Nejpřínosnější pro praxi v lekci bylo: nově jsem získala poznatek o Pařížském syndromu. Doposud jsem se s tímto termínem nesetkala.
Nejvíce nového jsem se dozvěděl/a z aktivity: psychologické mechanismy ovlivňující hodnocení druhých.
Vypustil/a bych: nevím. Takto má asi být kapitola strukturovaná, souvisí s tématem.
Doplnil/a bych - nemohu posoudit.
Mám ještě nápad, a to...
Mám ještě doplňující komentář, že: s xenofobií se začínám čím dál více setkávat mezi rodiči žáků již na prvním stupni. Svým postojem a názory ovlivňují vztahy mezi spolužáky ve třídě. Diktují si, s kým bude jejich dítě sedět a s kým ne. Nikdy před tím, jsem se s takto vyhraněnými názory nesetkala. Rodič např. odmítne, aby jeho syn vystupoval v programu pro přestárlé spoluobčany. Důvodem je, že nechce, aby se díval na ty trosky. Vůbec nechápe, že zde si jeho dítě uvědomí, že jednou bude jeho rodič potřebovat pomoc, a je na něm, zda mu dopřeje stáří v rodinném prostředí a nebo ho "šoupne" do domova důchodců. Někdy se mi chce plakat.