5. Komunikace

Kvalita a úroveň komunikace na pracovišti fakticky ovlivňuje výkonnost a efektivitu dané společnosti. V případě, že je ve společnosti z rozličných důvodů komunikace narušena, tak nedochází pouze ke snížení výkonosti v přímém důsledku, ale také v důsledku zvýšené tenze a stresu u zaměstnanců z důvodu neuspokojování potřeb. Často tak dochází ke spirálovému efektu, kdy se úroveň komunikace nadále zhoršuje. 

Komunikační zlozvyky často vznikají v problémových situacích. Jedná se o maladaptivní stereotypní reakce. Nejde při nich ani tak o to, co říkáme, ale jakou formou něco sdělujeme druhému člověku. A pokud oba dva komunikační partneři používají ve své komunikaci zlozvyky, s největší pravděpodobností pak dojde ke konfliktu. Komunikační zlozvyky  se problémová komunikace vznikají zpravidla za účasti všech přítomných. Zlozvyky se objevují i mimo konflikt a jejich užívání vede k hromadění vnitřního napětí. Vznikají pocity nespokojenosti a podrážděnosti, které mohou vyústit do psychických problémů. Komunikační zlozvyky lze rozdělit na ty, které se objevují při naslouchání (pasivní komunikaci) a ty, které se objevují při sdělování (aktivní komunikaci).  

Mezi komunikační zlozvyky při pasivní komunikaci patří: 

  • čtení myšlenek – do sdělení druhého si vkládáme význam (druhému přičítáme určité úmysly a záměry, které však nemusí mít) 
  • intruze (přerušování a skákání do řeči) – typické pro netrpělivé lidi (můžeme tím i sdělovat, že nenasloucháme, že nás postoj druhého nezajímá) 
  • nereagování na sdělení – absence zpětné vazby (stačilo by alespoň pokývnutí hlavy, citoslovce nebo krátké sdělení že rozumíme) 
  • neverbální odmítání – může vycházet z naší mimiky, postoje, pohybů, tónu hlasu apod. 
  • nevšímavost – vidíme, slyšíme, ale uniká nám podstatné - nepozornost – komunikátor rozpozná, nakolik a jak přesně ho sledujeme a nasloucháme 
  • uspěchaný posluchač – vše, co na komunikantovi vnímáme, se zdá být jasné, a proto komunikaci nevěnujeme dost času 
  • upovídaný posluchač – příliš často přebíráme iniciativu (je umění chvíli mlčet) 
  • pasivní naslouchání – kdo celou dobu mlčí, dělá dojem nezúčastněného 
  • povrchní posluchač – hloubka rozhovoru není dosažena 
  • nedbalý posluchač – nevšímáme si skrytých přání komunikanta  
  • náchylnost k předsudkům – chybné představy a postoje z minulosti 
  • egocentrický posluchač – myslí spíš na své záměry a závěry než na sdělení od komunikanta 

Mezi komunikační zlozvyky při aktivní komunikaci patří: 

  • vyjadřování se oklikou – sdělující neříká přímo to, co si myslí, ale sděluje to tak, aby to druhému „došlo“ 
  • neupřímnost – zastírání pravých pocitů a potřeb 
  • nejasnost a nekonkrétnost sdělení – příjemce obsahu sdělení přímo nerozumí a musí si ho nějak vysvětlit 
  • přehánění – nadsazené hodnocení situace 
  • „značkování“  - místo konkrétního vyjádření pocitu se protistrana označuje za „nešiku, lenocha, ubožáka, neschopného, agresivního“ 
  • nadměrné zobecňování – jeden detail se zobecní na celou skutečnost 
  • připisování úmyslu – druhého nařkneme z úmyslu, pro který máme jen málo důkazů 
  • nesoulad verbální a nonverbální komunikace (Př.: Nevadí ti to? Vůbec ne… a přitom se mračí) 
  • únik od tématu – přecházení mezi tématy, jak se to zrovna hodí (vzpomínky na minulé křivdy) 
  • přehnané emoční reakce