3. Diffie & Hellman

Diffie & Hellman

Poprvé formulovaná myšlenka, která odhalila jinou možnost šifrování, byla popsána v článku New Directions in Cryptography v roce 1976. Autoři tohoto článku byli Whitfield Diffie obr. 1 a Martin Hellman obr. 2.

Obr. 1 Whitfield Diffie

Obr. 2 Martin Hellman

D-H protokol

Tento protokol, pojmenovaný po svých autorech (W. Diffie a M. Hellman; někdy také algoritmus Diffie-Hellman, či Diffie-Hellmanův protokol) není klasický algoritmus šifrování, ale spíše bezpečná varianta transportu klíče mezi komunikujícími osobami.

Celá hlavní myšlenka spočívá v tom, že zjištění klíče pro šifrování či dešifrování je umožněno každému účastníkovi komunikace za použití informací, které jsou zaslány nezabezpečeným kanálem. Pro případného útočníka je však dopočítání klíče, při znalosti těchto veřejných informací v současné době, nemožné. Vtip je v použití jednosměrné matematické funkce, která využívá mocnin a oblíbené funkce modulo.

Komunikace probíhá následujícím způsobem:

všichni se veřejně domluví na použitém modulu m a počátečním základu z; m a z jsou tedy veřejným klíčem; dobré je, když tato čísla jsou prvočísla
každý sám za sebe si zvolí svůj exponent e; exponent nesmí být soudělný s modulem - exponent je tedy soukromý klíč každého
dále pak každý umocní základ modulárně na svůj exponent a výsledek pošle dalšímu
algoritmus protokolu končí, když je každý z původních základů zpracován každým účastníkem - kolo se uzavře

Přehledně a srozumitelně je to zobrazeno na obrázku obr. 3. Protokol je součástí většiny algoritmů určených pro digitální podpis.

Obr. 3 Princip D-H protokolu

Shrnutí

Představili jsme si jeden z prvních protokolů, který umožňuje bezpečný transport klíče mezi zainteresovanými osobami.

Zdroje

JIROUŠEK, Radim. Principy digitální komunikace. Vyd. 1. Voznice: Leda, 2006, 309 s. ISBN 80-733-5084-X.SINGH, Simon. Kniha kódů a šifer: tajná komunikace od starého Egypta po kvantovou kryptografii. 2. vyd. v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2009. ISBN 978-807-3632-687.