Print bookPrint book

Profil učitele primárního vzdělávání

Site: Moodle ZČU
Course: KPG/O1D Obecná didaktika
Book: Profil učitele primárního vzdělávání
Printed by: Invitado
Date: Monday, 19 October 2026, 1:58 PM

Table of contents

1. Pedeutologie

  • Pedeutologie – „nauka o učiteli“.


K ZAMYŠLENÍ


Je učitelství podle Vás bráno jako profese nebo semiprofese: učí nekvalifikovaní, neaprobovaní učitelé, dosud není přesně definován soubor profesních znalostí a dovedností pro výkon učitelské profese. 

Jaký je Váš pohled?


2. Profese x semiprofese

  • U lékařského nebo právnického profesního jazyka nikoho, včetně studentů těchto profesí, nepřekvapí, že jeho zvládnutí není snadné, vyžaduje studium a porozumění do hloubky.
  • Mnozí učitelé se však při svém vzdělávání s těmito nároky svého profesního jazyka leckdy obtížně vyrovnávají.
  • Je to jeden z příznaků, proč se o učitelství někdy mluví nikoliv jako o plnohodnotné profesi, ale jen „polo-profesi“: semi-profesi.
  • Nejasnosti kolem profesionality učitelského povolání jsou u nás prohlubovány, jestliže vzdělávací politika z různých důvodů připouští snížené nároky na kvalifikační předpoklady učitelů (neaprobovaní nebo nekvalifikovaní učitelé).

Učitel(ství) – profesní odlišnost:

  • Rozdílnost mezi učitelskými a ne-učitelskými znalostmi oborů je důležitým znakem profesní odlišnosti.
  • Profesní rozdíl popsal Shulman (1987) jako "didaktickou znalost obsahu" (anglicky: pedagogical content knowledge).
  • Znát obsah didakticky, to znamená znát ho z hlediska vzdělávání a výchovy žáků, je učitelská profesní dovednost.
  • Učitelství je profese, jejíž představitelé se mají vyznačovat didaktickou znalostí obsahu.
  • Didaktická znalost obsahu se projevuje v učitelově dovednosti rozumět vzdělávacímu obsahu z hlediska žáků a podle toho s obsahem didakticky zacházet „stokrát jinak“: tak, aby učitel své žáky motivoval k učení a podporoval je při zvládání vzdělávacího obsahu.  


K PROSTUDOVÁNÍ:


JANÍK, T. Didaktické znalosti obsahu a jejich význam pro oborové didaktiky, tvorbu kurikula a učitelské vzdělávání. Brno: Paido, 2009. ISBN 978-80-7315-186-7. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/weduresearch/publikace/pvtp15.pdf








POUŽITÁ LITERATURA:

JANÍK, T. Didaktické znalosti obsahu a jejich význam pro oborové didaktiky, tvorbu kurikula a učitelské vzdělávání. Brno: Paido, 2009. ISBN 978-80-7315-186-7
SHULMAN, L. S. Knowledge and teaching: Foundations of the new reform. Harvard Educational Review, 1987, roč. 57, s. 1–22.
SLAVÍK, J., HAJEROVÁ MűLLEROVÁ, L. & SOUKUPOVÁ, P. et al. Reflexe a hodnocení výuky. Plzeň: ZČU, 2019 (in print).

3. Rámec profesních kvalit učitele

K PROSTUDOVÁNÍ:

Rámec profesních kvalit učitele - Hodnoticí a sebehodnoticí arch

  • Rámec profesních kvalit učitele je nástrojem komplexního sebehodnocení a hodnocení kvality práce učitelů ve školách, který se zabývá popisem kvalit práce vynikajícího učitele a podporou profesního rozvoje učitelů.
  • Jedná se o popis kvalit práce učitele jako určitého rámce pro reflektivní, sebehodnotící a hodnotící činnosti.
Autorky: Anna Tomková, Vladimíra Spilková, Michaela Píšová, Nataša Mazáčová, Tereza Krčmářová, Klára Kostková, Jana Kargerová
Praha: Národní ústav pro vzdělávání, 2012. ISBN: 978-80-87063-64-4

4. Taxativní vymezení profese učitele

Vymezení profese učitele:

1. V ČR se MŠMT podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), vyjadřuje k vysokoškolským studijním programům, jejichž absolventi získají ODBORNOU KVALIFIKACI PEDAGOGICKÉHO PRACOVNÍKA. 
2. MŠMT stanovuje Rámcové požadavky na studijní programy (čj. MSMT-21271/2017-5), jejichž absolvováním se získává odborná kvalifikace k výkonu REGULOVANÝCH POVOLÁNÍ PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ. Rámcové požadavky mají za cíl vyjadřovat vyvážené poměry mezi základními složkami odborné přípravy dotčených kategorií pedagogických pracovníků. MŠMT je rovněž uznávacím orgánem. Jedná se především o regulaci kvalifikačních požadavků na přístup k výkonu činnosti. Počet regulovaných činností, rozsah i úroveň a nástroje této regulace se stát od státu liší. Překlenutí regulatorních rozdílů obecně vyžaduje přijetí určitých nástrojů na evropské úrovni. Jedná se jednak o harmonizaci národních požadavků či jejich alespoň částečné sblížení a jednak o vytvoření mechanismů, které umožní vzájemné uznání při současném zachování stanovených požadavků. V současné době je v ČR 325 regulovaných profesí, MŠMT má působnost ke 14 z nich (viz tab.).

Tab.: Působnost MŠMT k regulovaným profesím (podle výběru regulovaných profesí v působnosti MŠMT (Chocholoušková & Hajerová Műllerová, 2019)

Kód

Název regulované profese (regulovaná jednotka)

577

Asistent pedagoga

579

Pedagog volného času

627

Speciální pedagog

610

Školní psycholog (jiný odborný pracovník – psychologie)

509

Trenér

493

Učitel druhého stupně základní školy

667

Učitel jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky

488

Učitel mateřské školy

580

Učitel náboženství

491

Učitel prvního stupně základní školy

497

Učitel střední školy

499

Učitel uměleckých odborných předmětů základní umělecké školy, střední odborné školy a konzervatoře

575

Učitel vyšší odborné školy

510

Vychovatel

 

3. Výčet POVOLÁNÍ PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ je uveden v § 2 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Požadavky na vzdělání jsou specifikovány v § 7:

Učitel prvního stupně základní školy
(1) Učitel prvního stupně základní školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem
a) v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů prvního stupně základní školy,
b) v akreditovaném magisterském studijním programu studijního oboru pedagogika, případně v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů mateřské školy, vychovatelství nebo pedagogiku volného času, a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů prvního stupně základní školy,
c) v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy nebo na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy a všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy a
1. vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů prvního stupně základní školy, nebo
2. doplňujícím studiem k rozšíření odborné kvalifikace podle § 22 odst. 2 (dále jen „doplňující studium k rozšíření odborné kvalifikace“),
d) v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů prvního stupně základní školy,
e) v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů základní umělecké školy studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu,
f) v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti umění studijního oboru umělecko - pedagogického zaměření, který odpovídá charakteru vyučovaného uměleckého předmětu,
g) podle § 12 jen pro výuku cizího jazyka, nebo
h) podle odstavce 2 písm. a) nebo b).
(2) Učitel prvního stupně základní školy, který vykonává přímou pedagogickou činnost ve třídě nebo škole zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, získává odbornou kvalifikaci
a) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku pro učitele,
b) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku, studijního oboru speciální pedagogika, a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů prvního stupně základní školy, nebo
c) vzděláním stanoveným pro učitele prvního stupně základní školy podle odstavce 1 a vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na speciální pedagogiku, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na speciální pedagogiku.


4. NAŘÍZENÍ VLÁDY, kterým se mění nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálněpedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků, ve znění nařízení vlády č. 239/2015, účinnost od 1. 9. 2016, upravuje rozsah týdenní přímé vyučovací povinnosti (viz tab.).

 

Tab.: Rozsah týdenní přímé vyučovací povinnosti (podle nařízení vlády č. 239/2015, Chocholoušková & Hajerová Műllerová, 2019)

Typ školy

Rozsah týdenní přímé vyučovací povinnosti (počet vyučovacích hodin)

MŠ

31

ZŠ – 1. st.

20–22

ZŠ – 2. st.

22

SŠ

21

 

TALIS (Teaching and Learning International Survey) - mezinárodní šetření, které se v pětiletých cyklech zabývá zjišťováním podmínek, za nichž učitelé pracují. Kromě znalostí svého předmětu si musí budoucí učitelé osvojit i odborné pedagogické dovednosti. Jejich odborná pedagogická příprava zahrnuje jak studium teorie (včetně psychologie a teorie učení), tak odbornou praxi ve školách. Její součástí jsou náslechy i setkání s přímou pedagogickou činností.

V zájmu co možná nejefektivnější přípravy budoucích učitelů na jejich profesi uvažuje šetření TALIS nad začleněním tří klíčových složek do pregraduální přípravy učitelů, a to ve smyslu:

  • řádné akademické znalosti předmětů, které mají být vyučovány,
  • teorie vyučování včetně pedagogických dovedností a podpory žáků během učení,
  • praktických zkušeností z výuky ve třídě, které umožňují budoucím učitelům připravit se na řešení každodenních problémů při vyučování a vedení třídy v nejrůznějších situacích.
K PROSTUDOVÁNÍ:
 
BOUDOVÁ, S., ŠŤASTNÝ, V. & BASTL, J. (eds.). Národní zpráva Mezinárodní šetření TALIS 2018. Praha: Česká školní inspekce, 2019. ISBN 978-80-88087-22-9. Dostupné z: https://www.csicr.cz/cz/Aktuality/Vysledky-mezinarodniho-setreni-TALIS-2018
POUŽITÁ LITERATURA:
BOUDOVÁ, S., ŠŤASTNÝ, V. & BASTL, J. (eds.). Národní zpráva Mezinárodní šetření TALIS 2018. Praha: Česká školní inspekce, 2019. ISBN 978-80-88087-22-9.
CHOCHOLOUŠKOVÁ, Z. & HAJEROVÁ MŰLLEROVÁ, L. Didaktika biologie ve vztahu mezi obecnou a oborovou didaktikou. Plzeň: ZČU, 2019. ISBN 978-80-261-0846-7.
Nařízení vlády č. 239/2015 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálněpedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků. In: Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 99, s. 239–241. Dostupné z: http://www.mvcr.cz.
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých šolách. In: Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 39, s. 110–113. Dostupné z: http://www.mvcr.cz.
Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. In: Sbírka zákonů České republiky. 1998, částka 190, s. 561–563. Dostupné z: http://www.mvcr.cz.

5. Učitel - pracovník pomáhající profese

  • Označují se tak povolání, ve kterých jde o pomoc lidem v nouzi nebo o pomoc při rozvoji a naplňování osobního potenciálu.
  • Důležité je, že nástrojem pomáhání bývá často osobnost daného profesionála.
  • S tím souvisí i vysoká míra pracovního stresu spojená s nebezpečím vzniku syndromu vyhoření.
  • Skupiny pomáhajících profesí (Matoušek, 2008, s. 51):
               a) pomáhání na prvním stupni: zahrnuje pomoc lidem při zvládání jejich sociálních a emočních problémů. Zde se uplatňují sociální pracovníci, psychiatři, psychologové, manželští poradci apod.
               b) pomáhání na druhém stupni: jednají s klienty, kteří se nacházejí v nesnázích nebo prožívají krizi. Pomoc je chápána holisticky. Patří sem duchovní, lékaři, zdravotní sestry, učitelé a lektoři, konzultanti, policisté, probační úředníci, atd.


Příkladem je učitel, který nejen vyučuje, ale dbá i o emocionální a sociální rozvoj svých žáků a pomáhá jim zvládat věkové úkoly a krize.


POUŽITÁ LITERATURA:

MATOUŠEK, O. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-502-8.