3. Historie studia a měření práce

Za zakladatele metod studia práce je považován americký inženýr Frederic Winslow Taylor (1856-1915) nazývaný otcem vědeckého řízení. Řízení chápal jako přesnou znalost toho, co chceme, aby lidé udělali a poté opatřením, aby to udělali co nejlépe a nejlevněji. Taylor si dal za cíl vytvořit pro řízení práce dělníků takový nástroj, aby výkon práce dělníka mohl být určen zaměstnavatelem. Tvrdil, že je nutné přesně stanovit výkon, který mají dělníci podávat a který je základem pro jejich mzdu. Pro stanovení tohoto výkonu zavedl nový způsob zjišťování času potřebného k provedení práce - časové studie. Taylor rozložil pracovní operaci dělníka na úkony a úkony na jednotlivé pracovní prvky - pohyby. Doba trvání se zjišťovala u každého prvku a to na setiny minuty pomocí stopek. Výsledkem časových studií byly tzv. jednotkové časy, zjištěné součtem časů potřebných pro jednotlivé úkony. Jednotkové časy byly základem pro stanovení normy denního pracovního výkonu dělníka.

Ve studiu započatém Taylorem pokračovali manželé Gilbrethovi a další badatelé.

V období mezi dvěma světovými válkami bylo vytvořeno několik systémů normování práce, z nichž nejznámější jsou:

  • Bedaux,
  • MTM,
  • Work Factor,
  • REFA.