Předmět reaguje na stále vzrůstající uplatnění obrazů v komunikaci. Vychází z předpokladu, že umělecká tvorba ve svém společenském dopadu je experimentální tvorbou a ověřováním vizuálních znaků, které se po jejich sociální adaptaci stávají nástrojem hlubšího poznávání reality i sociální kooperace. Teoreticky se předmět opírá o aktuální poznatky z filosofie (od Wittgensteina po Quinea), strukturalistické vývojové psychologie (stále aktuálních Vygotského a Piageta), a antropologie (Luhmann, Luckmann, Berger), strukturalistické (Mukařovský, Barthes, Lakoff, Johnson) a analytické sémiotiky (Goodman), neurofyziologie (Crick, Edelman, Ramachandram), teorie nových médií (Manovich), jakož i současné teorie výtvarného umění (viz např. antologie Kulka, Ciporanov, 2010). Cílem předmětu je vzdělávat studenty v porozumění vazeb jejich tvorby na širší socio-kulturní kontext, a naučit je rozumět interpretaci díla v rovinách uplatnění individuální senzuality, osobnostního tvořivého metaforického myšlení a organizace sociálního uplatnění kreativity.
- Teacher: Vančát Jaroslav