Disková úložiště jsou seskupení několika fyzických pevných disků spolu s řadičem, do kterého jsou disky připojeny. Několik fyzických disků dokážeme díky diskovému úložišti nakonfigurovat tak, že se tváří jako jeden. Toto spojení probíhá na dvou úrovních. Hardwarové, což jsou pevné disky připojené k řadiči a softwarové, kde nám na daném řadiči běží software, který umožňuje vytvořit jeden svazek z několika fyzických disků.

Ukázka serverového diskového řadiče od společnosti HP.

Nejen serverová řešení dnes vyžadují disková úložiště. S nárůstem množství dat se snižují ceny pevných disků. Dnes si už i běžní uživatelé mohou pořídit do domácnosti pro ukládání svých dat diskové úložiště. Nápomocné tomu mohly být také SSD disky, které se v posledních letech v mnoha zařízeních obměňovaly za klasické pevné disky.

Tento pohled se může stát za několik let historií.

V případě využívání SSD disku v počítači uživatel často narazí na problém s nedostatkem úložného prostoru. Bohužel ne vždy je možné rozšířit úložiště tak, aby bylo dostatečné. V případě, že využíváme notebook, je pro nás složité přidat další interní disk nebo s sebou nosit externí disk, na kterém budou uložena veškeré data. Existuje daleko větší riziko ztráty, příp. i poškození externího disku, než pořízení vlastního diskového pole, ke kterému budeme mít přístup nejen z domova, ale také z jakéhokoliv místa po celém světě.

Ukázka M2 SSD disku využívaného v noteboocích.

Ne každý má pouze několik GB dat, která může u sebe nosit na disku či flash paměti a nechce z určitých důvodů využívat cloudového úložiště třetích stran. Při pořízení vlastního úložiště hrozí uživateli samozřejmě také rizika, jako jsou ztráta dat díky prolomení zabezpečení, poškození z důvodu živelné události v místě umístění úložiště nebo stejně tak třeba odcizení úložiště. Využívání cloudového úložiště třetích stran může přinášet rovněž určité nevýhody: platíme nemalé částky za využívaný prostor, při výpadku internetu se k datům nedostaneme odnikud a data jsou v majetku cloudového poskytovatele, který má právo do nich nahlížet a případně je využít pro vlastní potřeby. Toto vše a mnohem více říkají licenční podmínky, které bohužel díky jejich rozsáhlosti většina uživatelů pozorně nečte nebo je přímo „přeskočí“.