5. Nástup nové generace v čs. průmyslovém designu

Vedle zkušených autorů, kteří začínali svou designérskou dráhu většinou v průběhu padesátých nebo na počátku šedesátých let, se ve sledovaném období začíná výrazněji profilovat další velmi silná generace autorů narozených zhruba mezi lety 1940 – 1950 . Jsou to vesměs absolventi ateliéru tvarování strojů a nástrojů ve Zlíně (Gottwaldově). Studovali v době, kdy organické tvary už přestaly být důležitou charakteristikou Kovářova vedení, a kdy také už naplno probíhala Crhákova výuka výtvarné geometrie. Také už nebyli v plné síle postiženi "informačním embargem" vůči západnímu světu, navíc prožila krátké období výrazného uvolnění poměrů kolem r. 1968.

Pavel Kmoch (1940 – 2003) se stal vedle Svatopluka Krále druhým designérem VÚOSO, resp. koncernu TST (Továrny strojírenské techniky). Nastoupil ve druhé polovině 70. let, kdy rostl počet požadavků na řešení koncepčních a futurologických studií obráběcích strojů, center a automatizovaných pracovišť. V tvůrčím tandemu se S. Králem pracoval až do konce činnosti ústavu na počátku 90. let.

Miloslav Šindler (1943) a Pavel Škarka (1942 – 2015) spolupracovali od konce 60. let jako tvůrčí tandem se závody podniku Nářadí, především v České Lípě (zn. Narex) a Lázních Bělohrad). Vytvořili designérské řešení ucelených řad ručního elektrického nářadí (vrtačky, brusky, ... atd.)s důrazem na ergonomickou stránku věci i nové tvarové pojetí inklinující k poněkud strohým, ale výtvarně působivým hranatým tvarům, kombinovaným s výraznou, přitom uměřenou barevností a grafikou. Od 2. poloviny 80. let, kdy P. Škarka přebíral vedení gottwaldovského ateliéru po Z. Kovářovi, pokračuje M. Šindler ve spolupráci s Narexem v České Lípě samostatně.

Alexius Appl (1944) vedl v 80. letech ateliér tvarování užitkových předmětů (v podstatě dnešní ateliér Design výrobků III.) na VŠUP v Praze. Kromě toho se zabýval navrhováním koncepčně často novátorských výrobků pro různá odvětví a drobnějších předmětů denní potřeby. Od poloviny 80. let se hlavní náplní jeho designérské tvorby stala spolupráce s podnikem Mechanizace traťového hospodářství (viz studijní článek "Pronikání designérů do 'nových' oborů v Československu v 70. a 80. letech" této kapitoly). 

Ivan Linhart (1945 – 2013) nastoupil počátkem 70. let jako podnikový designér do ČKD Tatra Smíchov, kde se následujících dvacet let podílel na vývoji všech nových typů tramvají.

Také v tomto případě pomohl designér při přechodu na nové tvarové pojetí daného typu výrobku a ke zvýšení komfortu cestování díky aplikaci nových typů sedadel a systémů záchytných tyčí. Kromě toho spolupracoval s dalšími podniky, především Českými loděnicemi (viz studijní článek "Pronikání designérů do 'nových' oborů v Československu v 70. a 80. letech" této kapitoly).

Zdeněk Zdařil (1946) působil prakticky po celé sledované období jako designér Závodů kuličkových ložisek v Brně. Jeho designérské řešení všech výrobních řad traktorů Zetor sice navazovalo na novátorskou koncepci Zetoru Crystal z poloviny 60. let, dokázal však vyvinout svébytný designérský "jazyk" a velmi podstatně přispět ke značným obchodním úspěchům našich zemědělských strojů na zahraničních trzích. Stejně jako v případě jeho kolegů z příbuzných oborů bylo samozřejmou součástí jeho práce i ergonomické řešení kabin strojů.

(viz též studijní článek "Pronikání designérů do 'nových' oborů v Československu v 70. a 80. letech" této kapitoly)

František Pelikán (1948 – 2016) se už v průběhu studia systematicky věnoval designu dopravních prostředků, především osobním a sportovním automobilům. Jeho klauzurní práce z poloviny 70. let vzbudila pozornost odborníků a byla prezentována v motoristickém tisku.

Vzhledem k problematickému postavení designérů v automobilovém průmyslu však byla Pelikánova činnost omezena na řešení vývojových studií nebo speciálních modifikací osobních a sportovních automobilů.

Ve sledovaném období spolupracoval také s výrobci z dalších průmyslových, zejména strojírenských odvětví, ale i jiných oborů. 

Zcela odlišným školením než všichni uvedení designéři prošel Petr M. Tučný (1948). Vystudovaný stavař a architekt spolupracoval od 70. let s otcem Petrem Tučným zejména na projektech designérského řešení/designérském řešení projektů/ stavebních a zemních strojů. V r. 1983 získal jeho projekt všestranně novátorsky řešeného lesního traktoru prestižní ocenění západoněmecké firmy Braun Braun Preis. Tento projekt, provedený ve zmenšeném modelu, se podařilo P. Tučnému st. provézt do SRN. P. M. Tučný zůstává jediným českým designérem, který toto ocenění získal.

Autor, tehdy už publikačně činný v odborném tisku, navíc prosadil zveřejnění projektu v časopisu Automobil, a projekt tak vyvolal ohlas i v kruzích odborné motoristické veřejnosti.