Světový vývoj designu v letech 1945–1959

Většina designérů-konzultantů průkopnické generace právě po válce v plné šíři rozvinula svou spolupráci s širokou škálou výrobců a dále velmi podstatným způsobem ovlivňovala charakter amerických produktů a zasáhla i do formování světové designérské scény.

Raymond Loewy potvrdil své výjimečné postavení a rozšířil svou působnost i na evropské i další země. V USA po r. 1945 mimo jiné dodal charakteristickou eleganci osobním automobilům Studebaker z počátku 50. let, později zasáhl do vývoje legendárních autobusů pro společnost Greyhound. 

Walter Dorwin Teague se svým studiem navrhl interiér prvního úspěšného velkokapacitního proudového dopravního letounu Boeing 707, a ještě v našem století – mnoho desítek let po Teagueově smrti – spolupracovala designérská firma, již založil, na vývoji prakticky všech sériových i zakázkových interiérech dopravních letadel Boeing.  Henry Dreyfuss pokračoval v předválečné spolupráci s firmami Bell Telephones a Hoover, pro něž vytvořil několik uznávaných „ikon designu“ Do dějin designu se ovšem zapsal díky takovým průkopnickým počinům, jako bylo široké uplatnění ergonomie v designérské práci nebo tvorba uceleného systému vizuální komunikace (piktogramů).

Studio Normana Bel Geddese sice zbankrotovalo, ale jeden z jeho předních designérů, Elliot Noyes, následně určil firemní styl výrobků koncernů IBM a stal se vedle designérů z okruhu fy Braun a HfG v Ulmu jedním z nejprominentnějších představitelů trendu "dobrého designu". 

Do poválečných let také spadá podstatná část tvorby o něco mladší generace, která zahájila svou činnost na přelomu třicátých a čtyřicátých let. Světové proslulosti dosáhli V designu technických oborů se uplatnila celá řada tvůrců, častěji už jako podnikoví designéři nebo stálí spolupracovníci jednotlivých firem.

Raymond Loewy nejvíce proslul jako nesmírně produktivní autor od „klasického“ průmyslového designu až po grafický design a architekturu. Velmi cenná, zvláště v americkém prostředí, byla ovšem i jeho „kultivační“ úloha. Smysl pro vkus, ale i respektování výrobku jako technického objektu, prozradí např. i srovnání jukeboxu pro United Music Corp. (1958) s obdobným výrobkem zn. Wurlitzer z počátku padesátých let.

---

„Ze dvou výrobků, které se neliší cenou, funkcí ani kvalitou, se lépe prodává ten, který je krásnější.“

Raymond Loewy

---

Tvarový vývoj autokarů Greyhound s designérským řešením Raymonda Loewyho – výrobky a návrhy z období cca 1940- 1954. stejně jako předchozí výrobky vykazuje většina těchto návrhů a realizací časný příklon k hranatým tvarům.  

Teprve po druhé světové válce rozvinul Raymond Loewy v plné šíři také automobilový design. Až do zániku značky  v roce 1963 působil jako hlavní externí designér společnosti Studebaker. Jednou z vrcholných realizací je kupé (Studebaker Commander, Starliner aj.) modelového roku 1953.  Jako jediný automobil amerického původu byl prezentován na další akci newyorského Muzea moderního umění (MoMA) – na výstavě Ten Automobiles v roce 1953.  

Raymond Loewy proslul také jako autor několika úprav osobních a sportovních automobilů pro vlastní potřebu. Zatímco Lincoln Continental (tovární dvoudveřové provedení z počátku 40. let, Loewyho redesign s „nautickým“ okénkem v zadním sloupku a odnímatelným střešním dílem z průhledného akrylátu) plně vycházel z celkové tvarové koncepce původního provedení, jeho kreace z let 1955-1959 nemají se soudobými  továrními karoseriemi nic společného, takže původ vozů je zcela k nepoznání .

Jaguar XK 140 – původní provedení (1954 – 1957) a kreace na podvozku XK 140 (Raymond Loewy, 1955).

Loewyho BMW 507 (1957)  a tovární provedení kupé téhož typu (výroba 1955-1960).

Telefonní přístroj Bell typ 500 z r. 1949 se stal součástí vybavení prakticky každé americké domácnosti poválečného období. Při jeho vývoji věnoval systematicky tvořící designér Henry Dreyfuss mimořádnou pozornost tvarovému a zejména ergonomickému řešení sluchátka. Zvláště dvě dolní varianty na pravé straně obrázku jako by patřily do jiné doby, přesto vznikly stejně jako ostatní modely v roce 1946.

Také další Dreyfussovy práce pro Bell Telephones se vyznačují moderním až nadčasovým pojetím, typickým spíše pro evropský design. Telefon Princess z roku  1959 ovšem nezapře typicky americký důraz  na cílovou skupinu zákazníků – byl určen speciálně do pokojů dospívajících dívek. Přístroj Trimline z r. 1964 může naproti tomu budit zdání, že vznikl v ateliéru kteréhosi italského designéra. 

Dreyfussovo tvarové řešení vysavače Hoover z r. 1953  představuje výrazný krok vpřed ve srovnání s legendárním předválečným předchůdcem. Ucelenější pojetí a zároveň hranatější tvary ale můžeme najít už v Dreyfusssových patentech z konce třicátých let.   

Ukázky stránek z Dreyfussových publikací Measure of Man (1960) a Symbol Sourcebook (1972).