4. Fenomén italského designu a jeho vývoj do konce padesátých let

4.2. Vlastní tvorba italských designérů a osobnosti oboru

Počátky designu ve firmě Olivetti a Marcello Nizzoli

Pontiho generační souputník Marcello Nizzoli (1889–1969) se zabýval nejprve dekoratérstvím a ornamentální malbou (jež také vystudoval). Ve třicátých letech působil především jako grafik a ilustrátor. V těchto oborech také nejprve spolupracoval s firmou Olivetti, Hlavní protagonista firmy, syn zakladatele firmy Adriano Olivetti (1901 – 1960) proslul už brzy po převzetí podniku koncem dvacátých let progresivním přístupem v oblasti technické a technologické, v názorech na vzhled výrobků i účast architektů a výtvarníků v jejich vývoji, ale i na organizaci práce a konečně na architektonické a urbanistické řešení továrny i životního prostředí zaměstnanců.  

Nizzoli patřil od počátku čtyřicátých let k prvním specialistům na tvarové řešení výrobků Olivetti, které patří do zlatého fondu italského designu. Nizzoliho je možno považovat i za spoluautora celkového firemního stylu společnosti Olivetti díky spojení designérské činnosti s plakátovou tvorbou.

Kromě toho je autorem elegantního, nadčasového designu šicího stroje Mirella firmy Necchi.

Nizzoliho návrh počítacího stroje Olivetti Summa 40 z konce třicátých let; zřejmě první „svůj“ psací stroj Lexikon 80 z roku 1948 propagoval i jako grafik; nadčasové řešení přenosného psacího stroje Lettera 22 pochází z roku 1950.

Tvarové kontrasty v Nizzoliho designérské tvorbě: výrazně organický, ale tvarově mohutný Olivetti Lexikon 80 (1948), až futuristická elegance šicího stroje Mirella (1956) a psací stroj Olivetti Disapron 82 (1959) ohlašující nástup razantně hranatých tvarů, v tomto případě souznějících až s architektonickým brutalismem.


Bratři Castiglioniové – italský „designérský klan“

K předním osobnostem poválečného italského designu, jejichž tvorba se dále rozvíjela i v pozdějších letech, patřili bratři Achille (1918-2002), Pier Giacomo (1913-1968) a Livio Castiglioni (1911-1954). Jejich tvorba už velmi časně vykazuje všechny typické rysy italského designu: kromě aplikace nových materiálů a technologií také neutuchající touha po tvarových experimentech až provokacích, zároveň ve spojení s hledáním nových funkčních řešení, nikdy však bez důrazu na typicky italské estetické (tvarové, proporční) kvality.

Bratři Achille, Pier Giacomo a Livio Castiglioni (zleva doprava) ve svém milánském ateliéru, 1952. vlevo v popředí radiopřijímač? Phonola. Patří k nejvýznamnějším osobnostem italského designu, jehož příznačné kvality ve svém díle výrazně rozvíjeli (ne-li alespoň částečně nastolili), jak ukazují následující obrázky.

Nadčasovost italského designu spojenou s minimalistickým přístupem předvádějí stojanová svítidla: Luminator (1954) a Toio (1962). Výroba Flos.

Použití plastů ve spojení s netradičním tvarem souvisejícím se snahou o zvýšení uživatelských  kvalit výrobků je typické jak pro radiopřijímač/?/ Phonnola z r. 1939, tak vysavač REM Spalter z poloviny padesátých let.

Stolní lampa Tubino (italsky „trubička“; výroba Arreduce, 1949) je příkladem tendence k  až futuristickému tvarovému řešení, podnícenému možnostmi  nové techniky. 

Hra s obsahovou stránkou (vizuálním sdělením) předmětu, spojovaná v designu většinou až s tzv. antidesignem a postmodernou ukazují stoly Leonardo a Bramante (Zanotta, 1950), inspirované dvěma významnými osobnostmi italského renesančního výtvarného umění a architektury.    

Barové sedátko Sella se sedlem z jízdního kola a sedačka Mezzadro (it. sedlák) se sedákem z traktoru z r. 1954 se dostaly do výroby až v šedesátých letech, vyrábějí se však dodnes.