Typologie kultur podle modelů komunikace

Asertivita - harmonie

Pokud rozlišujeme kultury podle míry asertivity a harmonie, snažíme se vystihnout, jak se lidé v komunikaci sebeprezentují svou sílu.

Asertivita se pojí s:

• přímým pojmenováním jevů
  
• verbalizací konfliktů
  
• otevřenými konfrontacemi
• s hádkami s nevybíravými výrazy 
  
• s nadsázkou a přeháněním v komunikaci
• s potřebou ukázat, kdo je v komunikaci silnější
  
• afektivními emocemi v komunikaci (křik

(ukázka: Mlýn na mumie)

Harmonický model komunikace upřednostňuje:

• dohodu
• shodu
  
• porozumění
  
• vyjádření loajality
• skromný postoj
• zdvořilé chování
• vyhýbání se odpovědi "ne"
• vyhýbání se konfrontacím
• vzájemná podpora v mezilidských vztazích
• pozitivní a neutrální emoce v komunikaci

Implicitnost - explicitnost

Implicitnost a explicitnost souvisejí s tím, nakolik napřímo se v kulturách počítá s komunikačním kontextem.

V implicitních kulturách je typické:

• nepřímé pojmenovávání věcí 
  
• čtení z kontextu
  
• naznačování
  
• význam gest a neverbálních projevů obecně
• jasné rozlišení sociálních rolí a společenské hierarchie
• velký důraz na etiketu a tradice
• důraz na to, jak se co říká

Komunikace s vysokým kontextem znamená, že informace jsou obsaženy "vně" slov. I mlčení má komunikační význam. Implicitní bývají asijské kultury.

V explicitních kulturách je typické:

• přímé pojmenovávání věcí 
• nižší význam neverbální komunikace
• důraz na to, co se říká

Komunikace nebo zpráva s nízkým kontextem je taková zpráva, ve které je většina informací sama o sobě již obsažena, zatímco velmi málo je v kódované, explicitně přenášené části