Světový vývoj designu v letech 1945–1959

Novátorský design výrobků značky Braun a revoluční pojetí výuky i designérské tvorby na nově založené Hochschule für Gestaltung v Ulmu představují další stupeň poválečného „dobrého designu“ (gute Form). Tyto dva nejvýznamnější – a navzájem úzce související – fenomény německého designu druhé poloviny 20. století a dva z nejdůležitějších „základních kamenů“ moderního světového designu je možno chápat jak jako pokračování předválečné německé avantgardy (zejména Bauhausu), tak jako reakci na zcela protichůdný vývoj v Německu v letech 1933-1945, určený nacistickou ideologií a snahu o odstranění morálních důsledků tohoto vývoje. 

Ve firmě Braun, předválečném výrobci radiopřijímačů, který po roce 1945 rozšířil program o elektrospotřebiče pro domácnost, se po smrti zakladatele Maxe Brauna v roce 1951 ujali vedení jeho synové Erwin (1921-1992) a Artur (1925-2013). První z nich se projevil jako agilní manažer-vizionář, druhý se zajímal o samotný vývoj konkrétních typů výrobků. Důležitým impulsem pro nové směřování firmy Braun byla absence radiopřijímačů a další audiotechniky moderního vzhledu, který by souzněl s racionálními až avantgardními, „kosmopolitními“, v zásadě neofukncionalistickými formami nové výstavby v poválečném, bombardováním zdecimovaném Německu. Německý trh totiž stále ovládaly přezdobené radiopřijímače a „hudební skříně“ „barokních“ tvarů často z tmavě mořeného dřeva. Ty korespondovaly spíše s tradičními až historizujícími interiéry podle „národního vkusu“ prosazovaného nacionálně-socialistickou garniturou. Při vývoji nových radiopřijímačů, gramofonů a gramorádií od počátku spolupracovali se specialisty na tvarové řešení. Prvním „domácím“ expertem firmy v tomto oboru byl Fritz Eichler (1911-1991), kunsthistorik, teatrolog, výtvarník a režisér, ovlivněný estetikou Bauhausu, frontový druh Erwina Brauna z druhé světové války. Spolu s Arturem Braunem navrhl v roce 1955 radiopřijímač SK 4 čistých, střídmých, esteticky vytříbených tvarů. de facto založil firemní designérský ateliér, kam jako r. 1956 první skutečný firemní designér nastoupil Gerd Alfred Müller, a posléze mladý interiérový architekt Dieter Rams. Už v roce 1955 navázal spolupráci s firmou Braun slavný absolvent Bauhausu Wilhelm Wagenfeld a především jeden z nejvýznamnějších poválečných designérů a pedagogů Hans Gugelot (1920-1965), docent Hochschule für Gestaltung v Ulmu a zakladatel a vedoucí tamějšího oddělení pro vývoj výrobků. 

Zejména díky Gugelotovi, průkopníkovi tzv. systémového designu, se po polovině padesátých let rozvinulo charakteristické pojetí audiotechniky jako přístrojových sestav, navrhovaných v těsné návaznosti na tvorbu sektorového nábytku. Vliv Dietera Ramse, sílící koncem desetiletí (kdy se Rams také stal prvním šéfdesignérem firmy Braun) se projevil jak v racionálním až strohém, později vyloženě minimalistickém tvarovém pojetí výrobků, tak i aplikaci nových materiálů (plech, plasty včetně laminátů a akrylátového skla). Tentýž „minimalismus“ se projevoval v barevnosti i grafice výrobků, ale i propagačních materiálů firmy Braun. Byl to ovšem zároveň projev navýsost výtvarně cítěný, založený na pečlivě propracovaných proporčních vztazích a tvarové i barevné harmonii. „Naším cílem“, prohlásil o něco později Dieter Rams, „je odstranit chaos, v němž žijeme“. Prvním ryzím projevem této nové, racionální a zároveň ušlechtilé estetiky bylo gramorádio Phonosuper SK 4 (přezdívané podle převažující bílé barvy a průhledného víka Schneewitchensarg (Sněhurčina rakev) nebo redesign kufříkového radiopřijímače Exporter, obojí z roku 1956. 

V roce 1955 se nové výrobky firmy Braun poprvé představily v avantgardně pojatém pavilonu navrženém Dieterem Ramsem na mezinárodní výstavě rozhlasu v Düsseldorfu, o dva roky později dominovaly v interiérech nových obytných bloků z betonu a skla čtvrti Hansaviertel v Západním Berlíně. Zde byla u příležitosti budování resp. dostavby sídliště prezentována výstava Interbau, která získala přinejmenším celoevropskou proslulost. Konečně světový věhlas výrobků značky Braun souvisí s výstavou EXPO 58 v Bruselu. Zde firma v roli příkladně navržených výrobků představila nejen audiotechniku, ale také elektrospotřebiče pro domácnost. Pro německý pavilon byly vybrány autory národní prezentace, mezi nimiž sehráli důležitou roli členové Werkbundu.

Už na konci padesátých let se design firmy Braun především díky Dieteru Ramsovi dostal na samotnou mez minimalistického tvarového a barevného pojetí. Jeho sestavy audiopřístrojů vnesly do interiérů navrhovaných především pro elitu nastupující generace vyvolaly značný rozruch: Tvary, použité materiály i povrchová úprava evokovaly spíše laboratorní techniku než přístroje pro vybavení domácnosti. 

Radiopřijímač Braun SK 1, design Fritz Eichler, Arthur Braun, 1954// Gramorádio Braun Combi, Wilhelm Wagenfeld, 1955. Někteří teoretici spatřují v tvarech těla přístroje vliv dlouholeté Wagenfeldovy praxe sklářského designéra.

Radiopřijímače Braun TS-G a G-11, design Hans Gugelot, 1955. Kromě vývoje tvarového řešení k mimořádné proporční čistotě i postupného zvyšování podílu moderních materiálů je už zde patrná mimořádná pozornost věnovaná grafickému a barevnému (byť na první pohled technicistně strohému) pojetí ovládacích prvků a sdělovačů (v tomto případě stupnic) .

Tzv. hudební skříň rakouské pobočky firmy Philips (1953)  a její „protějšek“ od fy Braun (Hans Gugelot, 1957).

"Ulmský“ redesign radiopřijímače Braun Exporter (1956) a původní provedení z předchozích let.

Kuchyňský robot Braun KM 3 dokazuje, že tvarové pojetí výrobků zn. Braun nebylo v žádném případě formalistické. Na rozdíl od důsledně hranatých audiopřístrojů, úzce korespondujících s nábytkovým vybavením, dostal kuchyňský přístroj přicházející do kontaktu s lidskou rukou a vyžadující důkladné omývání hladké až organické tvary. Moderním, důkladně promyšlené designérské řešení G. A. Müllera koresponduje nejen s technickou kvalitou výrobku, ale např. i rychlou výměnou velmi rozmanitého příslušenství pomocí bajonetové hlavice. Nadčasovost designérského řešení prozrazuje i výroba v mírně modernizovaných variantách až do roku 1993(!).

Miniaturní gramofon, za jehož vznikem údajně stála snaha Dietera Ramse co nejrychleji si osvojit angličtinu pomocí tehdy moderních kursů na gramofonových deskách v době, kdy spolupracoval s britskou nábytkářskou firmou. // studio 2, přelomová audiosestava Dietera Ramse z r. 1959. 

Stojanové reproduktory téhož autora ze stejného období.