Kořeny Hochschule für Gestaltung v Ulmu sahají do konce čtyřicátých let, kdy Inge Scholl(ová), starší sestra sourozenců Hanse a Sophie Schollových, popravených za studentský odboj proti hitlerovské Třetí říši, stála společně se svým manželem Otlem Aicherem u zrodu myšlenky nezávislé, politicky progresivně orientované a humanitně zaměřené vysoké školy. Otl Aicher už v roce 1946 založil v Ulmu výtvarnou školu, zaměřenou především na plakátovou grafiku.  Z iniciativy Nadace sourozenců Schollových nakonec rovněž v Ulmu v roce 1953 vznikla Hochschule für Gestaltung, jejímž prvním rektorem se stal Max Bill. Ten také navrhl novou budovu školy na kraji města. Připomeňme si, že novou budovu Bauhausu v Dessau (byť po sedmi letech působení a na jiném místě) navrhl rovněž první ředitel školy Walter Gropius. Ten byl ostatně předsedou čestného výboru, a zahájil slavnostním proslovem otevření budovy.

Hochschule für Gestaltung v Ulmu. Architektonické i urbanistické pojetí jasně odkazuje na poválečnou, v zásadě neofunkcionalistickou architekturu, strohost interiérů a povrchové zpracování pak už na další nastupující tendence včetně brutalismu.

I v samotném pedagogickém sboru školy přijali účast někteří absolventi, a dokonce i pedagogové Bauhausu – snad překvapivě například i Johannes Itten, první vedoucí bauhausovského Vorkursu a významná postava prvního, expresionistického období výmarské školy. Je ovšem možné sledovat i další paralely mezi Bauhausem a Hochschule für Gestaltung v Ulmu – mimo jiné postupnou názorovou i politickou radikalizaci, související výměny vedení, a ukončení činnosti po 15 letech v souvislosti s výměnou vládnoucí garnitury (nacistickou ideologií po nástupu Hitlerovy NSDAP v celostátním měřítku v případě Bauhausu resp. pravicově konzervativní politikou bavorské zemské vlády, stojící do značné míry za ukončením činnosti ulmské školy). Pokud jde o přístup k výuce a pojetí designu, lze bezesporu mluvit o jisté návaznosti na Bauhaus nebo přinejmenším inspiraci, ale především v základním náhledu (tedy avantgardním a racionálním) na estetické i uživatelsky-funkční řešení výrobků. Hlavní rozdíly pramenily ovšem z dvacetiletého posunu úrovně vědy a techniky resp. uplatnění nových vědních oborů a především rozšíření záběru designérské činnosti na oblast „tvrdé“ techniky, strojírenského elektrotechnického průmyslu.

Kvalitativní posun nastal bezesporu i v oblasti praktické spolupráce s průmyslovými výrobci – i díky specializovanému oddělení vývoje výrobků přímo v ulmské škole.

S tím souvisí i charakter zadávaných studentských prací. Jde vždy o designérské řešení výrobků, které slouží ke zcela praktickému účelu (od elektrické zástrčky a jídelních příborů přes kávovar, šicí stroj či nábytkovou sestavu až po dopravní prostředky a stavební či zemědělské stroje), a jejichž řešení přináší minimálně jeden nový funkční prvek nebo celkově novátorský přístup. Zároveň je maximální pozornost věnována ucelenému, esteticky vytříbenému tvarovému řešení výrobku při respektování dané (nebo nově navržené) výrobní technologie.  

---

Obsáhlá výchova musí ukázat správnou cestu spolupráce umělce, vědce a obchodníka. Pouze společně mohou vyvinout výrobní standard, který se poměřuje člověkem, tzn., který bere stejně vážně nevypočitatelnosti našeho bytí jako fyzické potřeby. Věřím v rostoucí význam týmové práce pro zduchovnění životní úrovně v demokracii. 

Walter Gropius (z projevu k otevření Hochschule für Gestaltung v Ulmu)

---

Ukázka designérské tvorby Maxe Billa z poloviny padesátých let: tzv. ulmská stolička (Ulmer Hocker) a nástěnné kuchyňské hodiny Junghans.