Základy 3D grafiky

Mnoho objektů v trojrozměrném objektu má charakter tělesa, které zaujímá určitý objem. Díky své jednoduchosti je trojúhelník typickým stavebním kamenem těles. Na rozdíl od mnohoúhelníků je vždy konvexní a jeho vrcholy leží v rovině. Zobrazování trojúhelníků navíc podporuje většina grafických karet a pro vyplňování existují rychlé algoritmy.

^{Obr. 1 Model konvičky pomocí trojúhelníků (Zdroj: https://techterms.com/definition/wireframe)}

Častokrát je vidět i reprezentace pomocí čtyřúhelníků (popř. obecně mnohoúhelníků). Každý čtyřúhelník je však stejně při výpočtu rozdělen na dva trojúhelníky.

Aproximace povrchu

V případě složitějších těles, který zahrnují kulové plochy nebo křivky jsou tyto také nakonec reprezentovány pomocí trojúhelníkové sítě. Je potřeba si rozmyslet s jakou jemností budeme dané těleso (plochu) nahrazovat. Podívejme se na obrázek Obr.2 , kde vidíme nahrazení koule čtyřúhelníky (každý = dva trojúhelníky) - Zde byly čtyřúhelníky zvoleny kvůli přehlednosti. 

Obr. 2 Nahrazení koule množinou čtyřúhelníků

Vidíme, že v případě koule je téměř nutné použít jemnější rozlišení. Koule vlevo nahoře je rozdělena na 32 čtyřúhelníků po jejím obvodu. Je vidět, že pro aplikace, kde nevyžadujeme vysokou přesnost zobrazení nebo těleso bude v porovnání s ostatními objekty malé, je 16 čtyřúhelníků ještě v pořádku. 8 čtyřúhelníků po obvodu (viz Obr. 3) již vypadá jako herní kostka a 4 segmentová koule kouli již vůbec nepřipomíná.

^{Obr. 3 Aproximace koule osmi segmentu po obvodu}