Osnova sekce

  • Název projektu:
    Internacionalizace, spolupráce, inovace, reflexe a evaluace v přípravě budoucích učitelů

    Registrační číslo:
    CZ.02.3.68/0.0/0.0/19_068/0015764

    Toto dílo podléhá licenci Creative Commons 4.0 ve variantě BY-SA


     

    OBECNÁ DIDAKTIKA

     

    Vážené kolegyně, vážení kolegové, 

    vítejte v kurzu věnovanému obecné didaktice, která by měla být společným komunikačním a badatelským prostorem pro kooperaci oborových didaktik. Obecná didaktika by oborové didaktiky měla spojovat na zastřešující úrovni. Podle Chocholouškové & Hajerové Műllerové (2019) klíčový badatelský problém je v tom, že toto spojování oborových didaktik nemůže být ukotveno pouze na normativním přístupu, ale musí být podloženo empirickými výzkumy edukační reality – explanačním přístupem.

    Explanační přístup se vyrovnává s rozrůzněností vzdělávacího obsahu „napříč“ obory. Vyžaduje tedy transdisciplinární spolupráci – nejenom mezi oborovými didaktikami navzájem, ale současně i s obecnou didaktikou.

    Směr od obecné didaktiky k oborovým didaktikám lze nahlížet jako vertikální, jako přechod od obecnějšího ke konkrétnímu. Propasti, které dosud mezi obecnou didaktikou a jednotlivými oborovými didaktikami existují, mohou být překlenovány pomocí transdisciplinárně pojatých didaktických přístupů. Tyto  přístupy by měly pomoci zlepšovat spolupráci mezi oborovými didaktikami a obory obecnější povahy (pedagogika, psychologie), jež na rozdíl od oborových didaktik nevěnují zvláštní pozornost konkrétnímu (oborovému) vzdělávacímu obsahu. Úlohu zobecňujících transdisciplinárních přístupů lze ale vnímat i ve směru horizontálním, jako možnost pro užší spolupráci mezi samotnými oborovými didaktikami.

    Obecná didaktika usiluje o analýzu, objasnění procesů a vědeckou reflexi vyučování a učení ve všech stupních a formách vzdělávání, a tak přispívá k jejich zkvalitňování. V systému pedagogické terminologie se didaktika označuje jako teorie vyučování a učení. Teorie postrádá smysl bez zakotvení v praxi prostřednictvím výzkumu. Proto ani ta nejobecnější teorie vyučování a učení se nemůže rozvíjet bez úzké návaznosti na konkrétní poznatky z výuky v jednotlivých vzdělávacích oborech. Badatelská součinnost v tomto směru má tedy být současně jak vertikální (mezi oborovými didaktikami a obecnou didaktikou), tak horizontální (mezi oborovými didaktikami navzájem s výhledem k obecné didaktice).

     Skalková hovoří o tom, že:

    „… pěstování oborových didaktik předpokládá jak dobré znalosti v oboru pedagogiky a psychologie, tak také solidní znalosti příslušných vědních oborů, ke kterým se oborová didaktika vztahuje. Přitom (obecná) didaktika a oborové didaktiky jsou v úzkém vzájemném vztahu. Není to však vztah aplikace nebo dedukce. Didaktika (obecná) poskytuje jednotlivým oborovým didaktikám teoretický základ.“ (2007, s. 18)

     

    V souladu s vyjádřením prof. Skalkové byste tento teoretický základ měli být schopni zvládnout úspěšným absolvováním tohoto kurzu.

    Přeji Vám všem příjemný čas strávený studiem tohoto předmětu.

    Lenka Hajerová Műllerová, garantka kurzu


  • Pedeutologie - "nauka o učiteli".

  •  

    Obecná didaktika - teorie vzdělávání a vyučování zabývající se problematikou obsahů a zároveň i procesem, v němž si žáci tento obsah osvojují, tedy vyučováním a učením. (Skalková, 2007)


  • Pod pojmem koncepce výuky si lze představit reálné, prakticky uplatňované vyučování, které vzniklo, rozvíjelo se, případně zanikalo v určitých společensko-ekonomických podmínkách.

  •  

    Učivo je jedním ze tří hlavních činitelů výuky (didaktický trojúhelník: + žák/žáci a učitel).


  • Výukovým cílem chápeme zamýšlený a očekávaný výsledek, k němuž směřuje učitel společně s žáky.             

      
  •  

    Vyučovací metoda je chápána jako uspořádaný systém vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáka, který směřuje k dosažení výchovně-vzdělávacích cílů.


  • Organizační formy lze vysvětlit jako způsob uspořádání výuky v konkrétních podmínkách určité vzdělávací instituce.             

      
  •  

    Didaktický prostředek je vše, co učitel a žáci mohou využít k dosažení výukových cílů. Úvaha o výběru didaktických prostředků se děje na úrovni psychodidaktické transformace.


  • Podmínky výuky jsou souhrn výchovně-vzdělávacích jevů i jevů stojících mimo oblast vzdělávání. Je to komplex podstatných okolností, za nichž vyučovací proces probíhá. Souhrn podmínek vytváří specifické edukační prostředí, v němž se výuka uskutečňuje.      
    Rambousek (2014, s. 30)
     
  •  

    Hodnocení žáků - jejich výkonů, činností, chování - je jeden ze základních, velmi účinných prostředků učitele, jak řídit a usměrňovat složité a pro žáky značně náročné učební činnosti.
    Kolář & Šikulová (2005, s. 15)

    • Je třeba poukázat na tvůrčí stránku učitelské práce, která není samoúčelná – učitel má být tvořivý především proto, aby dokázal výuku co nejlépe přizpůsobovat možnostem a zkušenostem svých žáků.
    • Právě proto učitelé nemohou být závislí jenom na předem daných normách či předpisech, ale mají být profesně autonomní, mají se umět rozhodovat podle aktuálních požadavků výukové situace. Tato profesní autonomie má být učitelům umožněna.
    • Studium obecné didaktiky je nedílnou součástí přípravy studentů – budoucích učitelů na fakultách, které je vzdělávají. Dobrá znalost obecné didaktiky  vede přímočařeji k pedagogickému mistrovství s cílem mít na paměti prospěch žáka.
    • Přeji Vám, budoucím učitelům, abyste se ve vyučování se svými žáky cítili být v bezpečném prostředí a těšili jste se na sebe.
    Lenka Hajerová Műllerová, garantka kurzu