný).  Na hladině vody  zde  nasmýkat ploštice  vodoměrku štíhlou a bruslařku obecnou. Na hladině poskakuje malý    chvostoskok mákovka vodní. Pokud propereme bahno na dně příkopu, můžeme  získat  dlouhého niťovitého, červeně zbarveného   kroužkovce niťěnku (Tubifex ). Je-li dno pokrytu vyšší vrstvou listí, můžeme při troše  trpělivosti při cezení  cedníkem narazit na většího, běžně až 5-7 cm dlouhého nitkovitého kroužkovce  žížalici pestrou.

 

 Z dalších bezobratlých v příkopu lze nalézt dva druhy trojvětevných ploštěněk. Tmavě zbarvená je ploštěnka kalužní, bílá nebo narůžovělá a o něco větší je ploštěnka mléčná.

 

 

Pokračujeme dál asi 200 m po polní cestě lemované topoly až přijdeme k můstku nad  kanálem na Kilometrovce.

 

Zastávka 3 - Příkop pod můstkem  u Kilometrovky

Čas: 20 minut

V příkopu u Kilometrovky je  přítomna asociace velmi mělkých silně eutrofních vod.  Dno tůně je pokryto vysokou vrstvou opadaného listí. Část příkopu  od můstku směrem k zoologické zahradě je mělká a je zarostlá travinami.  Cedníkem  opakovaně prohrábneme  tuto část.  Z měkkýšů zde nalezneme  dva druhy: okružáka  svinutce běloústého  a drobného  mlže hrachovku malinkou.  Jako na jiných místech je i zde běžná beruška vodní.  Červeně zbarvené  hákovité larvy patří  pakomárům rodu Chironomus.

 

 

Přejdeme Kilometrovku a pokračujeme po pěšině v louce. Přejdeme  příkop v  první linii podél mělkého příkopu a na konci další louky přijdeme k můstku nad bočním kanálem vedoucím do hlavního odvodňovacího kanálu.

 

Zastávka 4 - Příkop pod můstkem v louce

Čas: 30 minut

V příkopu  pod můstkem je hlubší tůň. Nalezneme zde asociaci bezobratlých poněkud odlišnou od předchozích lokalit. Z plžů zde při hladině na okraji příkopu můžeme nalézt  terčovníka vroubeného.  Z planktonu jemným sítkem  vycedíme   klanonožce buchanku a perloočku hrotnatku.  O nižším obsahu kyslíku ve vodě svědčí červené zabarvení těl hrotnatek.  Je způsoben hemoglobinem v její hemolymfě. Podobně i u terčovníka  tělo prosvítá slabě narůžověle od hemoglobinu v těle plže.  U obou těchto druhů  je přítomnost hemoglobinu reakcí na  nedostatek kyslíku ve vodě. I proto se oba druhy vyskytují při hladině, neboť v hlubší části tůně je kyslíku nedostatek.

 

 

Vrátíme se na Kilometrovku, dáme se vlevo (směrem do centra města) a po  asi 200 m odbočíme znovu vlevo směrem na širokou polní cestu na Roudnou. Vlevo je kosená louka, vpravo za pásem křovisek a stromů  je pole.  Po asi 300 m přijdeme k menšímu  hájku vlevo za malou loučkou. Na okraji louky před hájem je dlouhý, travinami zarostlý příkop.

 

Zastávka  4 – Loučka a příkop u polní cesty na Roudnou

Čas: 30 minut

Vlevo (severně) od cesty na Roudnou  je  malá nekosená loučka s vyšlapanou pěšinou k větší osamocené vrbě. Na  malé loučce se stabilně drží  mělká  voda mezi trávou a občasnými koberci   mechů.  Místo má charakter  silně vlhké až podmáčené louky. Prohrábneme-li cedníkem tyto mělké vody, na cedníku se objeví drobné ulity  plovatky malé.  Od podobných druhů vodních plovatek se liší stupňovitým uspořádáním  závitů na ulitě.   Místo je pro plovatku charakteristické.  Vždy vyhledává velmi mělké vody, v hlubších vodách chybí.  Je tak chráněna proti predací rybami, které jsou vystaveny plovatky  větších vod. Současně zde má dostatek kyslíku, neboť plovatky, na rozdíl od okružáků, jsou náročnější na obsah kyslíku ve vodě. Tento způsob života je ale výhodný pro jejího parazita, motolici jaterní.  Plovatka je běžným mezihostitelem, neboť  cerkarie, které  opouštějí tělo této plovatky, vyhledávají  místa, která v letním období vysychají.

 

Dlouhý zatopený  příkop za loučkou a jeho pokračování  vlevo od cesty o  asi 50 metrů dále k Roudné  hostí  odlišnou  asociaci měkkýšů. Cedníkem prosmýkáme  potopené části trav zasahujících do příkopu a propereme  zachycený materiál ve vodě nad miskou.  Na dno misky spadají plži přichycení na traviny. Nepravidelně zde vytváří silnou populaci  svinutec běloústý,   z mlžů se i zde, stejně jako u můstku Kilometrovky, vyskytuje  hrachovka malinká.  Nejzajímavějším druhem je levotočka bažinná. Její špičatá levotočivá ulita ji  jasně odlišuje od jiných  vodních druhů. Kromě měkkýšů zde můžeme nachytat některé druhy  potápníků, a to jak dospělce, tak jejich dravé larvy.  V příkopu bývá velké množství larev komárů (ty nejlépe pozorujeme ve sklenici).   Pokud propereme  listí na dně příkopu, můžeme do misky nabrat  větší množství  drobných korýšů ze třída lasturnatek (Ostracoda); jejich druhové určení je však velmi obtížné.

 

Vrátíme se na Kilometrovku,  odbočíme vlevo a projdeme po ní až k silnici  na Radčice. Před mostem sejdeme k jezu.

 

Zastávka  5 – Jez u Kalikovského mlýna

Čas: 30 minut

Cedníkem  několikrát zasmýkáme na svislých stěnách říční navigace nad jezem.  Získáme tak druhy  přichycené na stěnách  vystavených  přímým účinkům  říčního proudu.    Obsah opět vyklopíme  do misky.  Nejčastějším druhem plže je drobný  druh písečník novozélandský  se štíhle kuželovitou ulitou.  Méně častá je uchatka nadmutá, která má ústí široce rozšířené. Kápovitou ulitu  má  kamomil říční.   Křehké, štíhlé  a žlutavě prosvítavé ulity má  plovatka bahenní;  většinou potkáme mladé jedince, velké dospělé jedince  nalezneme spíše v tišinách řeky. Vzácněji se setkáme s kružníkem bělavým nebo dalšími okružáky.   Pokud  procedíme  porosty travin  rostoucích v mělké vodě při břehu řeky, můžeme nalézt  několik druhů vodních ploštic a brouků.  Ve vodě  se rychle pohybuje  klešťanka obecná, z hladiny ulovíme  bruslařku a  znakoplavku.  Běžní jsou i drobní potápníci.

 

 Závěrem  provedeme souhrn. Upozorníme na rozdílnost  společenstev vodních měkkýšů  na rozdílných biotopech:  na zastávce 2  máme původní  druhy nížinných tůní, slepých a mrtvých  ramen a pomalu tekoucích řek,  na zastávce  4 máme druhy vlhkých luk a vysýchavých příkopů zatímco v řece máme druhy proudících vod, ale vzhledem ke změnám  ve složení říčních vod  je zde vhodné prostředí pro šíření invazního druhu, který před ještě 20 lety nebyl z Plzně znám. Současně stojí  za to upozornit, že i cenné druhy, zde reprezentované levotočkou bažinnou,  mohou přežívat i v bezprostřední blízkosti lidských sídel, naleznou-li tam vhodné podmínky.

2 Exkurze do Plzně - Božkova

Bývalý říční brod přes Úslavu v Plzni-Božkově  a trasa dále podél nivy Úslavy do Doubravky  jsou   vhodným místa, na kterých  lze snadno demonstrovat  běžné zástupce peřejovitých úseků středních toků řek, tůní v říčních nivách  a některé druhy teplejších  křovinatých strání.

Návod na exkurzi zahrnuje krátký popis trasy, jednotlivé zastávky a  údaje o výskytu běžných druhů bezobratlých  na konkrétních zastávkách.

 

Termín: Exkurzi lze uskutečnit od konce června do října. Ideální dobou je červen nebo září.

 

Potřeby:  Vodní síto (ideální je plastové potravinářské sítko o průměru 15-20 cm, připevněné lepicí páskou k delší, asi 150 cm dlouhé tyči),  fotografická miska, měkká pinzeta,  jednorázové plastové kapátko (2-3 ks, s toho 1 ks ustřižený; vznikne tak široký nasávací otvor),  Petriho misky (spíše malé, plastové, o průměru asi 5 cm),   několik malých zkumavek (výborné jsou plastové uzavíratelné) ,  terénní lupa,  brodicí kalhoty nebo vysoké gumovky.

 

Postup: 

Na zastávkách  smýkáme vodní vegetaci hrubším sítem při okrajích příkopů a říčních břehů. Po několika smycích vyklopíme obsah  do  misky, opatrně slijeme vodu (případně i několikrát za sebou).  Na dně misky zůstane hrubší detrit a  drobní bentózní  živočichové.  Někteří lezoucí živočichové se prozrazují  slizovou stopou, kterou za sebou zanechávají. Na hladině mohou zůstat  chvostoskoci,  larvy vodního hmyzu  a hladinové ploštice. Pomocí  jednorázového  ustřiženého kapátka proudem vody nasajeme  drobného živočicha do kapátka a vytlačíme do Petriho misky, kterou v případě hladinových živočichů uzavřeme. Tu necháme kolovat i s živočichem mezi účastníky exkurze.  Stejným způsobem  přeneseme  živočichy (larvy muchniček,  lasturnatky,  nezmary, statoblasty) do zkumavky;  pak je lze dobře pozorovat  zblízka  silně zvětšující lupou ve vodním sloupci.

Větší kameny ze dna s přichyceným zoobentosem necháme kolovat. Po prohlédnutí je vrátíme do vodního proudu spodní stranou dolů.

Výhodné je určitou dobu nechat misky v klidu. Živočich se pak stane aktivní, např. mlž okružanka vystrčí nohu apod.)

 

Celková trasa:   Trolejbusová zastávka Božkov  – most nad Úslavou v Božkově  –  příkopy v nivě lobezského „amfiteátru“  – příkop u střelnice – Park přátelství.

 

 

 

 

Exkurzi začněme v Božkově. Od konečné trolejbusu v Plzni-Božkově přejdeme most, sejdeme vpravo a  pod mostním pilířem si odložíme pomůcky.

 

Zastávka 1 – Brod v Božkově

Čas: 120 minut

 

Ve vodě obracíme  kameny a prohlížíme spodní stranu, sítem pročísáváme litorální vegetaci pod přepadem vody i v klidnější  vodě nad přepadem. Vhodné je také obracet kameny před sítem v proudu; zoobentos je z povrchu kamene  spláchnut proudem a zachytí se v sítu.

 

V litorální vegetaci a mezi travinami splývajícími ve vodě můžeme chytit  nymfy motýlic. V létě zde můžeme potkat i imaga motýlice  obecné. Častý je také drobný korýš beruška vodní.  Na hladině lze chytit ploštici bruslařku, která v tišinách vytváří menší hejna. Spolu s ní lze u břehu chytit i jemnější vodoměrku štíhlou, někdy i další vodní ploštice. U břehu na hladině  bývá přítomna splešťule blátivá.  Na travinách bývá  přítomen drobný okružák kružník bělavý.

Odlišnou faunu nalezneme na spodní straně větších kamenů v peřejovitých úsecích proudu.

Na povrchu kamenů bývá pevně přilepen  malý plž z čeledi okružákovitých s kápovitou ulitou, druh kamomil říční.  Je to typický obyvatel peřejovitých úseků potoků a menších řek, neboť je citlivý na obsah kyslíku ve vodě. Shluky větších zrnek písku, kamínků a někdy i prázdných lastur  mlžů slepených lepkavými nitěmi patří chrostíku rodu Hydropsyche. Tento chrostík získává potravu lovem do jemné sítě, kterou si vytváří před ústím své obývací rourku. Při opatrném vytažení nad hladinu bývá tato asi  1 cm velká síťka dobře patrná.

Povrch kamenů bývá někdy hustě porostlý zoarii mechovek. Vyskytují se zde čtyři druhy mechovek. Nejčastější je  mechovce plazivá  (druh Plumatella repens), makroskopicky nerozeznatelná je P. emarginata. Oba vytváří hustě přitištěné rourky se světlými konci. Pokud je necháme v klidu ve vodě v misce delší dobu, vystrčí několik desetin mm velký podkovovitý vířivý aparát, tzv. lofofor. Při podráždění ho bleskurychle zatáhne zpět.  Hnědavé rourky  odstávající od povrchu kamene patří další mechovce rodu Fredericella. Ta má lofofor kruhovitý.  Čtvrtý druh mechovky, keřnatenka bahenní, vytváří nenápadná zoaria z řetízků  malých zooecií  seřazených do přímé linie, ze které pod  asi 60° úhlem vybíhají boční řetízky. I tento druh má kruhovitý lofofor.  Pokud vezmeme v srpnu až říjnu trs mechovek rodu Plumatella  a lehce ho rozemneme v misce s vodou, na hladinu vyplují malá tmavá oválná tělíska, tzv. statoblasty.  Pomocí  těchto statoblastů se mechovky rozmnožují a současně se jimi rozšiřují po krajině, např. na peří vodních ptáků.

Na kamenech si můžeme  všimnout malých bělavých jemných chomáčků. Jsou to kolonie prvoka keřenky; za zmínku stojí to, že jsou vidět pouhým okem.

Na povrchu kamenů lze nalézt bělavou ploštěnku mléčnou a někdy i nezmary. Na naplavených štěrkových jazycích lze objevit většinou korodované prázdné  lastury škeble říční. Živé jedince bychom mohli najít v bahně v klidnějších úsecích řeky. Z mlžů je v hrubším písku přítomna  okružanka říční, jejíž velikost i vzhled připomíná třešňovou pecku.

Z larev hmyzu nalezneme na povrchu kamenů plochou  rheofilní jepici sírožlutou (rod Heptagenia), která je nápadná  pruhovanýma nohama a třemi dlouhými štěty na zadečku. Rovněž je zde přítomna  podobná jepice peřejová (rod Epeorus), která jen dva štěty. Podobné larvy, ale jen se dvěma štěty patří pošvatkám. Běžná je zde pošvatka rodu Leuctra, jejíž imaga mají šedou barvu a křídla jsou stočena okolo válcovitého zadečku. V klidnějších úsecích toku a tišinách a ve spleti vodních rostlin bývají časté menší jepice rodu Baetis. Jsou nápadné rychlým kmitavým pohybem lupínkovitých  tracheálních žaber na zadečku.

K vzácnějším druhům ploštic, které se zde vyskytují, patří  hlubenka skrytá, kterou lze nalézt pod kameny v mělké vodě na štěrkových náplavech.

 Velmi hojné jsou červovité larvy muchniček, která bývají na povrchu kamenů a zejména ve spleti  lakušníků v proudící vodě. Nejsnáze je získáme protřepání  porostu v proudu; larvy se pustí a my je zachytíme do sítka níže po proudu.

V pijavek je možné nalézt  chobotnatku plochou a   hltanovku bahenní.

Z menších druhů ryb lze v porostech lakušníků chytit  hrouzka obecného.

 

Projdeme  do Božkova a odbočíme vlevo podél  Božkovského potoka. Na okraji pole odbočíme po silnici,  a z ní, na místě kde silnice začíná stoupat do kopce, odbočíme vlevo na pěšinu  podél okraji pole pod postupně se zvedajícím svahem lobezského „amfiteátru“.  Cest nás přivede k osamocenému domku ve svahu nad nivou.  Vlevo pod domkem jsou mezi poli ostřicové mokřady a odvodňovací příkop, který pokračuje dále pod svahem.

 

Zastávka 2 - Příkop  Lobezské nivy

Čas: 60 minut

V příkopu  při cezení sítem  nalezneme velkého okružáka  terčovníka vroubeného. Spolu s ním se vyskytuje i  plovatka blatenka bažinná. Z korýšů jsou v příkopech hojné berušky vodní a drobné  lasturnatky. Z ploštěnek je zde častá ploštěnka mléčná a ploštěnka kalužní.  Častí jsou menší brouci z čeledi potápníků (potápníček bahenní, potápník dvouskvrnný).   V betonové jímce na vody můžeme ve dně  pokrytém listím nalézt  až 10  cm dlouhou žížalici pestrou.

Ve vegetaci  na rozhraní svahu a  ostřicových porostů můžeme nalézt běžné větší druhy  suchozemských plžů.  Vyskytuje se zde hojně hlemýžď zahradní, dále asi poloviční  vlahovka narudlá z hnědočerveně zbarveným ústím. Stejně velká, ale páskovaná páskovka keřová má ústí s bílým návalkem. Jantarka obecná má tenkostěnnou jantarově zbarvenou ulitou, ktrou u živých jedinců prosvítá kropenaté tělo plže. Asi  15 mm vysokou a levotočivou štíhlou ulitu má vřetenatka obecná. Na vlhké půdě a  kusech dřev můžeme nalézt  vrásenku okrouhlou a  zemounka leského.   Druhem  teplejších hájů je  zde  na sutích se vyskytující keřovka vrásčitá.  Měkkýše zde reprezentují běžné mezofilní druhy, které potkáváme i v zahradách  a narušených biotopech.

 

Vrátíme se k řece u střelnice v Lobzích a na parkovišti  před střelnicí  zahneme vpravo okolo malého technického domku. Za ním je  malý příkop, do kterého vtéká voda z rybníčku v oploceném areálu střelnice.

 

Zastávka 3 - Příkop  a mokřady Lobezské nivy

Ve vodě nalezneme stejné druhy bezobratlých jako na předchozí zastávce. Hojná je zde navíc okrouhlice rybniční. Je to menší mlž s poměrně tenkými miskami, který je časný v silně eutrofních vodách. Zdrojem takové vody je malý rybníček za plotem, na kterém bývá větší množství  kachen. V samotném příkopu, pokud je dostatek vody, můžeme také nalézt okružáka terčovníka vroubeného a plovatku blatenku bažinnou. V mokřadech na protější straně řeky, za kosenou plochou golfového cvičiště, bychom v tůních a vodou vyplněných prohlubních mezi ostřicovými trsy nalezli další druhy okružáků, z nichž je pro toto místo charakteristický řemeník svinutý, svinutec běloústý  a malý předožábrý plž  točenka plochá s trvalým víčkem. 

 

Pokračujeme ale dále podél řeky.

 

Na topolech si můžeme všimnout zvláštního zduření řapíků listů. Tyto spirálovité hálky způsobuje mšice dutilka topolová. 

 

Přejdeme silnici a podél toku sejdeme asi 500 metrů, pak zahneme vpravo  směrem k panelovým domům ve svahu nad údolím. Cesta nás přivedena na místo starých  kamenolomů, dnes upravených do malého parku s jezírkem. U jezírka se zastavíme.

 

Zastávka 4 – Park přátelství

Jezírko, respektive dvě jezírka propojená krátkým kanálem, mají zajímavou faunu vodních bezobratlých. I zde je častá beruška vodní a nalezneme zde i některé vodní ploštice (bruslařky, vodoměrku, znakoplavku)   Na  povrchu drobných lístků okřehku trojbrázdého, který pokrývá vodní hladinu, můžeme nalézt  drobné okružáky:  jemnými spirálními liniemi zdobeného kružníka bělavého, plochého a silně lesklého kýlnatce čočkovitého  a  zploštělého a jemně ostnitého ostníčka žebrovaného. V menší tůni můžeme ve spleti vodních řas nalézt okružáka ploského.  Na hladině je běžný chvostoskok mákovka vodní.

Pokud  chomáč okřehku promneme  ve vodě v menší misce, na dno vypadají malé ploštěnky. Najdeme zde ploštěnku kalužní a ploštěnku tmavou.

 

Závěrem  provedeme souhrn. Upozorníme na rozdílnost  společenstev vodních měkkýšů  v řece a tůních. V tůních jsou běžné  druhy nivních příkopů s tůní, kterým nevadí nižší obsah kyslíku ve vodě. V proudící vodě jsou jen druhy náročné na kyslík.  Mizení tůní a jejich zazemňování a zavážení vede k nevratnému mizení  těchto druhů z krajiny. Náhradní stanoviště typu umělých tůní a jezírek umožňují přežívaní těchto druhů i v kulturní krajině.

 

 

 

3 Exkurze do Petrovky

Soustava boleveckých rybníků při severním okraji Plzně poskytuje jedinečnou možnost  demonstrovat některé vodní  a lesní druhy na poměrně malém a snadno dostupném území.  

 

Termín: Exkurzi je nejvýhodnější uskutečnit na konci května a v červnu. Zajímavé je exkurze i  září až říjnu (viz níže).

 

Potřeby:   Petriho misky (spíše malé, plastové, o průměru asi 5 cm),  fotomisku, sítko na tyči, planktonka, několik malých zkumavek (výborné jsou plastové uzavíratelné),  terénní lupa,  digitální fotoaparát s lepším zoomem, triedr nebo divadelní kukátko.

 

Postup: 

Na lokalitách pozorujeme pouhým okem nebo lovíme živočichy plovoucí při okraji vod sítkem a demonstrujeme je ve fotomisce nebo je uzavřeme do Petriho misky a necháme takto chycení drobné živočichy kolovat ve skupině.  V případě plachých větších živočichů, např. motýlů, je vhodné živý objekt nafotit  a ukázat na větším displeji. V případě motýlů se tak zamezí poškození jejich choulostivých křídel. Na některých územích je nutné se pohybovat citlivě, bez sešlapání vegetace.

 

Celková trasa:   Konečné tramvaje č. 4 – rybník Strženka – Petrovka – rybník Nováček – Třemošenský rybník -  konečná tramvaje č. 1.

 

Exkurzi začneme na konečné tramvaje v Plzni  - Košutce. Projdeme směrem ke střelnici až dojdeme  okolo oploceného areálu  k rybníku Strženka.

 

Zastávka 1 – Strženka

Čas: 60 minut

Na rybníku Strženka je výhodné být v průběhu dubna, v době kdy dochází k páření žab. Vody rybníka bývají plné kuňkajících  žab. Zcela převládá ropucha obecná, u které je možno pozorovat páření.  V době rozmnožování má světlejší hřbet. Ve vodě plavou skupinky samečků, které  lezou po samičce v objetí. Kromě ropuchy můžeme vzácněji  potkat i  skokana hnědého. Je to statná žába, s nápadnými hnědými pruhy na končetinách. Ve vodě se zdržuje, stejně jako ropucha jen v době rozmnožování, jinak   se vyskytuje mimo vody.

Z plazů můžeme na lesních cestách běžně zastihnout slepýše křehkého.

U vody je také dobrá příležitost pozorovat běžné lesní ptáky. Kromě sýkory koňadry a sýkory modřinky můžeme při troše štěstí vidět  červenku obecnou a brhlíka lesního. Spíše uslyšíme nežli uvidíme  datla černého, strakapouda obecného nebo  sojku obecnou.  Vzácněji potkáme  šoupálka dlouhoprstého nebo, zvláště v zimních měsících, i mlynaříka dlouhoocasého. Všudypřítomný je kos   obecný, který splývá s tmavým lesním pozadím.  Z běžných vodních ptáků na rybníce bývá kachna divoká.

Ve vodách rybníka můžeme zalovit síťkou. Při břehu můžeme vylovit ploštice splešťuli blátivou,  boduli obecnou a znakoplavku obecnou. V tišinách  podél břehu bývají malé hejna bruslařek.

 

Projdeme  okolo hráze a půjdeme stezkou podél severního okraje rezervace.  Pokud narazíme na padlé kmeny stromů, většinou olší nebo dubu, po jejich odvalení můžeme vidět různé zástupce edafonu. Kmen po demonstraci  druhů navalíme zpět.  Výhodné je  vyklepat mech nebo dřevní trouch na větší světlou plochu, (např. novinu). Živočichové  se po chvilce rozutíkají po ploše papíru a jsou tak nápadní a dají se snadno chytit.

 

Zastávka 2 – Pod Strženkou

Čas: 60 minut

Pod kmeny  a silnějšími spadlými větvemi potkáme celou řadu drobných bezobratlých. Všechny potřebují  vlhko a proto je nesmíme vystavovat dlouhému vysýchání v Petriho miskách. Odchytíme je nejlépe měkkou pinzetou a po prohlédnutí vypustíme. Pod  kmeny nalezneme  větší slimáky, zejména   slimáka největšího a plzáka lesního. Pod kůrou nalezneme  různé druhy žížal, z nichž  menší a druhy patří rodům Eisenia a Dendrobaena. Na dřevu nalezneme drobné ploché ulity vrásenky okrouhlé, nízce kuželovité malé ulity kuželíka drobného, někdy i kuželovité ulity vřetenatky obecné.  Hojné jsou různé druhy stonožek, ale jejich přesné určení je skutečně pro odborníky. Nápadná je velmi dlouhá zemivka  a velká stonožka škvorová.    Z mnohonožek  nalezneme jen obtížně určitelné drobné druhy, jen svinule (rod Glomeris) je snadno poznatelný podle pruhů žlutých nebo červených skvrn a schopnosti stočení do kuličky, tzv. volvace.  Jinou mnohonožkou, která se dá určit alespoň do rodu, je plochule (rod Polydesmus). Ta má hřbetní stranu  diplosomitů roztaženou do krátkých křidélek, které vytváří plochý  vzhled těchto mnohonožek. Plochule jsou nevýrazně barevné, pleťové barvy.

Častí jsou stejnonožci, mezi kterými na vlhkých místech převažuje   stínka mokřadní. Nalezneme ale i další druhy, opět  jen obtížně určitelné. Při podrobném pohledu na padlém dřevu zjistíme drobné chvostoskoky,  nejrůznější druhy roztočů včetně  lesklých, makovému zrnku podobných pancířníků.

Běžné jsou bledé štětinatky. Tato skupina bezkřídlého hmyzu je  nápadná dlouhými niťovitými tykadly a stejně dlouhými štěty na zadečku. Z brouků je pod kůrou  řada drobných a obtížně určitelných druhů, ale  člunotvarec je dvěma páry sytě oranžových skvrn na tmavém pozadí je a v Petrovce běžným nezaměnitelným druhem.  Z klepítkatců můžeme mezi listy na sušších místech nalézt i štírky. Z nich je nejčastější štírek mechový.

Počet větších druhů v edafonu je vysoký, ale  většina druhů je přesto tak malých, že bez laboratorního vybavení a podrobných klíčů  je  nemožné je přesněji určit.  Ale je dobré demostrovat jejich rozmanitost.

 

Pokračujme podél severního rezervace až k hájovně u silnice. Před ni sejdeme k potoku, který  teče meži většími  olšemi a vytváří   drobné tišiny  atůně oddělené krátkými peřejovitými úseky. 

 

Zastávka 3 – U Hájovny

Čas: 30 minut

Na hladině potoka si můžeme všimnout dvou zajímavých živočichů.  Jednou jsou pavouci ze skupiny  slíďáků. Tito pavouci loví na otevřených místech a vodní hladina jim poskytuje  výhodné loviště drobných mušek  a tipliček.  Na hladině si můžeme také všimnout rychle se pohybujících drobných tmavých   ploštic s nápadnými červeno-oranžovými pruhy na hřbetní straně. Tato ploštice je  hladinatka  člunohřbetá. Stejně jako jiné hladinové ploštice, jsou i tyto ploštice dravci, lovící drobný hmyz zachycený na vodní hladině a přinášený vodním proudem. Dokáží se udržovat na určitém místě hladiny hladině i v silném proudu.

 

Vyjdeme na silnici a vrátíme se na druhou stranu údolí na okraj kosené louky u studánky.

 

Zastávka 4 – Kosená louka Petrovky

Čas: 30 minut

V závislosti na  ročním období lze na kosené louce  potkat různé zajímavé druhy rostlin a živočichů. V květnu zde rozkvétá prstnatec májový a četné další běžné druhy kyselých  vlhkých luk, mezi kterými jsou v dubnu a počátkem května ještě nápadné květy blatouchu bahenního. V době květu řeřišnice luční je  na jejich květech možno potkat tři druhy  hmyzu. Je to především bělásek řeřichový, bělásek s nápadným pohlavním dimorfismem. Samička je nenápadná,  se složenými křídly  skvěle krytá  žlutozelenými skvrnami na spodní straně křídel. Sameček je naopak nápadný  oranžovými konci předních křídel. Tento motýl má u nás jen jedinou generaci v roce a patří se skutečným klenotům jarních luk.  Druhým  hmyzem běžným na květech řeřišnice je  kněžice zelná. Je to běžná ploštice s tmavě kovově lesklým tělem s bílými, žlutými nebo červenými skvrnami.  Na květech řeřišnic lze také potkat   dlouhososku velkou. Tato moucha napodobuje čmeláky ochlupeným tělem i způsobem letu. Připomíná malého kolibříka, který dokáže nektar sát za letu.

Pokud na louku přijdeme na počátku podzimu, jsou zde hojné růžové květy ocúnu jesenního.

Na louce na květech lze nalézt nejrůznější druhy hmyzu a pavouků v závislosti na ročním období.

Na  květech blatouchů a pryskyřníků můžeme na jaře běžně  nalézt  plochou mandelinku  štítonoše (rod Cassida), malé krasce  (rod Anthaxia) a mnohé další druhy brouků, ploštic, pošvatek a dvoukřídlých. Pokud bychom je chtěli určit, bez nasmýkání a laboratorního zpracování je to obtížné.

V rostlinném detritu se na louce vyskytuje několik druhů velmi drobných plžů. Mezi nimi vynikají  vrkoči (rod Vertigo), jantarka rodu Succinella a  naše vůbec nejmenší plži s velikostí ulity okolo 1 mm. Jsou jimi dva druhy síměnek (rod Carychium) a  náš vůbec nejmenší plž s přiléhavým názvem boděnka nejmenší.  

 

Přejdeme silnici a projdeme podél Šídlovského rybníka k menšímu rybníku Nováčku. Zastavíme se na hrázi tohoto rybníka.

 

Zastávka 5 – U Nováčku

Čas: 30 minut

V mělké vodě u rybníku Nováčku se v květnu a červnu můžeme setkat  s mechovkami.  Zde se však vyskytuje  kromě rodu Fredericella i   mechovka plazivá. Tato mechovka má rosolovité tělo a je schopna plazivého pohybu po podkladu. Na listech  stolístku, pokud ho vyndáme do sklenice a necháme ho déle stát v klidu,  můžeme při troše štěstí nalézt nezmara obecného.  Na lístcích stolistku je k vidění řada mikroskopických živočichů. Pokud si stolístek ve sklenici odneseme do laboratoře, můžeme na nich nalézt (zejména na podzim) mnoho skupin prvoků (mrskavky, vířenky, slunivkly, pavázovky, keřenky). Na konci jara lístky stolistku nejsou ani zdaleka tak osídleny.

Pokud sejdeme s hráze  ke kanálu pod výpustí, ve zděné jímce můžeme  cedníkem nalézt  levohrotku ostrou. Tento invazní druh plže je nápadný levotočivou ulitou a masovým výskytem v narušených (oteplených, mineralizovaných) vodách. Druh je původní v Severní Americe a u nás se rychle šíří do požárních nádrží, koupališť a říčních kanálů. Při troše štěstí můžeme v jímce  potkat okouna říčního, který patří k nejčastějším dravým rybám boleveckých rybníků.

V křovinách okolo jímky můžeme nalézt ulity páskovky hajní. Tento druh páskovky není na našem území běžný, ale daří se mu přežívat v mikroklimatu velkých měst. Výskyt pod hrází Nováčku je jedním z jeho mála výskytů v západních Čechách. Ulity odlišíme od podobné páskovky keřové snadno podle tmavě zbarveného návalku v ústí ulity.

 

Pokračujeme dále k betonovému sjezdu do vody na jižním břehu Třemošenského rybníka.

 

Zastávka 5 – Třemošenský rybník

 

Čas: 60 minut

Panely poskytují snadný přístup k hlubší vodě. Pokud zalovíme v sítkem ve vodě. Určitě již po krátké době nalezneme dva až tři druhy okružáků, z nichž je významný terčovník kýlnatý. Tento druh má velmi plochou ulitu, která vybíhá do ostrého kýlu. Je to druh považovaný za ohrožený, ale v boleveckých rybnících je stále dostatečně hojný. Z menších okružáků je zde  i kýlnatec čočkovitý a kružník bělavý.  Při troše štěstí můžeme při břehu potkat  raka říčního. Raci  jsou v boleveckých rybnících poměrně častí. Pokud ho vylovíme do misky, můžeme si všimnout bělavých „červíků“ kteří na suchu z raka vylézají se žaberní dutiny a mezi články zadečku. Jsou to parazitické potočnice račí.

Pokud máme planktonku, při zalovení v hlubší vodě můžeme ve sklenici demonstrovat  drobné klanonožce  vznášivky a buchanky.  Sezónně se ve vodě tohoto rybníka objevuje  mezi planktonem  hrotnatka s velkým,  nápadným a pouhým okem viditelným složeným okem. Patří rašelinnému druhu xxx  (rod Polyphemus). U dna ve spleti vegetace můžeme ulovit jinou, poměrně velkou hrotnatku čočkovce, naopak u hladiny ulovíme planktonkou  nosatičku (rod Bosmina).  Někdy můžeme v planktonu nalézt i kapřivce   obecného nebo kulovité kolonie  vířníka koulenky (roc Conochilus).  Je však těžké předem odhadnout složení planktonu, protože je ovlivňováno nejen ročním obdobím,  ale i  intenzitou  přítoku rašelinných vod z blízkého Kamenného rybníka.

 

Závěrem  provedeme souhrn.  Přírodní rezervace a zachovalé lesní lemové porosty s vlhkou nivou poskytují útočiště mnoha druhům obratlovců a hmyzu, který bychom jinak v běžných lesích marně  hledali. Dobré je zdůraznit význam mrtvého dřeva v lese, bez kterého  by edafon bych chudý.  Kosení luk poskytuje prostor pro přežívání méně konkurenčně zdatných druhů, které v zapojeném porostu nemají šanci existovat. Přírodní rezervace tak chtějí nejen ochranu, ale i promyšlený management. V případě PP Petrovka se to zatím daří. 

 

4 Exkurze do Lištice u Berouna

Pokud chceme vidět druhy skalních stepí, je nutné se vypravit dále z Plzně. Nejlépe dostupné vlakem a krátkou pěší exkurzí je  skalní step u Lištice na Berounsku.  Tato skalní step má jednu výhodu a tou je nechráněnost. Zatímco většina skalních stepí je chráněna jako  přírodní památka nebo jako národní přírodní rezervace, skalní step okolí starého lomu u Lištic  chráněno není a je možno s exkurzí pozorovat řadu charakteristických druhů na svém přirozeném místě bez omezení. Přesto je potřeba velké ohleduplnosti; tj. zbytečně nesešlapávat a netrhat vegetaci a chycené a demonstrované živočichy vypustit zpět na původním místě.

 

Termín: Exkurzi je nejvýhodnější uskutečnit na konci května a v červnu.  Ideální dobou je červen nebo září.

 

Potřeby:  Síťka na motýly, Petriho misky (spíše malé, plastové, o průměru asi 5 cm),   několik malých zkumavek (výborné jsou plastové uzavíratelné),  terénní lupa,  digitální fotoaparát s lepším zoomem.

 

Postup: 

Na lokalitě opatrně smýkáme  bylinnou vegetaci a zachycený hmyz a pavouky opatrně uzavřeme do Petriho misek tak, aby po prohlédnutí mohli být  vypuštěni pět do přírody na stejném místě. Při opatrném prohlížení můžeme řadu živočichů chytit do misek přímo, aniž bychom poškozovali vegetaci.  V případě plachých větších živočichů, např. motýlů, je vhodné živý objekt nafotit  a ukázat na větším displeji. V případě motýlů se tak zamezí poškození jejich choulostivých křídel.

 

Celková trasa:   Železniční  nádraží  v Berouně  – skalní step Lištice   –   skalní defilé v Kozle – skalní stěny v Srbsku – Srbsko.

 

Exkurzi začněme v Berouně. Z nádraží  projdeme vpravo na cestu mezi nádražím a dálnicí. Cesta  jde okolo panelové cesty a pak se stáčí na lávku na mostě přes  Berounku. Zastavíme se u panelových stěnami podpírajícími násep nádraží.

 

Zastávka 1 – Beroun

Čas: 10 minut

Na panelech, zejména pokud je po dešti nebo je ještě ranní rosa, si můžeme všimnout několika druhů větších suchozemských plžů. Je to především hlemýžď zahradní.  Menší ulity s několika hnědými pásky na bílém podkladu, světle hnědým pyskem a chybějícím píštělem na spodku ulity má páskovka žíhaná.  Podobnou ulitu bez pásků, světle žlutou nebo narůžovělou, s píštělem  a jemnou rýhovou spirální ozdobou na povrchu ulity (patrnou pod větším zvětšením) má keřovka plavá. Vzácněji zde můžeme potkat menší druh, s průměrem asi 1 cm, která má bělavou ulitu bez pásků, a narudlým  ústím lemovaným bílým příčným proužkem. Je to tmavoretka bělavá, jeden z invazních druhů šířících se teplejšími oblastmi Čech od počátku našeho století. Křoviska nad betonovými plochami patří plaménku plotnímu, významné popínavé rostlině teplých  oblastí v údolí Berounky.

 

 

Přejdeme přes most, podejdeme trať a odbočíme na vpravo na asfaltovou cestu vedoucí nivou Berounky. Pokračujeme po ní dále okolo čističky odpadních vod až přijdeme  k výběžku křovinatých porostů, sestupujícího se svahů k silnici. Vlevo je vidět  jáma opuštěného lomu u Lištice a skalní stěny přilehlého chráněného území. Po pěšině tímto křovinatým výběžkem dojdeme  do svahu a  po sotva znatelné stezce odbočující vlevo se dostaneme na plošinu u ústí menšího lomu. 

 

Zastávka 2 – Lom u Lištice

Čas: 120 minut

V lomu byl lámán jako stavební kámen tzv. žabák. Je to místní název pro sopečný tuf silurského stáří který vznikal dezintegrací žhavé lávy na styku s mořskou vodou. Láva byla natrhána na malé kousky, které jsou dnes šedozelené barvy a jsou tmeleny krystalickým kalcitem, který tvoří nápadné bílé žilky. Vznikl tak charakteristický kámen, který můžeme nalézt  na mnoha budovách  v Berouně a okolí. Přítomnost kalcitu  způsobuje  vysoký obsah Ca v půdě. Rozpadavost žabáků na povrchu dala vznik  nestabilním hrubě písčitým svahům (tzv. drolinám), které jsou velmi významné pro udržení skalní stepi.

Pokud popojdeme svahem vzhůru, můžeme si všimnout dvou význačných plžů stepních strání. Je to  plochá, bílá ulita s hnědým páskem, patřící  suchomilce obecné. Je to charakteristický druh stepních strání a pastvin, dnes bohužel ustupující. Dále je jde malý válcovitý druh, velikostí i tvarem připomínající obilku. To je žitovka obilná,  odborně Granaria  frumentum. Podle  hojného výskytu tohoto druhu je tento typ biotopu označován jako granariová step.

Pokud nalezneme prázdnou ulitu  suchomilky, můžeme si všinout, že některé jsou uzavřené pavučinovým víčkem. Pokud necháme takou ulitu v klidu, může z ní vylézt drobný pavouček  se skupiny skákavek. Skákavka Pellenes tripunctatus je typickým obyvatelem prázdných ulit. Kromě této skákavky můžeme nalézt  další skákavky, mezi kterými vyniká   skákavka rudopásá.  její sameček je nápadný  rudým zadečkem s tmavým pruhem, samička je  hnědošedá, silně chlupatá. Metalické zbarvení s nažloutlýma nohama mají skákavky rodu Heliophanus. O přítomnosti dalších zemních pavouků se můžeme přesvědčit nalezením lézt  pavučinové punčošky se zapletenými  úlomky travin. Tu vytváří  sklípkánek rodu Atypus.  Na květech můžeme  potkat  běžníka květomilného s trojúhelníkovitým zadečkem nebo  běžníka kopretinového, který má zadeček  kulovitý. Oba dva   se dokáží barvou přizpůsobit barvě květu, na kterém číhají na kořist. Tou může i být i včela nebo čmelák.

 Skalní step je bohatá na různé druhy menších motýlů.  Z tzv. denních motýlů je zde běžný hnědý soumračník máčkový, světlejší  soumračník   slézový a bíle skvrnitý soumračník  jahodníkový.  Z okáčů je zde hojný  okáč poháňkový a další druhy rodu Coenonympha, velmi nápadný, černo-bíle  strakatý okáč bojínkový a hnědo-žlutý, na zemi často sedící okáč  zední. Setkat se zde můžeme s plachtícím otakárkem ovocným a otakárkem fenyklovým.

Z ploštic je zde obrovské množství druhů. K těm běžným a nápadným patří  zákeřnice červená. Tato dravá ploštice červené barvy bývá častá na květech  rýtu.  Nalezneme zde i další velké ploštice.  Na okolících je častá   kněžice  páskovaná,  z teplomilných kněžic je zde  běžná  štítovka  rudopásá  a štítovka obilní,  černě zbarvené jsou na zemi  se pohybující hrabulky. Na stéblech trav, violkách  a vikvovitých rostlinách  můžeme nalézt černou a skoro kulovitou   zaoblenku černou nebo  broučici trnonohou.  Při okrajích stepi můžeme na tolitě lékařské nalézt  nápadnou černo-červenou ploštičku pestrou.  Ploštička je jedovatá, neboť se v jejím těle  ukládá jedovatý  vincetoxin.  Vynikají krycí zbarvení má na zemi žijící a na písčitém pokladu běžná  pozemka světlá.

Ze síťokřídlých je na skalní stepi pod malými převisy možno nalézt  trychtýřovité jamky  mravkolva. Pokud opatrně rozhrneme dno takové jamky, můžeme vyhrabat  plochou  larvu s dlouhými  kusadly. Pokud ji položíme zpět na písčitý povrch rychle se zahrabe zpět a začne si vytvářet  novou jamku k lapání hmyzu.  Ze síťokřídlých se zde hojně vyskytuje  nápadný žlutočerně zbarvený a pomalu létající    ploskoroh pestrý. Je to ale druh chráněný! Pokud ho vidíme  sedět na stéblech trav, je možné ho pozorovat z bezprostřední blízkosti, neboť není plachý. Jeho zbarvení je  klasickým příkladem Batesovké mimeze.

Na zemi se vyskytují  některé druhy sarančí. K nápadnějším patří saranče modrokřídlá. Při vyrušení prudce odlétá a vyplaší útočníka modrým zbarvením zadních křídel.

Smykem síťkou ve vegetaci můžeme nachytat celou řadu dalších skupin hmyzu. Dobrým průvodcem je kapesní atlas  Hudce a kol.  z roku 2007.

Skalní step je  bohatá na mnohé zajímavé druhy rostlin. Samotné by stačily na celodenní exkurzi.  Kromě mateřídoušky  je zde častý žlutě kvetoucí devaterník penízkovitý a  hroznovitá květenství žlutého rýtu  žlutého. Výše ve svahu je  v travních porostech běžná pipla osmahlá,  druh s nejtmavšími květy z našich rostlin,  naopak na sutích u lomu nalezneme  bělozářku liliovitou.  Okraje stepi zarůstají kavylem Ivanovým, jehož neobvykle dlouhé, chlupaté osiny se vlní i ve slabém větru.  K zajímavým rostlinám zdejší stepi patří parazitické zárazy, charakteristické nepřítomností chlorofylu v listech.

 

Sejdeme zpět na silnic a pokračujeme k Srbsku.   Za místem, kde silnice prochází úzkým místem mezi řekou a skalisky je vlevo malá loučka pod nevysokými vrstevnatými skalisky.

 

Na této loučce, stejně jako na okolních loukách na svazích, je možno při troše pozornosti najít   nory cvrčka polního.  Prozrazuje se  hlasitou stridulací: Po přiblížení však ztichne a zaleze do  téměř vodorovné nory. Před norou si vytváří malou  terásku s vynesené hlíny. Pokud budeme delší dobu v klidu, cvrček vyleze a začne stridulovat. Cvrčci vytváří  menší kolonie čítající desítky jedinců a jejich stridulace patří k charakteristickým zvukům suchých svažitých luk a mezí.

 

Pokračujeme  dále po silnici na Srbsko. Po cestě můžeme potkat různé běžné druhy motýlků, zejména baboček a bělásků.  Pokud  řeka vytváří štěrkový náplav, zastavíme se na něm.

 

Zastávka 3 – Štěrkové náplavy

Čas: 30 minut

Na štěrkových náplavech Berounky můžeme ukázat běžné druhy měkkýšů velkých řek.  Bývají zde vyplavené lastury  škeble říční a velevruba malířského.  Ten se od škeble odličuje  přítomností zubů v zámku a silnostěnnými miskami s nápadnou perleťovou vrstvou.  V náplavech klacíků a větví  můžeme nalézt ulitu  více druhů suchozemských plžů, ale také je zde běžný vodní předožábrý plž   bahenka pruhovaná. Jméno dostala podle nápadných rudohnědých spirálních pruhů na jinak hnědozelené ulitě.  Bahenka je charakteristický vodní druh nížin. V lemových porostech podél řeky  si můžeme všimnout  zvláštně přehnutých listů trav. Přehnutí  způsobuje pavouk zápředník  vlhkomilný, který v přehybu vytváří  zápředek v jemné pavučiny.  Běžnými pavouky  lemových porostů a vlhkých luk jsou   štíhlé čelistnatky. Vytváří si svislé  kruhovité sítě, samotné však sedí na listech travin s nataženýma nohama. Zelený metalicky lesklý zadeček splývá s barvou listů.  

 

Pokračujeme  znovu dále po silnici na Srbsko. Přejdeme  potok Loděnice (Kačák)  a zastavíme se na konci skal.

 

Zastávka 4 – U ústí Kačáku

Čas: 30 minut

Svislé skalní stěny  bývají osídleny charakteristickými druhy rostlin a živočichů.   Z rostlin to kromě různých druhů mechů a lišejníků jsou především žlutě kvetoucí  tařice skalní a drobné kapradiny sleziník červený  a sleziník routnička.

Z bezobratlých  žijí na skalních stěnách dva  charakteristické epilitické druhy plžů.  Ovsenka skalní je drobný hnědě zbarvený štíhle kuželovitý plž, který se vyskytuje  ve štěrbinách skalisek. Spásá řadové povlaky na  skalních stěnách. V Čechách je znám  jen v Českém Krasu. Endemickým druhem  údolí Berounky je   závornatka  Bulgarica nitidosa. Je význačný  levotočivou vřetenovitou ulitou. Nalezneme ho na zastíněných svislých skalních stěnách.

Na porostech pod skalními stěnami nalezneme jiný zajímavý druh plže. Je jím  lačník stepní. Tento druh je  charakteristických druhem pastvin ve Středomoří. U nás je znám jen z tohoto místa, kde byl však uměle vysazen.  

 

Pokračujeme dále podél řeky na zastávku do Srbska.  

 

Závěrem  provedeme souhrn. Upozorníme na  unikátnost  flóry a fauny skalních stepí. Stepi a suché stráně  jsou ohrožovány  postupným  zalesňováním,  necitlivým vytvářením pastvin na jejich území a  novou zástavbou včetně  staveb technického rázu.  Skalní step u Lištice má  pozoruhodnou výhodu. Leží pod dálkovým vedením vysokého napětí. Z toho vyplývá péče o krajinu. Není možné  nechat narůst vegetaci a je zde stavební uzávěra. Paradoxně tak technická  stavba chrání skalní step. Podobně pozitivní význam mají vysokonapěťová vedení   i v lesních porostech. Většina vřesových porostů v okolí Plzně je pod dráty vysokého napětí, které tak chrání unikátní druhy vázané na porosty vřesu.