3. Emoce – aspirace – frustrace

Emoce jsou subjektivní zážitky libosti a nelibosti provázené fyziologickými změnami, motorickými projevy, stavy větší či menší pohotovosti a zaměřenosti. Lze u nich zjistit směr (přibližování, oddalování), intenzitu, čas trvání. Schopnost dekódovat výrazy druhých se vyvíjí spolu se schopností uvědomovat si vlastní emocionální zážitky. Emocionální zážitky jsou buď stenické (povzbuzují k činnosti, zvětšují sílu a energii) a astenické (zmenšují sílu a energii, snižují činorodost). 

Aspirace představuje úroveň vlastního výkonu, kterou jedinec očekává na základě předchozího výkonu v dané situaci. Jedná se o úroveň a strukturu cílů, které si člověk vytyčuje a které se snaží dosáhnout. Závisí na osobnostních dispozicích, hodnotové orientaci a aktuálních okolnostech, které mají vliv na strategii jednání. Podle rozdílů mezi očekávaným a dosaženým výsledkem posuzuje jedinec svůj výkon jako úspěch či selhání. Poměr mezi úrovní aspirace a skutečným výkonem je u člověka relativně konstantní, vyšší výkon v jedné oblasti může zvýšit aspirační hladinu v jiné oblasti. Úspěch aspirační úroveň zvyšuje, neúspěch snižuje. Je třeba rozlišovat pojmy aspirace a aspirační úroveň. Zatímco aspirace je soubornou představou našich cílů, obraz toho, o co usilujeme, o čem se domníváme, že na to stačíme, jací chceme být, tak aspirační úroveň představuje soubor všech očekávání a nároků na vlastní budoucí výkon spojený s praktickou činností.  V souvislosti s výše uvedeným pojmy jsou rozlišovány ještě pojmy cílová diskrepance a diskrepance výkonová. Cílová diskrepance představuje rozdíl toho, co bylo předtím a o co teď usilujeme, výkonová diskrepance je rozdíl mezi tím, co jsme si stanovili a co jsme udělali. Reakcí na výkon je zpravidla zážitek úspěchu nebo neúspěchu. Při tom rozlišujeme dva typy lidí – typ, který je zaměřený na dosahování úspěchu, typ, který je zaměření na vyhýbání se neúspěchu. Síla motivu výkonu je pak dána touhou po úspěchu/strachem z neúspěchu.  Samotný výkon je determinován úrovní motivace a úrovní příslušných schopností. Lidé se silnou potřebou výkonu preferují úkoly střední obtížnosti (lehké úkoly jim přinášejí malé uspokojení z úspěchu, nechtějí ale riskovat neúspěch u těžkých úkolů). Lidé se slabou potřebou výkonu preferují úkoly velmi lehké nebo velmi těžké.

Frustrace je stavem zklamání, který vzniká, je-li jedinci zabráněno dosáhnout cíle jeho snažení. Překážka může mít povahu vnější (fyzická překážka, překážka způsobená jednáním jiné osoby), nebo vnitřní (stydlivost).  Jedinec může řešit frustrační situaci pěti různými způsoby: submisivně, překonáním překážky, obejitím překážky, hledáním náhradního cíle, stažením se ze situace. Výskyt frustrace je často spojen s agresí. Dle Rosenzweiga rozlišujeme tři směry agrese, a to extrapunitivní (příčina ve druhých), intropunitivní (příčina v sobě), impunitivní (příčina v okolnostech).