Produktivita řízení výroby

Přístupy ke zvyšování produktivity vycházejí z provedené analýzy jednotlivých ukazatelů a mohou být dvojí: první přístup je selektivní a zaměřuje se pouze na úzké problémové místo identifikované pomocí analýzy. Druhý přístup jde cestou plošného zlepšování systému ať již postupy z oblasti štíhlé výroby nebo průmyslového inženýrství.

Nebezpečí prvního přístupu je v zavedení lokální změny, která není podporována systémem a po nějaké době většinou dochází k návratu do původního stavu. Při kombinaci obou přístupů je lokální změna fixována v systému a systém také působí plošně i na jiné prvky zvyšování produktivity a vytváří vhodnou podnikovou kulturu. Proto je vhodné zavést kombinaci obou přístupů.

Produktivní systém musí splňovat podmínku 3E (Economy, Efficiency, Effectiveness), to je hospodárnost, efektivnost a účelnost. Jednoduše se dá říci, že pojem efektivnost znamená dělání věcí správně a účelnost znamená dělání správných věcí a to celé vykonávat pokud možno hospodárně. V praxi je možné vykonávat s vysokou efektivností nesprávné činnosti či vyrábět nevhodné výrobky. Obecně platí, že stupeň dosažené účelnosti ovlivňuje výstupy v čitateli zlomku pro výpočet produktivity, kdežto efektivnost - dělání věcí správně, ovlivňuje nákladovou složku, která je ve jmenovateli vzorce.

Dále je potřeba si uvědomit, že plošně působících metod je celá řada a musíme se správně rozhodnout, která z nich přinese největší užitek. Přitom se rozhodujeme podle výsledků analýzy i dalších ukazatelů a samozřejmě také podle strategie podniku.