Abschnittsübersicht

  • Humanitní a sociální vědci často disponují velmi komplexní představou o fungování určitých sociálních jevů (např. jak dochází k šíření pověr či jak se proměňuje veřejné mínění). Mají tak v hlavě či na papíře něco, co lze nazvat “verbálním modelem” daného jevu, resp. teorií umožňující vysvětlení daného jevu  (srov. Poile & Safayeni, 2016). Takové vysvětlení zpravidla počítá s tím, že zúčastnění sociální aktéři spolu interagují podle určitých pravidel, určité podmínky je vedou k určitých rozhodnutím apod. Ty lze popsat jako mechanismy, kterými se řídí daný proces (Hedström & Ylikoski, 2010). Takovéto verbálně vyjádřené modely či teorie však nezřídka trpí tím, že stojí takzvaně na “selském rozumu”, díky němuž lidé mají přirozenou tendenci k lineárnímu uvažování a zapomínají si domýšlet, že spousta jevů (např. šíření nákazy v populaci) probíhá spíše po exponenciální křivce (viz Pelánek, 2011, s. 31-36). Počítačové sociální simulace založené na agentech přinášejí krom jiného možnost odkrýt tyto nedostatky našeho selského rozumu, aniž bychom museli být schopni popsat vše důsledně matematicky, “neboť jazyk a koncepty, které užíváme v agentovém modelování jsou mnohem blíže našemu přirozenému jazyku a přirozenému myšlení (Wilensky & Rand, 2015, s. 2). 

    V prostředí agentových sociálních simulacích vytváříme umělou populaci agentů, které necháme, aby se chovali podle předem stanovených pravidel. Na začátku si stanovíme, koho tito agenti reprezentují, na základě čehož definujeme pravidla tak, aby se v podstatných věcech podobala pravidlům, jimiž se řídí jejich vzory v reálném světě. Tak například modelujeme-li populaci lidských bytostí, vybavíme naše agenty určitou “kognicí”, která zodpovídá za jejich rozhodování. Vždy ale držíme v paměti základní poučku, že modelujeme problém (tj. např. sociální jev) a nikoli vesmír, a že je tudíž dobré vytvářet model pouze tak složitý, jak je nezbytně nutné pro vysvětlování daného jevu, a nikoli složitější.

    Agentové modely jsou často trnem v oku datově orientovaným badatelům. To, že často simulují abstraktně uchopený problém vycházející z určitých teoretických předpokladů, činí tyto modely těžko validovatelnými či verifikovatelnými ve vztahu k reálnému jevu, který modelují. Zastánci modelování proti tomu argumentují, že prostě sledují jinou výzkumnou logiku, že jejich přístup je spíše “theory-driven” než “data-driven” a že si proto s tím druhým nekonkuruje, ale spíše jej doplňuje. Někteří autoři dokonce píší o novémtypu sociální vědy (takzvaně generativním) a přístupu k vysvětlení, kdy uvádějí, že být schopen vysvětlit sociální jev může znamenat umět jej nechat při zohlednění jednoduchých principů znovu vyrůst v umělém prostředí simulace (Epstein, 2008). V praktické části si představíme program NetLogo (Wilensky, 1999), vybrané modely v něm vytvořené, a to primárně prostřednictvím výukové platformy Modelling 4 All (Kahn, 2014). 


    Rozšiřující literatura

    • Axelrod, R. M. (1997). Advancing the Art of Simulation in the Social Sciences. Compexity, 3(2), 16–22.
    • Epstein, J. M. (2008). Why Model? Journal of Artificial Societies and Social Simulation, 11(4).
    • Epstein, J. M., & Axtell, R. L. (1996). Growing Artificial Societies: Social science from the bottom up. Washington: Brookings Institution Press.
    • Hedström, P., & Ylikoski, P. (2010). Causal Mechanisms in the Social Sciences. Annual Review of Sociology, 36(1), 49–67. https://doi.org/10.1146/annurev.soc.012809.102632
    • Kahn, K. (2014). Modelling 4 All. Oxford: Oxford University Press [webová aplikace]. Dostupné z: http://m.modelling4all.org/index.html
    • Pelánek, R. (2011). Modelování a simulace komplexních systémů. Brno: Masarykova univerzita.
    • Poile, C., & Safayeni, F. (2016). Using computational modeling for building theory: A double edged sword. The Journal of Artificial Societies and Social Simulation, 19(3). https://doi.org/10.18564/jasss.3137
    • Wilensky, U. (1999). NetLogo. . Center for Connected Learning and Computer-Based Modeling. Evanston: Northwestern University [program]. Dostupný z:  http://ccl.northwestern.edu/netlogo/