Proč právě biografie

Orální historie je v Čechách velice mladou disciplínou (srovnej Vaněk: 2007). Institucionální zakotvení získala až v roce 2000 a to na Ústavu pro soudobé dějiny, kde vzniklo specializované pracoviště – Centrum orální historie včele s prof. Miroslavem Vaňkem (viz. O nás – Centrum orální historie…)[1]. I když popularita orální historie v českém prostředí pomalu stoupá, stále je zde velký prostor pro tvorbu kvalitního know-how, které by pomohlo učitelům na základních a středních školách, jak tuto metodu při výuce moderních dějin vhodně využít. V současnosti existuje několik publikací, které lze používat při výuce v České Republice (např. Havlůjová – Najbert: 2014, Vaněk – Mücke: 2015, Vaněk – Mücke – Pelikánová: 2007). Orální historii však lze vhodně uplatnit pouze ve spojení s konkrétním projektem, jinak se výuka o ní stává prázdným teoretizováním (Hoopes 1984: 349-354). Jedním z nejvhodnějších nástrojů, jak orální historii využívat je právě biografie, kterou jsme se rozhodli využít i v předkládaném projektu. U každé vybrané národnostní menšiny jsou uvedeny dvě biografie jedinců. Jejich životní příběh vhodně dokresluje současný stav dané menšiny v České republice.

Biografií rozumíme písemnou formou zachycenou či orálně vyprávěnou minulost konkrétního individua čili životní příběh jedince sepsaný/vyprávěný buď jím samotným, nebo i jinou osobou. Biografii však můžeme vnímat také jako vyprávěnou identitu jedince, která nám může přiblížit skupinu, které je jedinec součástí, protože naše individuální identita je vždy nutně propojena s identitou skupinovou, tj. mimo jiné je silně spjata i s identitou etnickou nebo národnostní.