2. Diagnostická činnost, diagnostická metoda, diagnóza

Pojmy diagnostická činnost, metoda a diagnóza výstižně definovali Svoboda, Krejčíková, Vágnerová (2001) . 


Diagnostická činnost

—  souhrn operací, postupů a technik, jejichž cílem je stanovit diagnózu (psychický stav jedince).

 

Obecné cíle diagnostické činnosti:

—  Určení stupně vývoje

—  Zjištění příčin odchylného vývoje od věkové normy

—  Zjištění individuálních zvláštností osobnosti

—  Zjištění podstaty, podmínek a příčin individuálních rozdílů

—  Prognóza nebo predikce 

 

Diagnostická metoda

—  Každý vyšetřovací postup, který vede ke stanovení diagnózy.

—  Soubor podnětů, jimiž záměrně vyvoláváme chování nebo vymezujeme podmínky pro chování zkoumané osoby.

—  Soubor  úkolů, otázek a situací, které evokují projevení typických znaků dovolujících blíže charakterizovat vyšetřovanou osobu nebo její jisté stránky ve smyslu diagnózy.

—  Exaktní způsob vedoucí ke zjišťování jevů, faktů a jejich souvislostí.

 

Diagnóza

Diagnóza obecně:  

..... k klasifikace (zařazení jevu do určité třídy).

Diagnóza v psychologii:

..... zjišťování abnormit, ale i rozpoznávání úrovně a kvalit individuálních zvláštností osoby staticky i ve vývoji. Podle toho rozlišujeme diagnózy statické a dynamické.