5. Bezpečnostní a právní aspekty vodní turistiky

Z hlediska právního může školní vodácké putování organizovat a řídit:

- osoba s odpovídajícím vzděláním, tj.vyučující tělesné výchovy (Bc., Mgr)

- jiná osoba s licencí MŠMT ve variantách IVT (Instruktor vodní turistiky) nebo CVT (Cvičitel vodní turistiky)

MŠMT upravuje činnost na sportovních kurzech ve Věstníku MŠMT z února r. 2006:

- Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy

(č.j. 37 014/2005-25 ze dne 22.12.2005)

- čl.16 Sportovní kurzy

- odst.5 Kurzy vodní turistiky

 

     Před zahájením kurzu vodní turistiky zjistí vedoucí kurzu stupeň plavecké vyspělosti žáků. Vedoucí kurzu odpovídá za zhodnocení stavu sjízdnosti trasy. Pedagogický pracovník odpovídá nejvýše za pět kanoí (kajaků) nebo za dvě pramice (rafty). Při obtížnějších podmínkách vedoucí kurzu počet lodí na jednoho pedagoga sníží. Žáci jsou vybaveni při jízdě plovací vestou, při jízdě na divoké vodě nebo obtížně sjízdných propustech plovací vestou a přilbou. Pokud se v průběhu jízdy na divoké vodě podmínky zhorší nebo se zvýší riziko, vedoucí kurzu jízdu přeruší nebo sjíždění ukončí.

     Obecněji je pořádání vodáckých akcí a plavba na vodních tocích podřízena následujícím právním úpravám:

- zákonem č.114/1995 Sb. o vnitrozemské plavbě

- vyhláškou č.344/1991 Sb., tzv.Řádem plavební bezpečnosti

- vodním zákonem č.254/2001 Sb.