6. Asertivita

Asertivita představuje optimální, tj. přiměřené prosazování vlastních požadavků. Asertivita je dovedností, která nám umožňuje vyjádřit vlastní myšlenky, názory i pocity jasně a přitom takovým způsobem, abychom  nenarušovali práva druhých a nedotkli se jejich důstojnosti.  Asertivní jedinec je schopen říkat, o co mu jde, jak vnímá danou situaci, jak ji prožívá, jeho sebevědomí je přiměřené, nemá potřebu se nad nikoho povyšovat, ale ani se před nikým neponižuje. Je pro něj typický respekt vůči partnerovi a schopnost naslouchat.  V případě konfliktu existují ještě dvě základní reakce, které jsou zcela přirozené – agresivní (útok) a pasivní (útěk). Agresivní chování je typické nechutí naslouchat, křikem, využíváním agresivní řeči těla, přerušováním druhé osoby, vulgárním vyjadřováním. Jedinec, který je agresivní prosazuje sám sebe na úrok druhého. Není zpravidla schopen přiznat vlastní chyby a nedostatky. Nezdary nepřijímá a přisuzuje je druhým. Pasivní chování je typické zbavováním se odpovědnosti, pózou oběti, stydlivostí, mlčením, útěkem do nemoci, vyvoláváním soucitu pláčem či přehnanou skromností. Jedinci chybí sebejistota, nedokáže se samostatně prosadit.