román Únava materiálu

Únava materiálu. Praha, Odeon 2016

Hlavními postavami románu Únava materiálu jsou dva bratři, uprchlíci, kterým se podařilo dostat do vysněné Evropy. Během přepravy byli, vinou převaděčů, rozděleni, každý sám se pohybuje v labyrintu cizího světa, kterému nerozumí a  zoufale se snaží znovu shledat, setkat se v blíže neurčené severské zemi, „městě na severu“. Stejně neurčitá je země, odkud pocházejí  (dodatečně, v retrospektivě,  se dovídáme, že tam zuří válka). Jeden z nich,  poté, co málem nepřežil několikahodinovou cestu v motoru automobilu, putuje vlakem s  davem dalších migrantů, druhý z bratrů uteče z uprchlického tábora a sám se plouží bezútěšnou mrazivou krajinou, snaží se přežít, obstarat si potravu a nezmrznout Obraz Evropy na stránkách knihy není lichotivý, protagonisté se všude setkávají s negativními jevy - drastický přejezd přes hranice, strach místních obyvatel, nenasytnost převaděčů, neutěšené poměry v uprchlických zařízeních, zažívají pocity hladu a žízně a chladu. Román má otevřený konec, vše nasvědčuje tomu, že k setkání bratrů nedojde.

V románu se autor zdánlivě pokusil o pohled na migraci z opačné, „lidské“ strany. Jeho záměr je však hlubší. Na osudech dvou běženců zobrazuje člověka nacházejícího se v  mezní, bezvýchodné situaci, ukazuje,  že i utrpení, bolest a potřeba soucitu a pomoci je vlastní všem lidem na zemi od nepaměti. Z širšího pohledu román nastavuje zrcadlo současné odlidštěné, zmechanizované Evropě, z níž se vytrácí schopnost empatie a soucítění s bližním.