Poruchy

S pojmem spolehlivost má přímou souvislost i porucha, respektive poruchy. Porucha je definována jako úplná nebo částečná ztráta schopnosti soustavy vykonávat očekávanou činnost (jev spočívající v ukončení provozuschopného stavu, pro kterou byl výrobek navržen), přičemž kritéria poruchy se stanovují technickou dokumentací (na základě stanovených podmínek provozu). Existuje celá řada možností, jak poruchy dělit, přičemž rozdílné dělení může mít souvislost jednak s ohledem na určení odpovědnosti za poruchu, případě nutnosti plánování údržbových činností. 

Podle příčiny se rozlišují poruchy:

  • z vnějších příčin,
  • z vnitřních příčin.

Dělení poruch dle příčiny s ohledem na fáze života výrobku

Obr. 7: Dělení poruch dle příčiny s ohledem na fáze života výrobku.

Porucha z vnějších příčin je porucha způsobená nedodržením stanovených provozních podmínek a předpisů pro zatěžování objektu, obsluhu a údržbu. 

Porucha z vnitřních příčin je porucha způsobená vlastní nedokonalostí výrobku při zachování stanovených provozních podmínek a předpisů pro jeho provoz. 

Podle časového průběhu změn parametru se rozlišují poruchy:

  • náhlé,
  • postupné,
  • občasné.

Další dělení bychom mohli provést podle výskytu v čase. Časné poruchy bychom mohli zařadit mezi poruchy z vnitřních příčin. Projevují se v počátečním období provozu objektu. Jejich výskyt s rostoucím časem klesá. Příčinou časných poruch jsou nedostatky při návrhu. Období konstantní intenzity poruch se vyznačuje výskytem poruch s přibližně konstantní intenzitou. Dále sem patří období poruch dožitím, které vznikají následkem opotřebení nebo stárnutím, intenzita poruch se s časem zvyšuje, tyto poruchy naznačují blížící se konec technického života objektu. 

Dále můžeme dělit poruchy podle časového průběhu na náhlé a postupné. Náhlá porucha se projevuje prudkou změnou jednoho, či více parametrů výrobku (objektu) v krátkém časovém okamžiku (prakticky okamžitě). Postupná porucha se projevuje jako postupná změna parametrů, např. v důsledku stárnutí, či opotřebení. 

Podle stupně porušení provozuschopnosti se rozdělují poruchy:

  • úplné – po poruše zcela přestane fungovat,
  • částečné – plní nějaké funkce.

V některých situacích je účelné dále dělit poruchy na částečné a úplné. Částečná porucha znamená odchýlení jednoho, či více parametrů od úrovně stanovené technickými podmínkami, které však úplně nebrání provozu zařízení. Úplná porucha je taková, která zcela zabraňuje zařízení plnit požadovanou funkci. Částečná a postupná porucha se nazývají též degradačními poruchami, náhlá a úplná porucha se nazývá havarijní porucha.

Podle následku se rozdělují poruchy:

  • kritické – ohrožují zdraví a prostředí,
  • podstatné – mají vliv na činnost zařízení,
  • nepodstatné – nemají vliv na činnost zařízení.

Lze také zavést třídění poruch podle následků na:

  • závady – neohrožují zdraví ani život,
  • nehody – ohrožují zdraví,
  • katastrofy – ohrožují život.

Podle závislosti mezi jednotlivými poruchami vznikají poruchy:

  • závislé – poruchy závisí na jiné poruše,
  • nezávislé – poruchy nevznikají jako důsledek jiné poruchy ani samy svým vznikem nevyvolá jinou poruchu.

Dělení poruch do tříd je často relativní. Náhlé poruše obvykle předchází skryté změny vlastností objektů, které by bylo možno dosti podrobným zkoumáním zjistit a poruchu označit jako postupnou. Dokonalá znalost všech dějů probíhajících v materiálech, přesná znalost postupu výroby a podmínek provozu by dovolila předpovědět dobu poruchy objektu. Omezená znalost činitelů je důvodem pro označení poruchy jako náhodné.