Algoritmus a vazba na program

Při sestavování algoritmu, tedy postupu, jak řešit daný problém, je vhodné využívat obecné postupy, tj. dekompozice, hierarchie a abstrakce uvedené v předchozí kapitole.

K formálnímu popisu algoritmu se používají různé metody, které většinou kvůli názornosti využívají různé stupně grafického zobrazení. Nejznámější grafické metody popisu algoritmů jsou vývojové diagramy (nebo v dřívějších dobách používané struktogramy – rozdělení na jednotlivé bloky), k vyjádření rozkladu problému pak hierarchické diagramy.

Ve všech případech plní metody popisu algoritmu jednu nebo více z následujících funkcí:

• Vývojovou
• Komunikační
• Dokumentační

Podle toho, do jaké detailní hloubky je algoritmus popsán, rozlišujeme vývojové diagramy hrubé a detailní.

Dobrý a přehledný popis algoritmu za použití některé grafické metody bývá často, zvláště u začátečníků, podceňován. Také moderní interaktivní přístupy k programování s rychlým cyklem oprava – překlad - spuštění programu svádí k tomu, aby byl tento stupeň vývoje vynechán. Toto zdánlivé zrychlení práce má své opodstatnění jen pro problémy, které nejsou rozsáhlé a které řešitel udrží ve své hlavě po celou dobu vývoje. Tento případ nastane v praxi jen velmi vzácně. Navíc, musí-li se řešitel po nějaké době k algoritmu vrátit, nastanou problémy, neboť řešitel musí pracně luštit to, co v minulosti vymyslel, ať už on nebo (což je ještě horší) někdo jiný.

Někdy, zvláště v publikační činnosti, se k popisu algoritmů používá některého všeobecně známého vyššího programovacího jazyka.