Produktivita řízení výroby

Měření produktivity je obyčejně spojené s měřením množství výstupů a vstupů. Výstupy je možné měřit například: objemem, množstvím vyrobených výrobků, peněžní hodnotou vyrobených výrobků apod. Pro měření vstupů se používá například: počet pracovníků, počet odpracovaných hodin, spotřeba energie, spotřeba materiálu apod. Pokud podnik při měření produktivity používá více měřidel produktivity, musí zajistit jejich vzájemnou porovnatelnost.

Úroveň a změny produktivity podnikových systémů jsou výrazem úrovně a změn technickoekonomické racionality fungování podnikových systémů a procesů. Produktivita je důležitý, ale zároveň nikoli jediný faktor tvorby ekonomické přidané hodnoty a tím plnění cílů podniku. Produktivitu je proto potřeba sledovat a používat jako jedno z významných kritérií při celopodnikovém i vnitropodnikovém řízení.

Pro nové požadavky hodnocení a řízení podnikových systémů a jejich inovací má vedle měření úrovně a vývoje produktivity práce obvykle ještě větší význam měření úrovně a vývoje celkové a parciálních produktivit, pracující s náklady nikoli pouze účetními, ale ekonomickými (tj. účetními + oportunitními), ukazatelem a dílčími ukazateli celkové produktivity (TFP – Total Factor Productivity).

Takto konstruovaný ukazatel produktivity relativně nejlépe vyhovuje jak tradičním nárokům operačního řízení, tak i novým nárokům procesního řízení, řízení štíhlé výroby, včetně řízení aktiv. Odráží totiž jak účinnost spotřeby, tak i držení (vázání) výrobních faktorů (a tím i ekonomické oběti z vázání příslušných finančních zdrojů) a lze jej účinně používat při analýze úrovně i vývoje tvorby ekonomické přidané hodnoty (EVA), resp. plnění cílů podniku.