Vodní turistika - studijní materiály

V zásadě lze nebezpečí při vodní turistice rozdělit do dvou velkých skupin na objektivní a subjektivní variantu. Objektivní příčiny jsou takové, které vznikají nezávisle na člověku, který je sice nemůže ovlivnit, ale může, resp.musí, s nimi počítat:

- vodní terén (průtok, spád, šířka řeky, ...)

- překážky a nástrahy v řečišti (skály, sifony, padlé stromy, jezy a jiné stavby, ...)

- klimatické a hydrologické podmínky (vítr, teplota vzduchu i vody, množství srážek, ...)

     Subjektivní příčiny vycházejí přímo z jednání vodáka, může je tedy ovlivnit. Tyto příčiny jsou výrazně ovlivněné lidským faktorem a lze je ještě rozdělit do několika podskupin:

Lidský faktor, chyby účastníka:

- podcenění či neznalost nebezpečí na proudící vodě

- nízká úroveň technických dovedností

- neplavec, neplavec v proudící vodě

- přecenění vlastních schopností

- nedisciplinovanost, bezohlednost

Lidský faktor, chyby vedoucího skupiny:

- nedostatečná úroveň dovedností a řídící činnosti

- nedostatek informací, špatná volba terénu, materiálu, ...

- nedostatek autority

- podcenění terénu a přecenění možností skupiny

Lidský faktor, chyby v činnosti skupiny:

- špatná organizace vlastní jízdy po řece

- špatná komunikace

- nadměrná soutěživost

- separace do menších nespolupracujících skupin

Lidský faktor, vybavení:

- obecně nevhodné, nedostatečné či nekvalitní vybavení neodpovídající především objektivním podmínkám (vodní terén, klimaticné podmínky, ...)

     , především za zvýšených vodních stavů, a ze subjektivního hlediska přecenění vlastních schopností a neschopnost odhadnout riziko, obojí propojené s nízkou úrovní pohybových dovedností při ovládání lodi a často s konzumací alkoholu.

     Základním bezpečnostně – organizačním opatřením je jízda v organizované a odpovídajícím způsobem materiálně zabezpečené skupině.

Pravidla jízdy ve skupině:

- Pravidlo první lodě: První loď je nejzkušenější, určuje směr, cestu a rychlost. Žádné plavidlo jí nesmí předjet, zastaví-li první loď, je to signál k zastavení celé flotily.

- Pravidlo poslední lodě: Poslední loď je osazená zkušenou posádkou. Zajišťuje kompaktnost skupiny, hlídá opožděné lodě, poskytuje pomoc. Žádné plavidlo se nesmí ocitnout za poslední lodí.

- Pravidla rozestupů: Lodě udržují rozestupy na dohled tak, aby si mohli navzájem pomoci, popř.upravit trasu a reagovat na problémy ostatních plavidel. Kontrola musí probíhat vpřed i vzad.

- Pravidlo prohlížení nebezpečných míst: Nebezpečná místa (jezy, šlajsny, větší peřeje) musí být prohlédnuta a odjištěna. Pořadí lodí se nemění.

     Pro základní orientaci a zvýšení bezpečnosti je nutné před výpravou prostudovat kilometráž řeky, kde jsou uvedeny všechny podrobnosti (spád, průměrný průtok, obtížnost, nebezpečná místa, jezy, kempy, nasedací a vysedací místa, KPČ, apod). Kilometráže existují v tištěné i on-line formě. Kromě kilometráže je vhodné se informačně seznámit s aktuálními vodními stavy, jež nabízí webové portály jednotlivých povodí (ukázka Vltava). Dále je důležité být obeznámen s klasifikací obtížnosti toků platné v evropských podmínkách pro stojaté i tekoucí vody:

Proudící voda se označuje zkratkou ZW (z německého Zahmwasser, tj. „mírná voda“). V novější literatuře se tato kategorie často již nijak nedělí s odůvodněním, že obtížnost všech stupňů proudící vody je v podstatě stejná. Značná část autorů se ovšem drží starého systému a proudící vodu dělí do tří stupňů, neboť toto nese podstatnou informaci například pro odvození rychlosti plavby.

 

označení	charakteristika	vhodná plavidla	příklad
ZW A	stojatá nebo slabě proudící voda, max rychlost 4 km/h	plachetnice, veslice	přehrady apod.
ZW B	mírně proudící voda, rychlost chůze (okolo 5 km/h)	veslice, otevřené kanoe	Lužnice z Dobronic
ZW C	tekoucí voda, rychlost přesahuje 6 km/h, proud je souvislý, netvoří vlny, ale za překážkami se mohou tvořit zpětné proudy	otevřené kanoe, sportovní pramice	Berounka

ZW nevyžaduje větší vodácké dovednosti nežli v případě potřeby být schopen včas přistát před překážkou, popř. uhnout z plavební dráhy. Znalost plavání není nutná, ale neplavci by měli být vybaveni plovací vestou. Ta je v některých případech vhodná i pro dobré plavce, např. při velké vzdálenosti ke břehu na širých vodních plochách.

Divoká voda se označuje zkratkou WW (z německého Wildwasser, tj. „divoká voda“) a římskými číslicemi se rozlišují stupně:

označení	charakteristika	vhodné pro	vhodná plavidla	doporučené minimální vybavení	příklad
WW I	lehké peřeje nebo meandry	mírně pokročilé	otevřená kanoe, sportovní pramice	plovací vesta	Vltava kolem Dívčího kamene
WW II	mírně těžké peřeje, praktická hranice sjízdnosti pro otevřenou loď	zkušené	kajak, (polo)uzavřená kanoe, malé nafukovací lodě	plovací vesta, helma	Svratka v úseku Doubravník
WW III	těžké peřeje s vysokými nepravidelnými vlnami, obtížná rozhraní, malé válce, nelze vždy snadno určit optimální trasu	sehraná posádka	zavřené lodě, samovylévací nafukovací kajaky nebo kanoe, malé rafty	plovací vesta, helma, házecí pytlík
WW IV	velmi těžké peřeje, vlny s hřebeny (zabaláky), válce, víry a velké karfioly, obtížná samozáchrana, trať by měla být známa předem	fyzicky zdatné zkušené posádky v navzájem se jistící skupině	zavřené lodě, nafukovací kanoe pro těžký terén, rafty	plovací vesta pro těžký terén, helma, házecí pytlík, zdravotnické vybavení
WW V	extrémně těžké peřeje, zabaláky, těžké válce, spodní proudy, skoky, omezené možnosti samozáchrany, nutná prohlídka a detailní znalost průjezdu tratí	výjimečně zdatné a sehrané skupiny, jištění ze břehu	zavřené lodě, velké rafty	plovací vesta pro těžký terén, helma, házecí pytlík, zdravotnické vybavení	Labe — kaskáda ve Vrchlabí Norské řeky
WW VI	hranice sjízdnosti, nejtěžší podoba všech možných překážek	týmy speciálně sestavené a trénující za účelem splutí daného úseku	lodě speciálních konstrukcí dle podmínek daného úseku	nejlepší dostupné vybavení dle podmínek daného úseku	vodopády na Mumlavě (ČR)

(Doporučení v této tabulce jsou pouze orientační, podmínky v rámci jednoho stupně se mohou velmi lišit, například podle velikosti toku.)

     V současnosti se často používá doplňující označení znaménky plus a minus uváděnými za číslem stupně, kdy toto značí obtížnost přesahující průměr ve své kategorii, resp. obtížnost nižší než průměr. Nesjízdné úseky toků, obvykle jen jednotlivé překážky, se označují křížkem nebo v textu písmenem X. Vzhledem k vývoji nových materiálů, konstrukcí lodí a dalších pomůcek se náhled na hodnocení jednotlivých toků postupem času mění. Je proto možné, že stejný úsek bude v novější literatuře hodnocen nižším stupněm nežli v literatuře starší, zejména pokud jde o místa dříve považovaná za nesjízdná. Ale mění se i jednotlivé toky, a to jak přirozenou cestou, tak především zásahy člověka.