3. Přínos čs. průmyslových designérů ke kultuře průmyslových výrobků v reálném socialismu

Na počátku 70. let v důsledku opětovné změny kursu směrem k centralizaci a důsledné izolaci od západního světa byla zastavena řada pozoruhodných projektů, a dokonce i fungování celých vývojových programů (vrtulníky, elektromobily, různá odvětví výzkumu v elektrotechnickém průmyslu atd.) Potřeba konkurenceschopnosti a tím i požadavek intenzivního vývoje opět ustoupila kamsi do pozadí. Fungující spolupráce s designéry, v některých případech i celými týmy, byla, jak jsme už viděli, odkázána většinou do tzv. investiční sféry. Podíl designérů na ovlivňování kultury každodenního prostředí tak mnohdy znamenal nejnutnější nápravu zaostávajících technických a technologických charakteristik výrobků (navzdory velkému potenciálů vývojářů-techniků).

Velmi významnou roli sehrál právě ve sledovaném období Stanislav Lachman, který jednak až do počátku 80. let pracoval na vývoji výrobního programu elektrospotřebičů ETA, jednak působil od r. 1969 jako hlavní designér nově založeného trustu Pragounion, sdružujícího mj. nástrojařské a plastikářské podniky. Kromě známých elektrospotřebičů, které se dobře uplatnily i jako vývozní artikl,

Na počátku 70. let vypracoval řadu variant projektů kuchyňských sestav z plastických hmot pro Plastimat Tachov.

Pro nedůslednost, která byla reálně socialistickému hospodářství vlastní, se však výroba vůbec nerozběhla: Podnik zapomněl vybudovat skladovací prostory.

Z designérů ve svobodném povolání si v těchto dvou desetiletích získal na domácí scéně dobré jméno a značný vliv Jan Tatoušek. Byl to fakticky jediný specializovaný designér, který mohl trvale ovlivňovat estetické a funkční kvality sériově vyráběných osobních automobilů. Jeho spolupráce s podnikem PAL Kbely, výrobcem přístrojpvých desek, volantů a dalších prvků vybavení interiérů motorových vozidel trvala až do počátku 80. let. Právě díky této spolupráci si např. interiéry čs. osobních automobilů udržely velmi solidní úroveň i ve srovnání se zahraniční produkcí, přestože samotný technický vývoj byl poznamenán mizivým zájmem monopolního "trhu" o inovace i nedostatkem investičních prostředků.

Tatoušek navázal od konce 60. let úspěšnou spolupráci s řadou výrobců nejrůznějších odvětví. Zasáhl tak mimo jiné např. do vývoje gramofonů podniku TESLA Litovel, je však také autorem ucelené řady elektrických spínačů, velkosériově vyráběných v Elektrosvitu Písek.

Pro Tatouškovu designérskou tvorbu je kromě této mnohostrannosti typická i výtvarná nadsázka a poučení architektonickými styly minulosti.

Rovněž v posledních dvou "socialistických" desetiletích rozvinul v úplnosti svou výjimečnou designérskou tvorbu také vynikající pedagog zlínského (gottwaldovského) ateliéru tvarování strojů a nástrojů VŠUP František Crhák. Kromě celého sortimentu mikrofonů z podniku TESLA Valašské Meziříčí, který byl v sedmdesátých a především osmdesátých letech výrazněji obohacen, Crhák úspěšně aplikoval své principy výtvarné geometrie, resp. tzv. geometrických struktur, především na řadu reproduktorových skříněk a přístrojů pro rozhlas po drátě téhož výrobce.

Crhák příležitostně spolupracoval i s dalšími podniky, jako byla Česká zbrojovka nebo Přesné strojírenství v Uherském brodě atd.

Pro družstvo Zlatník Ostrava navrhl velmi zajímavě řešený vysoušeč vlasů Em 521, který však nezískal oblibu a dále se vyráběl jeho předchůdce, "věčný" přístroj Em 550 z padesátých let (design S. Lachman).