Úvod do úlohy

Když už umíme vytvořit jednoduchý objekt, je dalším krokem naučit se různé styly zápisu vlastností a procvičit si způsoby, jak k nim přistupovat. V praxi totiž nezáleží jen na tom, co objekt obsahuje, ale i na tom, jak přehledně a čitelně je zapsán. Objekty se totiž mohou rychle rozrůst – někdy mají jen 2–3 vlastnosti, jindy klidně několik desítek. Také se vyplatí rozlišovat, kdy použijeme tečkovou notaci a kdy hranatou, protože každá varianta má své místo.

Teorie a principy

  • Styly zápisu vlastností:

    • Vše na jednom řádku – vhodné pro malé a krátké objekty.

    • Každá vlastnost na samostatném řádku – přehlednější u větších objektů.

  • Přístup k hodnotám:

    • Tečková notace – nejpřehlednější a nejběžnější, pokud známe název vlastnosti předem.

    • Hranatá notace – vyžaduje řetězec, proto je flexibilní (umožní například použít proměnnou s názvem klíče).

Praktické příklady kódu

Typické chyby / záludnosti

  • Zapomenuté uvozovky u klíče v hranaté notaci:

  • Používání tečkové notace tam, kde klíč obsahuje mezeru nebo speciální znak:

  • Záměna stylů zápisu – oba jsou správné, ale je dobré držet se jednotného stylu v rámci celého projektu.

Shrnutí

  • Vlastnosti objektů lze psát buď všechny na jednom řádku, nebo každou na vlastní – záleží na délce a čitelnosti.

  • K hodnotám přistupujeme tečkovou (objekt.klíč) nebo hranatou (objekt["klíč"]) notací.

  • Tečková notace je rychlá a čitelná, hranatá je univerzálnější a nutná pro klíče s mezerami nebo dynamickými názvy.

  • Pozor na správné použití uvozovek v hranaté notaci a na jednotnost stylu v kódu.