2. Kurikulární pojetí

  • Počátky tohoto termínu jako pedagogického pojmu se objevují ve 20. letech 20. století v USA.

Kurikulum je obsah vzdělávání orientovaný vzdělávacími cíli, záměrně (zjevné kurikulum) nebo nezáměrně (skryté kurikulum) osvojovaný žáky v učebním prostředí a textově ukotvený v kurikulárních dokumentech.
                                                                                                                                                         Hajerová Műllerová & Slavík (2020, s. 16)

  • V anglicky mluvících zemích se běžně používá ve významu učební osnova, učební plán, učivo, studiu, školní vzdělání a rozvrh hodin, tedy ve značně širokém pojetí.
  • Kurikulární tvorba dává odpověď na sedm základních otázek: proč, koho, co, kdy, jak, za jakých podmínek, s jakými očekávanými efekty vzdělávat.
Podoby kurikula:

O kurikulu je možné uvažovat:


Typy kurikula  (Walterová, 1994, s. 14-17)
  • Formální kurikulum - je komplexní projekt cílů, obsahu, prostředků a organizace vzdělávání, realizace kurikula ve výuce a způsob kontroly a hodnocení výsledků výuky.
  • Neformální kurikulum - zahrnuje aktivity a zkušenosti vztahující se ke škole, i domácí studium, úkoly a příprava žáků na vyučování
  • Skryté kurikulum - postihuje další souvislosti života školy, např. vztahy mezi žáky a učiteli apod.
  • Nulové, „chybějící“ kurikulum - to, čemu se ve vyučování nevěnuje pozornost.
  • Metakurikulum - do kurikula určitého vyučovacího předmětu jsou zařazovány informace, jak se předmětu učit a jak řídit své učení – učení o učení.

POUŽITÁ LITERATURA:

HAJEROVÁ MŰLLEROVÁ, L. & SLAVÍK, J. Modelování kurikula. Plzeň: Západočeská univerzita, 2020. ISBN 978-80-261-0903-7.
WALTEROVÁ, E. Kurikulum proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. Brno: MU, 1994. ISBN 80-210-0846-6.