3. Skandinávský design v poválečném období

Lze říci, že skandinávský design se se prezentoval světu jako vůbec první poválečná vyhraněná "národní škola" designu.[1] V plné šíři se rozvinulo pojetí charakterizované již před válkou především    v tvorbě Alvara Aalta: Elegantní a zároveň jednoduché, k uživateli "vlídné" tvary, korespondující s použitím tradičních materiálů i technologií se staly poznávacím znamením nejen Aaltovy poválečné tvorby, ale také prací dánského architekta Arne Jacobsena, proslulého především jako autora jehož židle Mravenec z r. 1951 z ohýbané překližky se natrvalo zařadila mezi nejvýznamnější díla nábytkového designu 20. století, především sklářských prací finského výtvarníka Tapia Wirkkaly a celé řady dalších designérů, zaměřených především na oblast návrhu nábytku, interiérových doplňků a drobných předmětů denní potřeby.

Poul Henningsen: svítidlo „Artyčok“, výroba Louis Poulsen, 1958. Poul Henningsen patřil k průkopníkům skandinávského designu nejen jako prakticky činný designér, ale mj. i jako autor publikace O slohu (rukopis 1944). Stolní lampa PH z r. 1925, u níž Henningsen zavedl charakteristický princip na bázi soustředných kružnic, rozvedený v sofistikovanější podobě u „Artyčoku“. Důvody ovšem nebyly primárně estetické – princip „několikanásobného stínidla“ je výsledkem pečlivých měření a následné snahy o dosažení maximálně rovnoměrného osvětlení regulací odrazů a dalších fyzikálních jevů. 


---

„Dnes musíme hledat krásu v nejdemokratičtějších materiálech…Mohou však demokratické materiály být krásné? Smysl pro krásu a vkus není, jak se mnozí domnívají, jakýsi prainstinkt…Má-li být lid schopen vidět v nové tvorbě krásu, je nutno-bojem a vzájemným působením-vytvořit demokratickou tradici. Běžný vkus je dosud hluboko zakotven v baroku a absolutismu a vytvoření nové tradice trvá dlouho…Má-li demokratická kultura někdy zvítězit, pak to musí být prostřednictvím zániku umělce- nikoli jako dělníka, nýbrž jako osobnosti v uměleckém díle…Tak jako je uměním inženýra vyklenout přes nesčetné, téměř neřešitelné obtíže s lehkostí most tak, že to nakonec vypadá, jako by to žádné umění nebylo, dosáhne užité umění svého cíle teprve tehdy, až umění a umělec zmizí, a užívání a věci zůstanou samy o sobě“

Poul Henningsen: O slohu (1944)

---

Arne Jacobsen, židle Myren (Mravenec), výroba Fritz Hansen, od r. 1951.

Arne Jacobsen, křeslo „Egg“a další nábytkové vybavení lobby hotelu skandinávské letecké společnosti SAS. Ukázka další slavné Jacobsenovy realizace, tentokrát pro konkrétní prostor, který sám navrhl (1960).

Malá ukázka realizací návrhů z rozsáhlé tvorby Tapia Wirkkaly z padesátých let.

V designu technických oborů se mezi skandinávskými zeměmi v této době výrazněji prezentuje pouze Švédsko, především díky tvorbě proslulého Sixtena Sasona (vl. jm. Karl-Erik Sixten Andersson). Jeho pojetí designu však nevykazuje výrazné jednotící znaky typické pro skandinávský design nábytku atd. Automobil Saab 92 (jehož byl Sason pouze spoluautorem), navazuje na aerodynamické tendence druhé poloviny 30. let a prozrazuje i vliv soudobého stylingu. Jeden z nejuznávanějších světových výrobků 2. poloviny 20. století, fotografický přístroj nejvyšší kategorie firmy Hasselblad, naopak svými uměřenými, racionálními, technicistními tvary může souznít s tendencí "Gute Form."

Sixten Sason: studie z vývoje automobilu SAAB 92 z poloviny čtyřicátých let a návrh leštičky parket pro firmu Electrolux (airbrush, 1948).  

Fotoaparát Hasselblad 1600F (1948) s ukázkou procesu designérského návrhu v modelech 1:1 (Sixten Sason).




[1] Samotný pojem „skandinávský design“, stejně jako „italský design“, ovšem nevstoupil na scénu současně s fenoménem, který označoval. Výraz Scandinavian Design byl v názvu výstavy, která v letech 1954 – 1957 potovala po Spojených státech a Kanadě. Explicitní označení italského designu je spojeno dokonce až u obdobím sedmdesátých let – s výstavou Italy – New Domestic Landscape. Achievements and Problems of Italian Design (New York, MoMA, 1972).