Světový vývoj designu v letech 1945–1959

Spojené státy vyšly z druhé světové války nejen jako jedna z vítězných mocností, ale i jako ekonomicky nejsilnější země vůbec.

Zatímco ostatní země se v prvních poválečných letech potýkaly s obnovou zničených měst a průmyslových podniků nebo alespoň s oživením ekonomiky, USA (na jejichž půdě se dodnes poslední válečný konflikt odehrál v 60. letech 19. století) díky překotnému zbrojení, disponovaly průmyslem s ohromnou kapacitou a nejmodernějšími technologiemi. Tak mohly být okamžitě uspokojována rostoucí touha po vyšším životním standardu, podporované rovněž nepřerušenou činností průmyslových designérů, která se od počátku 30. let stala důležitým nástrojem komerce. 

Většina designérů-konzultantů průkopnické generace právě po válce v plné šíři rozvinula svou spolupráci s průmyslovými výrobci v širokém oborovém rozpětí (v tomto smyslu stále vynikal Raymond Loewy) a dále velmi podstatným způsobem ovlivňovala charakter amerických produktů a zasáhla i do formování světové designérské scény. To je i případ dvou protikladů mezi největšími postavami průkopníků amerického designu. Na jedné straně to byl Henry Dreyfuss, jehož racionalistický přístup se promítl nejen do samotného designu výrobků, ale i do způsobu práce s důrazem na rozvíjení ergonomických principů i do průkopnického systému piktogramů pro veřejné budovy a průmyslové provozy. Na straně druhé je třeba připomenout Harleyho Earla, tehdy už viceprezidenta celého koncernu General Motors. Ten si po válce zajistil nejméně stejně vlivnou pozici jako Loewy, po stránce ekonomické (zisk z prodeje konkrétních výrobků) pak ještě podstatně vlivnější. Právě Earlovým přičiněním se v době hospodářského boomu v USA stal automobil kultovním předmětem č. 1 a symbolem konzumního způsobu života. 

Na „opačném pólu“ co do stylu a přístupu k designu a příbuzným oborům v USA stála tvorba předválečných emigrantů z evropských zemí, především Německa – tedy představitelů meziválečné avantgardy. Jejich činnost ovlivnila zejména tzv. vysokou kulturu prostřednictvím architektury kancelářských budov, letištních terminálů atd. Vznikla tak charakteristická americká "edice" funkcionalismu, svou exkluzivitou značně odlišná od funkcionalistické architektury i designu předválečné Evropy. Značnou zásluhu zde měl ovšem logicky Ludwig Mies van der Rohe, pro jehož architekturu i nábytek byla aristokratická elegance, individualismus až výlučnost i aplikace nejdražších a nejušlechtilejších materiálů již v meziválečném období. Walter Gropius i Marcel Breuer pak měli za svého působení v USA zásadní podíl na rozvoji tzv. „druhého mezinárodního stylu“.

 Jeho nejznámějšími protagonisty se stali příslušníci dalšího velmi vlivného okruhu amerických designérů (rovněž většinou původně architekti): Charles Eames spolu s manželkou Ray, dále Eero Saarinen, ale také uznávaný designér a především vlivný umělecký ředitel firmy Herman Miller George Nelson, Harry Bertoia a další. Právě díky nim se v USA mohla rozvinout poválečná "mezinárodní moderna", charakterizovaná spojením funkcionalistického přístupu k navrhování, organického tvarového pojetí a pro poválečný průmyslový potenciál země typické aplikace nových materiálů (zejména laminátu).