Student si osvojí principy vedení žáků k sebeřízení respektující zásady fungování mozku během komunikace. V konkrétních komunikačních situacích z praxe dokáže volit slova tak, aby neohrožoval sociální potřeby žáků (status, autonomii, důvěru, férovost) a potřebu jistoty a přitom komunikoval dostatečně důrazně a vedl žáky k odpovědnosti za jejich chování a k sebeřízení. Rozpoznává v komunikaci vztahově asymetrické výroky (interpretaci, manipulaci, hodnocení, mentorování, dvojné vazby, popírání vidění, ironie) a popisuje jejich důsledky pro činnost mozku příjemce a pro rozvoj jeho sebeřízení. Naučí se používat popisný jazyk, pátrání po porozumění, zveřejňovat své emoce, vyzývat žáky k navrhování dohod a dávat pozitivní a negativní zpětné vazby. V konkrétních situacích z praxe navrhne, jak by je řešil a svoji volbu zdůvodní s oporou o argumenty z oblasti činnosti mozku během komunikace a s oporou o popis situačního kontextu.