Varianta C - práce s biografiemi a internetem
V obou zkrácených biografiích jsou vyznačena některé slova, vaším úkolem je:
1) slovo, které je podtrženo, jednoduše vysvětlit
2) ke slovu, které je vyznačeno tučně, najít další dvě informace
3) slovo, které je kurzívou, nahradit jiným slovem
První biografie
Jmenuji se Pavla[1] a narodila jsem se v roce 1997 ve Vietnamu, v Hanoji. Do Čech jsme s rodinou odešli, když mi byly 3 roky. Moji rodiče pochází také z Hanoje.
Škola a vzdělání
V Chebu jsem chodila do mateřské i základní školy. Na základní škole mi nedělalo problém zapojit se do kolektivu, protože jsem nebyla jediná cizinka a nebyla jsem žádnou výjimkou. Na základní škole jsem se nesetkala s žádným odmítáním, ale na střední škole jsem vnímala určitý posun. Největším problémem bylo, že jednu spolužačku, která byla také vietnamské národnosti, spolužáci neměli rádi (často se s něčím chlubila), proto pak neměli moc rádi ani mě.
Rodiče mi při výběru školy nechali prakticky volnou ruku. Dalo by se říct, že mám osvícené rodiče. V naší komunitě je to spíše výjimka, že rodiče nechají volnost při výběru studia. Většina rodičů má nějaké požadavky, ale moji rodiče mě nechali. Ve vietnamské komunitě většinou rodiče chtějí, aby jejich dítě šlo dělat např. doktora nebo právníka, protože to je prestižní práce, ale já jsem si studium vybírala sama.
Česko-vietnamské vztahy
A co si myslím o společnosti a rozdílech mezi vietnamskou společností a tou českou? Myslím si, že ve Vietnamu jsou kladeny větší požadavky na dívky než tady v Čechách. Dívka by měla být chytrá, zručná a štíhlá, ale v Čechách je to tak, že může být, jaká chce.
Přátele si nevybírám podle toho, zda jsou Češi nebo Vietnamci. Je mi to jedno, bavím se s každým. Teď nemám přítele a je mi jedno, jestli to bude Čech nebo Vietnamec. Hlavně by měl být otevřený, neměly by mu vadit kulturní odlišnosti, měl by rád cestovat, protože sama ráda cestuji. Se školou jsem jezdila po Evropě, byli jsme i v Americe a soukromě jsem byla i ve Vietnamu.
Myslím si, že jsme jako komunita vnímáni lépe než ostatní menšiny, protože Vietnamci jsou hodně pracovití, většinou nedělají zbytečné problémy a díky tomu jsme asi o stupínek výše než ostatní menšiny. Myslím si, že by to tak mělo být, začlenit se do společnosti a nedělat problémy. Necítím se nějakým způsobem odmítána většinovou společností a myslím, že úspěch vietnamské kultury v Čechách je dán tím, že jsme ochotni dělat něco navíc. Náš obchod má otevřeno od rána do večera, je zavřený jen na svátky.
Druhá biografie
O rodině
Paní Dana[2] se narodila 1985 v chebské porodnici své české mamince a vietnamskému otci. Má celkem čtyři sourozence, tři sestry a jednoho nevlastního bratra, kterého má Danin otec se svou druhou ženou.
Škola a vzdělání
Dana navštěvovala základní školu v Chebu, kde se zhruba do páté třídy potýkala s projevy rasistické nesnášenlivosti (děti ji nebraly do kolektivu a nadávaly jí). Učitelé ji měli rádi, protože měla dobrý prospěch a byla bezproblémová. Konflikty, které vznikaly, řešili její učitelé podle jejího názoru adekvátně. Především třídní učitelka se k celé záležitosti stavěla zodpovědně.
Druhý stupeň tedy Dana absolvovala již sociálně zařazená a kolektivem přijatá. Po vyučení se Dana rozhodla, dodělat si nástavbu v oboru podnikání obchodu a služeb v Karlových Varech, což se jí také podařilo. Nyní již sedm let pracuje ve vietnamské firmě jako obchodní zástupce, firma má rodinný charakter a fluktuace je zde velmi nízká. Ve firmě pracují Češi, ale majitelé jsou vietnamské národnosti.
Tradice a svátky
Dana má ráda české tradice i jídlo. Slaví české svátky, jako Vánoce i Velikonoce, ale i vietnamské, například vietnamský Nový rok a vietnamský dětský den. Vietnamský Nový rok se řídí podle lunárního kalendáře, připadá tedy vždy na jiné datum, zhruba od konce ledna do poloviny února. Nový rok má pro Vietnamce obrovský význam a váhu. Probíhá tak, že ženy vaří, připravují speciální pokrmy. Rozdíl je mezi jižním Vietnamem, Saigonem a severním Vietnamem, kde se nachází i hlavní město Hanoj. V jižním se například podávají studené syrové závitky a v tom severním smažené, jak je známe i my tady v Čechách. Daně je bližší ta severní část, protože většina Vietnamců, kteří žijí v Čechách, pochází právě ze severu.
Oslava Nového roku probíhá tak, že k oltáři, kde sedí Buddha (ve Vietnamu je velice rozšířen budhismus), se přináší obětní dary. Nejdůležitějším darem je vařená slepice na kari, která má symbolizovat zdraví, pohodu, lásku a úrodu do dalšího roku. Vietnamci také obřadně pálí falešné peníze, aby se v jejich domě po další rok udrželo bohatství a prosperita. Nakonec se pálí vonné svíčky, tím se vzpomíná na zesnulé a uctívá se jejich památka. Nakonec se modlí k Buddhovi. Po ukončení rituálu přinesené dary ve formě jídla musí sníst. Lidé ve Vietnamu požívají i alkohol ve formě pálenky, ve které je naložen třeba had nebo ženšenový kořen. Večeří se dlouho, je to jedna z tradic. Mezi tradiční vietnamská jídla patří již zmíněné závitky, plněné vietnamské knedlíky, lepkavá rýže, slepičí nebo hovězí vývar (polévka pho), nakládaný smažený bůček, rybí omáčka, smažené sezamové koule s kokosem.