Ukrajinská menšina v ČR

Ukrajinská rodina

Je stále ještě tradičně patriarchálně orientovaná, tj. hlavní roli hraje muž, který má rodinu především materiálně zabezpečit. To je také jeden z motivů, proč tolik mužů odchází za prací do ciziny. Žena je však také většinou zaměstnaná a počet žen, které se vydají za prací, právě aby zajistily svoji rodinu, roste. Starším členům rodiny je prokazovaná vysoká úcta a děti mají povinnost se o starší členy rodiny vždy postarat. Velká část (asi 60 %) ukrajinské populace se stále hlásí ke křesťanství (a to k pravoslavnému či řeckokatolickému ritu).[1] S tím je spojena i obliba křesťanských svátků, které se odvíjejí ale od juliánského církevního kalendáře. Vánoce se slaví tedy 6. a 7. ledna, což je samozřejmě odlišné od řeckokatolického ritu (Multi kulti – Menšiny v ČR 2009: 91).

Vánoce

Vánoční svátky se na Ukrajině začínají slavit večer 6. ledna poté, co se na obloze objeví první hvězda. 7. ledna (1. den vánoční) večer chodí mladíci od domu k domu, zpívají ukrajinské koledy a svým sousedům a přátelům přejí dobrý večer a pevné zdraví. Pod oknem domu pak koledníci zastaví s velkým pytlem a neustále zesilují hlas, dokud jim domácí neotevře a do pytle jim nehodí nějakou vánoční sladkost. Takto koledníci putují až do půlnoci. Doma na Svatý večer se jídlo většinou podává na dvanáct talířů, které symbolizují dvanáct apoštolů. Do zvláštního bochníku, zvaného kolač, se zapíchne svíčka a rodina začne jíst kuťu. Kuťa je polosladká kaše z vařené pšenice, medu, máku, ořechů a rozinek. Mezi další postní jídla podávaná na Svatý večer patří také boršč, ryba, houby, pirohy s fazolemi a zelím a kompot (EVANS, 2005, s. 38). [2]

Velikonoce

Velikonoce jsou svátkem, kdy ukrajinští pravoslavní dodržují po celé období půst, zdržují se tedy konzumace masa i mléčných výrobků. Celonoční bohoslužby v kostelech a obřadní půlnoční průvody kolem kostela pak předcházejí „Velkému dni“, kdy začíná všeobecné veselí. Lidé pečou kvasnicové mazance zvané pašky a poté je i spolu s ostatním jídlem a velikonočními vejci nosí do kostela, kde je kněz požehná (EVANS, 2005, s. 38). [3]

Kultura a sport

Velice populární je na Ukrajině zpěv, balet, hra na hudební nástroje, ale také literatura. Není proto divu, že má většina ukrajinských měst výborná divadla i hudební skupiny. Mezi slavné současné virtuózy řadíme např. klavíristu Vladimíra Horovitze a operní pěvce minulosti (Solomija Krušelnycká) a současnosti (Viktoria Lukjanec, Volodymyr Hriško, Valentyn Pivovarov, Roman Majboroda, Taras Štonda, Mychajlo Didyk).[4]

Národními básníky jsou na Ukrajině krom Ševčenka i Ivan Franko a Lesja Ukrajinka. Králem ukrajinské literatury je bezpochyby světově proslulý satirik Nikolaj Vasiljevič Gogol. V současnosti jsou populární knihy Jurije Andruchovyče, Andreje Kurkova, či Ihora Pavljuka. Hojně překládánijsou též Oksana Zabužko či Jurij Andruchovyč. Nejslavnějším skladatelem narozeným na území dnešní Ukrajiny je ruský skladatel, pianista a dirigent Sergej Prokofjev.

V současnosti je živý ukrajinský folklór; bylo obnoveno mnoho venkovských slavností, existují soubory lidových písní a tanců; prvky písňového folklóru ve výrazné míře pronikají i do současné ukrajinské pop-music.

Nejoblíbenějším sportem je fotbal. Úspěchů dosáhly ukrajinské fotbalové kluby, zejména Dynamo Kyjev a Šachtar Doněck. Třemi nejznámějšími hráči byli Oleh Blochin, Ihor Belanov a Andrej Ševčenko. Jejich trenérem byl Valerij Lobanovskyj. Nejslavnějším ukrajinským sportovcem všech dob je lehký atlet, skokan o tyči Serhij Bubka.[5]

Kuchyně

Tradiční ukrajinská kuchyně využívá hojně obilné či bramborové těsto, slunečnice, zelí, řepu, mleté maso či ryby. Tradičním jídlem je boršč, pelmeně, holubci (plněná kapusta) a vareniky – něco jako české škubánky, avšak s různými náplněmi. Velice oblíbení jsou také plněné pirohy. K Ukrajině ovšem patří také vodka (horilka), které v posledních letech částečně konkuruje pivo; oblíbeným nápojem je také kvas, domácí víno (Multi kulti – Menšiny v ČR 2009: 91). 

Zvyky a manýry

Ukrajinci jsou velmi pohostinní, mají také některé vlastní zvyky a manýry, které by nás, pokud bychom o nich nevěděli, mohli překvapit. Tak například při vítání nejprve podává ruku žena, pokud navštívíte ukrajinskou domácnost měli byste přijmout i nabízený nápoj. Pokud váš talíř zůstane prázdný, je ván neustále přidáváno, nedojíst velké množství jídla však může vést k domněnce, že vám jídlo nechutná. Samozřejmě, že je neslušné v domě, kde jste na návštěvě pohvizdovat (Evans 2005: 36-39).