Odposlechnuto: Cizinci o Češích
Jak nás vidí svět: Je makový koláč legální?
Imigranti o Češích
(z dotazníků a biografických rozhovorů provedených pro tento projekt Erikou Čapkovou na podzim 2018)
Náměty na otázky do hodiny:
- Odrážejí se ve výpovědích nějaké stereotypy nebo předsudky?
- Jaký vliv má na posouzení Čechů to, odkud respondent pochází?
O národní povaze
Češi jsou "...přívětiví, veselí a aktivní. Myslím, že Pražané jsou jiní než ostatní Češi. Na vesnici jsou lidé přívětivější (máme tam chatu)."
"Češi jsou usměvaví a otevření."
O strategii dorozumění se v české společnosti
"...vím, že Češi jsou rádi, když s nimi člověk mluví česky a tak to dělám."
"Češi jsou určitě usměvaví, i když Italové, se kterými pracuju, říkají, že se neusmíváte vůbec . Češi mi připadají trochu jako trpaslíci z Pána prstenů. Jsou zemití, mají rádi manuální práci a vlastně jsou dost obklopení kamenem – když se člověk podívá na Prahu, na ty všechny hrady, např. ten Sloup v Čechách, je to fascinující. Kromě toho jsou ale taky pěkně líní. Já jsem zvyklý pracovat opravdu hodně a na Čechy se v pracovní oblasti nemůžu spolehnout, nemůžu se polehnout, že když řeknou, že to bude, opravdu to bude. Jsou pohodlní, chrání si svůj volný čas a pracovní dobu (odejít z práce v pátek brzo odpoledne je u Bělorusů nemožné). Už jsem si zvykl, že cokoli musím zařizovat dopoledne, ale ze začátku jsem to nechápal. Možná jsou ale díky tomu spokojenější v osobním životě, nevím."
"K Čechům obecně vlastně trochu vzhlížím a mám je jako vzor. Přijdou mi přátelští a usměvaví, otevření a moderní."
"Češi jsou klidní, sebejistí,
většinou nároční (v dobrém smyslu), dobrosrdeční, lépe
vychovaní, moc společenští, aktivní, pracovití, soudržní a
sebeironičtí. Češi jsou zralejší jako osobnosti. Myslím, že
to souvisí s obecnou neurózou získanou za SSSR, kdy docházelo
k nerespektování privátní zóny ze strany státu. Zasáhlo
to naši generaci a naše generace to přenesla na svoje děti. Měli
bychom mluvit se svými dětmi jako dospělí, ale pořád to na
rozdíl od Čechů neumíme, pořád se s dětmi přetahujeme,
jako bychom nebyli ve vztahu rodič-dítě, ale dítě-dítě."
"Češi jsou netolerantní a nedůvěřiví k jiným
národům. Jako národ jsou velmi konzervativní. Také myslím nejsou úplně rodinné
typy. Připadá mi, že Češi ne úplně udržují vztahy se širší rodinou.
S rodiči a prarodiči. Mám pocit, že to můžu posoudit, protože z práce
znám hodně Čechů různého věku a i díky této zkušenosti mi přijde, že česká
rodina nedrží tak pohromadě jako ukrajinská. Poslední negativní věc: přijde mi,
že Češi jsou povrchní a nezajímají je detaily. Jsou připraveni odsoudit
kohokoli, aniž by se pídili po detailech. Často jim stačí, co říká například
prezident, premiér a další politici. Hodně věří nálepkám, orientují se podle
statusu a ne podle konkrétních čin."
O hodnotách
"V ČR jsem necelé dva roky a moc se mi tu líbí. Všechno, mám rád českou kulturu a česká města. O své památky se staráte, což je radost, v Bělorusku jsou všehovšudy dva opravené staré hrady, jinak se raději staví nové budovy."
O atmosféře ve společnosti
"...rozhodně se mi líbí, že v Čechách se člověk nemusí instinktivně bát, když prochází kolem policie."
"Mám velmi kladný vztah k české kultuře nebo společnosti obecně. Miluju to tady, miluju ty možnosti, které mi život v Praze nabízí. ...o město miluju. Mám pocit, že tady člověk přímo hmatatelně cítí, že je součástí města a historie."
O vztahu Čechů k cizincům
"„Zajímavé“ je pro mě už jen to, jaký mediální obraz Ukrajiny a Ukrajinců vytvářejí česká média: už v názvech titulků probíhá svým způsobem nálepkování. Například jsem v titulku četl: „Ukrajina soudí své prohnilé soudce“ – já jsem v soudním systému Ukrajiny pracoval pět let, a když vidím takový titulek, vlastně mě to dost uráží. Před pár týdny jsem navíc slyšel z úst jednoho člověka podobnou větu: „Tady nejste na Ukrajině.“ Moje žena Káťa se kvůli tomu rozbrečela. Přitom většina lidí, kteří podobné věty říkají, na Ukrajině nikdy nebyla. A myslím, že stejné je to i s muslimy."
"Pokud dávám pracovní inzerát, tak se podepisuju, ale moji zaměstnanci mi pak říkali, že si mysleli, že když jsem Rus, resp. Ukrajinec (Češi to moc nerozlišují), tak to automaticky znamená, že jsem v podstatě mafián – kvůli tomu, že jsem podnikatel, a ještě k tomu z východu. Vyslechl jsem si v tomto ohledu spoustu nesmyslů, že např. z ČR prodávám na Ukrajinu tanky apod. Každý zaměstnanec se mi následně přiznal, že se vlastně bál přijít na pohovor. Tímto se Ukrajina diametrálně liší od České republiky, tam je to neuvěřitelně otevřené, možná až naivní – tahle absolutní otevřenost nejen v obchodní sféře."
"V tom se moje rodná země od vaší diametrálně liší. Je to samozřejmě dědictví minulosti, ale když přijede nějaký cizinec na Ukrajinu, je to pro nás Bůh, který dostane to nejlepší. A to mluvím o všech našich cizincích, i o přistěhovalcích z východu, ze zemí jako Gruzie nebo Arménie. Mám s tím osobní zkušenost – když jsem byl například přítomen soudnímu procesu právě s těmi našimi přistěhovalci z východu, moc dobře jsem si uvědomoval, že se k nim u toho soudu všichni chovají líp, než by se chovali k rodilým Ukrajincům."
O formálnosti kultury
Jak je podle Vás potřeba obléknout se na zkoušku na univerzitě? V Bělorusku "...určitě formálněji než v ČR. V Bělorusku bych rozhodně z uší vyndal všechny náušnice a vzal si košili a kravatu. Možná bych i změnil účes."
O službách"Nejsem spokojený s úrovní českých služeb (stavebnictví, autoservis atd.). Především jde o špatnou kvalitu. Je to horší než v Moskvě, služby v restauracích (alespoň v Praze) se ale
zlepšují. Velkým překvapením pro mě bylo, že česká medicína je leckdy horší než placená ruská."
O možných zlepšeních
"...chtěl bych, aby na ulici nebylo tolik mladých bezdomovců a feťáků... Vím, že to ve svobodné zemi úplně nejde, ale moc bych si přál, kdyby to někdo mohl aktivně vyřešit."
"Zaujatost vůči Rusům a
Ukrajincům, podezřívavost vůči cizincům obecně a ještě to
české smrkání na veřejnosti. Nejenže je to neslušné, ale tak
silné smrkání je snad nebezpečné i pro toho dotyčného. A ještě
bych zakázala komunistickou stranu."
"Mám hodně přátel, ale bohužel mezi nimi nejsou Češi. Mí přátelé jsou většinou Rusové nebo i Ukrajinci a žijeme družný a velmi „normální“ život. Se ženou bychom moc rádi našli české přátele, ale moc nevíme, jak bychom si je mohli najít."
"Pár přátel mám na Ukrajině a pár tady, ale bohužel mezi nimi zatím nejsou žádní Češi. Proč? Možná i proto, že jsem perfekcionista a je mi nepříjemné mluvit, když nejsem schopná mluvit česky, jako by to byl můj rodný jazyk. Pořád se ještě nemůžu vyjádřit přesně tak, jak bych chtěla."