Údržba

V průběhu života technického výrobku představuje důležitou činnost údržba. Jedná se o kombinaci všech činností (technických a administrativních) zaměřených na udržení objektu ve stavu nebo jeho navrácení do stavu, v němž může plnit požadovanou funkci (zpomaluje fyzické opotřebení majetku).

Údržbu můžeme dělit na:

  • preventivní,
  • po poruše,
  • prediktivní.

Obdobně jako v případě údržby, i s ohledem na spolehlivost je možno přistupovat v různých obdobích technického života, kterými jsou:

  • období návrhu,
  • období realizace,
  • období provozu,

Výstupem v jednotlivých fázích mohou být pak rozdílné hodnoty spolehlivostních ukazatelů vždy v závislosti na použitých materiálech, obsluze a technologických možnostech výrobce. Je zřejmé, že sami výrobci se snaží zajišťovat spolehlivost především velkou technologickou kázní, sledovat průběžnými (mezioperačními) kontrolami. Výsledné výrobky se navíc podrobují tzv. spolehlivostním testům, při nichž se zkoušejí při zvýšené, případně snížené teplotě, při zvýšeném napětí, při vibracích apod. 

Fáze života výrobku

Obr. 5: Fáze života výrobku.

Je zřejmé, avšak není tomu tak vždy, že se zvyšující se kvalitou vstupních produktů by se měla zvyšovat i spolehlivost koncového výrobku. Důležitou roli ale se zvyšující se spolehlivostí prvků představují náklady, které můžeme členit na pořizovací, vlastnické a celkové. Základní vztah mezi náklady a spolehlivostí prvků je zobrazen na následujícím obrázku.

Souvislost mezi náklady a spolehlivostí

Obr. 6: Souvislost mezi náklady a spolehlivostí.