4. Dadaismus

Název dada vznikl náhodou, čímž potvrdil jeden z hlavních principů hnutí.


Hnutí založené r. 1916 skupinou umělců různých národností v Curychu a rychle se šířící do dalších center bylo intelektuálním protestem proti dosavadním konvencím v době války, která otřásla lidskými hodnotami. Kromě náhody pracovalo se spontánností, hravostí, recesí, nonsensem, provokací. V curyšském Kabaretu Voltaire a později ve výstavních síních a v časopisech v Kolíně nad Rýnem, Berlíně (od r. 1918) a v Paříži (od r. 1919) dadaisté recitovali provokativní manifesty a nonsensové básně, které vznikaly metodou tahání slov z klobouku. V Hannoveru založil hnutí Merz Kurt Schwitters a podobné aktivity vznikly paralelně v New Yorku především z iniciativy Marcela Duchampa. Hnutí kulminovalo na začátku 20. let a kolem r. 1923 se vyčerpalo.


Dosavadní estetické přístupy zpochybnilo rezignací na tradiční závěsný obraz či objekt, který nahradilo ready-madem. Vedle koláže používané už kubisty a futuristy přineslo techniku asambláže, frotáže, fotomontáže.


Kurt Schwitters

die Kathedrale, 1920 (též zde)

knižní obálka: Anna Blume, Básně, 1919

Kurt Schwitters, Kate Steinitz, Theo van Doesburg, Die Scheuche (Strašák), 1925 (srov.: El Lisickij, Majakovského Pro hlas)


Theo van Doesburg


Raoul Hausmann

Kritik umění, 1919–20


Francis Picabia


John Heartfield

knižní obálka: Kurt Tucholsky, Deutschland, Deutschland, über Alles, 1929 

fotomontáže pro Die Arbeiter-Illustrierte Zeitung: Adolf der Übermensch, 1932; O Tannenbaum im deutschen Raum, 1934