5. Konstruktivismus

5.2. Ruský, resp. sovětský konstruktivismus

Ruský, resp. sovětský konstruktivismus se rozšířil po Říjnové revoluci 1917, kdy se k Tatlinovi rozvíjejícímu koncepci rohových reliéfů z průmyslových materiálů přidali Naum Gabo, Antoine Pevsner, Alexandr Rodčenko a Varvara Stěpanova.  R. 1920 se rozštěpil na dvě frakce: vydáním Realistického manifestu se Gabo a Pevsner přihlásili k čistému umění a na Západě pak začali šířit svou verzi konstruktivismu. Ruský, resp. sovětský konstruktivismus (a zde) formulovaný v Programu Produktivistické skupiny byl propojený s cíli politické propagandy. Ostatně už Tatlinův Památník III. internacionály představoval výrazný posun k aktuální politické angažovanosti.  

 

Tradiční obrazové prostředky konstruktivismus nahradil integrovanými fotomontážemi a výraznou typografií za použití minimální palety barev – často jen černé v kombinaci s červenou nebo žlutou. Oblíbenými prvky byla diagonála, kruh a čtyřúhelník. 


Vladimir Tatlin


Alexandr Rodčenko


Vladimir a Georgij Stenberg


El Lisickij

PROUN, 1919

plakáty: Bij bílé rudým klínem, 1919–20; PELIKAN, 1929; 

knižní obálky: Architektura VCHUTEMAS, 1927; Architektura současného Západu, 1932...